Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kojení na veřejnosti
K tomuto tématu mě tak trochu přivedlo téma S dětmi v restauraci – napadlo mě, jakou máte zkušenost s kojením na veřejnosti, jak se cítíte, jak to přijímá okolí… Ze zkušenosti se mi zdá, že veřejnost se posunula za několik let docela dopředu, co se týká informovanosti, tolerance. Už s narozením prvního syna před necelými 12 lety jsem byla rozhodnuta kojit podle potřeb svého dítěte, ale často jsem se setkávala s pohoršenými pohledy(byť jsem vždy dbala na to, abych byla chráněná třeba plenkou, mimo jiné i kvůli soukromí děťátka). Taky nikde nebyly koutky pro kojící ženy, přebalovací místnosti pro miminka… Dnes se mi zdá, že lidé si zvykli na to, že maminky své děti kojí na veřejnosti, kojící matky nejsou něčím nepatřičným, v restauracích a jiných zařízeních už lze najít místnosti, kde si maminky můžou děti nakojit, přebalit… A když ne, moc mě potěšili třeba v místní restauraci, kde mi bez problémů personál umožnil nakojit si mimi přímo tam, aniž bych byla odkazována do nějakých nedůstojných prostor (třeba na WC ap., což bylo dříve běžné – jakoby někdo byl zvyklý jíst na WC 🙁 ) Já sama mám radost, když vidím kojící maminku třeba venku na lavičce a lidé kolem ní procházejí bez povšimnutí… prostě jakoby to bylo něco normálního – jakože je. Jaké zkušenosti máte jako maminky vy?
Vidíte Lenio, Kaťule, to by mě ani nenapadlo, že by některá mamka mohla kojit na veřejnosti z takových pohnutek – „Já skvělá máma“ :)Ale možné to asi bude. Samozřejmě, že jsem se taky snažila nakrmit spíše doma, ale někdy to prostě nevyjde a není zbytí… Jinak mě těší, že máte všechny víceméně pozitivní zkušenost, je vidět,že společnost se trochu posouvá. Mě totiž docela vytáčejí názory některých starších žen :), že „i to těhotenství se dnes tak předvádí, za našeho mládí se za to břicho každá spíš styděla“… to je děsné, stydět se za to, že mám v bříšku miminko, já byla na ten svůj pupík vždycky spíš pyšná. Odtud i můj zájem o tuto otázku – ono s tím trochu souvisí i to kojení, jak už vlastně naznačila Kaťule 🙂
ja kojila take kdekoliv,vzdy natocena tak, abych nebyla na obdiv, ale vzdy v pohode a nikdo nikdy nic nenamital.
Tak moje názory na tuhle věc úplně vystihla Lenia – mluvíš mi z duše. Je fajn, že se názory na kojení na veřejnosti změnily. Dříve byly třeba ohleduplnější ženy, protože stejnou situaci, když potřebovaly nutně nakojit svoje mimi, taky zažily. Setkala jsem se ale taky s názorem žen starší generace, že je to naopak neslušné, skoro až tabu. Je to asi otázka výchovy, svých vlastních zkušeností.
Někdy mi ani nepřipadá problém kdekoliv nakojit, jako spíše přebalit …
Ahoj. Také jsem párkrát kojila na veřejnosti. Hlavně v tom prvním roce. Pak už se malá kojila jen doma, popř. na návštěvě.
Neměla jsem s tím žádný problém. Snad jen jednou, když malá onemocněla a musela jsem s ní na pohotovost. Čekaly jsme tam tři hodiny. Pak vyšla sestřička a nepříjemně se na mě koukala s tím, že není vhodné kojit před vyšetřením. Že se jim v ordinaci miminko pozvrací. Takže to nebylo proti kojení samotnému, ale z tohoto důvodu. V klidu jsem jí řekla, že už čekáme tři hodiny, malá má horečku a je jen kojená. Tj. musí dostat tekutiny. A navíc vím, že nazvrací.
Ale je pravda, že v té čekárně bylo více dětí, které se ke mě chodily dívat na kojící se miminko. Známe děti, že? Neříkám, že mi to bylo příjemné, ale prostě jsem to brala. Pokud nám doslova nestrkaly hlavičky až k malé a nekřičely. Ale bylo zajímavé sledovat rodiče.
