Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Stres před porodem
Včera jsem měla termín porodu. Šla jsem po čtvrté na křivku. Strávila jsem na křivce hodinu, ve vedru připoutaná k posteli, vleže se mi dost špatně dýchá, když jsem se točila moc na bok, tak mě vraceli víc na záda, a miminko spalo a spalo, a třikrát mi hýbali s břichem a nic a já si připadala asi bezmocná, neschopná, unavená nebo co a tak jsem se tam bez důvodu rozbrečela. A pak se mě všichni ptali proč brečím a já brečela o to víc a nebyla schopna mluvit. A pak ještě vyšetření v rámci poradny (poprvé v porodnici), které bylo dost bolestivé a krvácela jsem ještě dnes dopoledne a do toho mě bolí i podbřišek,ale nepřijde mi, že by to bylo od kontrakcí. Vůbec nevím proč to včera bolelo, když to jindy u mého doktora nebolelo. No hrůza. Ještě dnes jsem celá rozpoložená,nejsem schopná se vůbec dostat do formy a při představě, že tam musím zas na kontrolu a nakonec k porodu, jsem vyděšená a je mi znovu do pláče. Momentálně si vůbec nedokážu představit, že tam mám jít rodit,když mě viděli v takovém neschopném stavu (i když se s tím tam asi setkávají) a bojím se, že se mě budou znovu ptát na důvod mého pláče, pokud potkám stejný personál 🙁
A potřebuju to někomu sdělit,kdo s tím má třeba zkušenost,manžel mě moc nechápe, se mu ani nedivím :-(, tak se nezlobte, že jsem to tu vysypala na vás…
Lžičenko, je dobře, žes to tu vypsala…. neboj se, je to pochopitelné. Máš už těsně před porodem, to pracují hormony na plné obrátky, jsi už unavená, utahaná, nejraději bys to měla za sebou a zároveň máš strach… znám to moc dobře, zažila jsem to 4x :)))
Hlavně zhluboka dýchat a těšit se na prcínka… bude to fajn… uvidíš 🙂
A věřím, že doktoři jsou na “podivné“ reakce maminek snad zvyklí….
Holka zlatá, drž se, přeji, ať je TO brzy tu a ať máš své zlatíčko co nejdříve v náručí… držím palce :))
Vůbec netuším proč se mi ty hormony tak zbláznily, když já mám ráda všechno dopředu naplánované a to u porodu moc nejde,že 🙁 Asi mě rozhodilo, že ta křivka trvala hodinu místo 20 min.,taková blbost? Přitom první porod byl naprosto v klidu…
Jen se zkouším ještě nějak zklidnit, spát mi nejde, bo chodím co hodina čůrat a pak zas nemůžu usnout,jak jsem z toho všeho přešlá. Zbouchala jsem tabulku čokolády. Sdělená starost, poloviční starost funguje. Je mi líp.
Neboj, to fakt rychle uteče a já poseroutka mám tu zkušenost, že když už to na mě přišlo, tak jsem se těšila – prostě hormony nějak začaly pracovat, že jsem byla tak trochu mimo realitu a žádnej strach jsem neměla. A personál je myslím zvyklý na všechno – kdybys slyšela můj porodní ryk, tak ti tvůj pláč vůbec nepřijde nevhodný :))
Hodně štěstí !!!
Určitě je dobře, že jsi to tu “vysypala“! Vim, mnohdy je to jednoduche radit, ale ver, ze to zvladnes a personal je chapavy. Vzdyt ma tehotne a rodici maminky kazdodenne pred sebou. Oni se Te museli zeptat, aby Ti pripadne mohli pomoci…
Drzim palecky a jiste se nejen ja budeme tesit na to az nam napises o svem miminku!
Zdravím.S pláčem bych si vůbec nedělala problémy,já holku přenášela týden po termínu a prozměnu mě zas bylo na křivce na zvracení.Konec března,ve špitále topili jako by venku mrzlo a ani otevřená okna nepomáhala.Poslali mě domů a dodali,že snad to půjde,ať přijdu druhý den.
Sestry jsou určitě zvyklé na různé reakce budoucích maminek,určitě tam nikdo nebude nadhazovat“jo,to je ta co tu brečela…“
Při posledních prohlídkám mě to taky docela bolelo.Dalo se to vydržet,ale bylo to nepříjemný.Mám pocit,že když se tělo připravuje k porodu je veškerý dotek silnější.
Porod není tak hrozný,jak to začne,zdá se to dlouhé,ale na konci to připadá že to uteklo strašně rychle a vybavit si detaily je pomalu nemožné.
Aspoň já měla takový pocit a rodila jsem 2x.
Je to nádherný a v tu chvíly se zapomene na ty problémy s celým těhotenstvím a stojí to zato chvilku si potrpět..
Tak přeju hodně sil a kuráže.Krásné,zdravé děťátko a hlavu vzhůru…
Hana
Včera jsem měla termín porodu. Šla jsem po čtvrté na křivku. Strávila jsem na křivce hodinu, ve vedru připoutaná k posteli, vleže se mi dost špatně dýchá, když jsem se točila moc na bok, tak mě vraceli víc na záda, a miminko spalo a spalo, a třikrát mi hýbali s břichem a nic a já si připadala asi bezmocná, neschopná, unavená nebo co a tak jsem se tam bez důvodu rozbrečela. A pak se mě všichni ptali proč brečím a já brečela o to víc a nebyla schopna mluvit. A pak ještě vyšetření v rámci poradny (poprvé v porodnici), které bylo dost bolestivé a krvácela jsem ještě dnes dopoledne a do toho mě bolí i podbřišek,ale nepřijde mi, že by to bylo od kontrakcí. Vůbec nevím proč to včera bolelo, když to jindy u mého doktora nebolelo. No hrůza. Ještě dnes jsem celá rozpoložená,nejsem schopná se vůbec dostat do formy a při představě, že tam musím zas na kontrolu a nakonec k porodu, jsem vyděšená a je mi znovu do pláče. Momentálně si vůbec nedokážu představit, že tam mám jít rodit,když mě viděli v takovém neschopném stavu (i když se s tím tam asi setkávají) a bojím se, že se mě budou znovu ptát na důvod mého pláče, pokud potkám stejný personál 🙁
A potřebuju to někomu sdělit,kdo s tím má třeba zkušenost,manžel mě moc nechápe, se mu ani nedivím :-(, tak se nezlobte, že jsem to tu vysypala na vás…