Takže si také myslím, že společnost bere kojení jako přirozenou věc.
Taky se mi nevyhnulo kojení na „veřejnosti“.Myslela jsem,že s tím budu mít problémy,ale nikdy jsem se s nějakým pohoršením nesetkala.Je ale fakt,že jsem zase až tak často při krmení s malou venku nepobývala,většinou jsem si to zorganizovala podobně,jak Jarmuschka,abych byla doma.Přece jen tam na to byl větší klid a času taky nebylo tolik,když jsem v té době měla doma už školáka.Ale mám třeba dobrou zkušenost,tenkrát jsme ve 3 měsících byli na kontrolním ultrazvuku ledvin na dětské klinice v Olomouci a tam jsem si chtíc nechtíc sedla vedle nějaké holčiny,asi to byla studentka,ale nemrkla ani okem.A sestřička z ambulance nás pak dokonce samotné nechala v ordinaci,že prý pak máme jen za sebou zabouchnout dveře,až se nakojíme,byli jsme tenkrát poslední na řadě.Takže kojení na „veřejnosti“ celkem v pohodě.
Radka
Souhlasím s váma se všema. S kojením jsem taky neměla problém, když měl malý hlad, tak prostě dostal. Jen jednou jsem zaznamenala hodně pohoršených pohledů právě od zdravotnického personálu v nemocnici na rentgenech, kde jsem kojila svého tehdy půlročního prcka, když jsem doprovázela mamču na předoperační vyšetření (chodí o francouzských holích a potřebuje pomoct přenést tašku, snímky, atd.). Ale neřekl nikdo nic a to jsem se nijak nevystavovala, prso překryté plenkou… Jinak jsem neměla problém ani přebalit malého v kavárně u stolku. Záchodky na přebalení zařízené neměli a když paní od vedlejšího stolku nebylo trapné zapálit si, tak proč mě by mělo být trapné malého přebalit, že? 🙂
Jen ať tu nepříjde Bělásek, to by ses něco dozvěděla! 😀
No, já kojila zpravidla obě holčičky najednou, a to se venku na lavičce, neřku-li na jednomístné židli v restauraci realizuje fakt těžko.
Ale když jsme jeli s holkama do nemocnice na vyšetření, tak holt jsem je kojila postupně.
V Olmiku s klidem v čekárně (byli jsme na dětské klinice) – procházející sestra mě chtěla odvést do kojící místnosti (no, možná mi to jen nabízela pro naše větší pohodlí – byla jsem krátce po porodu, tak možná zapracovaly hormony a mě se to dotklo), ale už dlouho jsme čekaly na UZV vyšetření, byly jsme skoro na řadě, tak jsem tam chtěla být, až nás zavolají.
No a v Přerově v čekárně na oční ambulanci plné důchodců jsem teda byla ráda, když mi na požádání bez problémů nabídli volný pokoj na lůžkovém oddělení.
Jinak teda jsem se to snažila zorganizovat tak, abych na kojení (přikojování) byla vždy doma (nebo u někoho doma). Ale kdyby nebylo zbytí, tak bych to i s holčičkama zvládla třeba někde venku v parku.
A jinak já mám naprosté pochopení. A ve svém bezprostředním okolí jsem se ani nesetkala s nějakým „odporem“, spíš s pochopením.
Mně kojení na veřejnosti vůbec nevadí, pokud je to „normální“ kojení a ne demonstrace: „všichni se podívejte,jaká já jsem dobrá máma!!“ . Na tohle téma tady bylo napsáno už moc…
Já sama jsem bohužel neměla možnost kojit své kluky dlouho. Takže maminky, kojte své děti, kde to potřebují a jak to potřebují!!!
Já s tím taky problémy neměla, tedy nemám, protože kojím ještě teď – dceři je 2,5 roku a opravdu si byla schopná vzpomenout kdekoliv. Vždycky jsem si sedla někam stranou, schoulila jsem se do koutku a malá si prostě dávala. Nikdy jsem neměla nejmenší problém s okolím, dokonce naopak. Několik babiček se u mě zastavilo a chválily, jak je to pro dítě dobré atd. Takže jsem konverzovala a dcera jedla.