Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
ŠVD: Procvičování s dětmi
Ahoj všem, ráda bych se Vás zeptala, jak s dětmi procvičujete doma školní učivo, ručičku apod.
Abych vám vysvětlila, proč se ptám. Paní učitelka nám nejprve řekla, že s dětmi nic procvičovat nemáme, jen mají denně číst. Mně se zdá, že Tomášek potřebuje i psát, protože zapomíná na čárky a tečky. Ale je to vždy jen taková max. 10-ti minutovka, přeci jen ze školy toho má dost. Ale o víkendu mi maminka jeho spolužačky říkala, že procvičují denně doma 2-3 hodiny, což mi přijde moc.
Tak by mne zajímalo, zda procvičujete, jak dlouho a kde čerpáte inspiraci, jak s dětmi hravou formou procvičovat. 🙂
Díky za názory 🙂
Máme doma taky prvňáka,má za úkol denně číst,protože patří mezi ty lepší čtenáře má už toho čtení více,jinak dělá jen úkoly do školy co mají zadané,tj buď cvičení z matematiky,nebo psaní.O Teď o prázdninách a přes lyžák má za úkol číst ze Slabikáře to co už četli,jiné úkoly nedostal.Já mu na procvičení ruky dávám denně kousek psaní,tj diktuju mu slova co má napsat,nebo doplňuje cvičení v pracovních sešitech-typu práce pro předškoláky atd.Podobně to máme přes víkend
My procvičujeme dle potřeby. Hlavně čteme a pak nějaké ty diktáty, ale ne denně.Jedna maminka má dokonce u nás ve třídě zakázáno přetěžovat děti. A jak k tomu došlo??? Je rozvedená a žije s přítelem, a mají další díťko. To by snad vůbec nevadilo, pokud by její přítel nechtěl mít v 2+1 klid. Dvojčata odpoledne musí číst, počítat, psát. Hlavně že je ticho a neotravují jeho klid. Děti nemají prakticky žádné volno a odpočinou si jen při spaní.
Vadí mi jakýkoliv extrém. A je jedno jestli na učení kašlete, nebo to přeháníte.
Myslím, že každý zná své dítě, a ví kde pokulhává. A také jistě víte jak dlouho ho má cenu zatěžovat, aby to mělo ještě smysl.
(Citováno od danasi z 10.2.2015 12:19)
Danasi, souhlasím.
Na psaní bych doporučila jednoduché cviky na uvolnění ručičky. Na papír ať třeba kreslí kolečka, sněhuláčky, vlnky atd… Číst alespoň chvíli každý den.
To bylo jediné co syn v první třídě dělal navíc kromě úkolů. 🙂
My procvičujeme dle potřeby. Hlavně čteme a pak nějaké ty diktáty, ale ne denně.
Jedna maminka má dokonce u nás ve třídě zakázáno přetěžovat děti. A jak k tomu došlo??? Je rozvedená a žije s přítelem, a mají další díťko. To by snad vůbec nevadilo, pokud by její přítel nechtěl mít v 2+1 klid. Dvojčata odpoledne musí číst, počítat, psát. Hlavně že je ticho a neotravují jeho klid. Děti nemají prakticky žádné volno a odpočinou si jen při spaní.
Vadí mi jakýkoliv extrém. A je jedno jestli na učení kašlete, nebo to přeháníte.
Myslím, že každý zná své dítě, a ví kde pokulhává. A také jistě víte jak dlouho ho má cenu zatěžovat, aby to mělo ještě smysl.
Pokud je potřeba, procvičujeme průběžně – násobilku, vyjmenovaná slova atd. Úkoly děláme většinou najednou, procvičování spíš kdy si vzpomenu, třeba několikrát denně, ale ne v tahu.
Nemyslím si, že by učení mělo naplnit celý den. Jsem ráda, když vidím děti lítat venku a hrát si.
Samozřejmě když je něco potřeba, učíme se, ale snažím se, aby ho to bavilo a hlavně aby mu zbyl čas a chuť i na hraní.
Já jsem co se psaní týče, koupila domů ještě jednu písanku, jinou, než mají ve škole, a zatím teda procvičuje písmenka tam. Mám totiž problém vymýšlet slova, která už by napsal, přeci jen ještě těch psacích písmenek tolik nezná. 🙁 Ten nákupní seznam je fajn, jenže bysme se zasekli právě na tom. 🙁 A počítání procvičujeme pomocí domina k tomu určeného. 🙂 Ale je to fakt prostě do těch 10 -15 minut denně, pokud teda fakt nepotřebuje něco procvičit. Nebo se naučit básničku, jako včera.
Ale právě ty 2-3 hodiny mě dost šokovaly, přijde mi, že si z toho nemůže dítko nic odnést.
I mně přijdou 2-3 hodiny strašně moc, u prvňáka si to ani nedovedu představit, že u toho to dítě vydrží a má to nějaký efekt – teda aspoň u nás doma by mi to přišlo jako scifi 😀 Tolik času u učení holky netráví ani teď ve 3. a 5. třídě.Taky to máme tak – dceři, také vadí, když jí něco nejde (u nás změna:-)) – vždy sama přijde a zeptá se jak to je. Včera se mě zrovna ptala, jak jsem se anglicky učila dny v týdnu, jestli nemám nějaký fígl – a pak dodala – třeba jak zabavit paní učitelku, aby si při zkoušení nevšimla, že to neumí:-).U nás se vždycky dělalo jen to, co zadala učitelka. Což teda u Majdy obnáší kolem 3 úkolů denně (někdy má jen dva, jindy i 5!), ale i tak to v první třídě bylo zvládnutelné do 20 minut. Někdy to sfoukla při jednom, jindy jsme to kouskovaly, aby toho nebylo moc.
Anička tolik úkolů nemívala, většinou 1 na psaní a k tomu nějaké čtení, někdy bylo jen čtení.
Navíc procvičujeme, jen když něco holky nechápou. Většinou je to matika, tak vysvětlím a pak spočítáme pár příkladů společně. Ale i to jen v případě, že samy chtějí.
Pokud děti ve škole stíhají, tak mi to přijde zbytečné, učení se užijí i bez toho až až. Pokud to vázne a vadí to i jim samotným (našim jo), tak v tom procvičování vidí i samy smysl a má to efekt 😉
(Citováno od Petra z 10.2.2015 08:24)
(Citováno od ksanda.1MD z 10.2.2015 08:39)
Kšando, to je dobrý fígl 🙂
Já byla přízemní a vyrobila jsem na to dceři takové barevné čtvrtky – z jedné strany byly dny, z druhé měsíce, docela to pomohlo 🙂
I mně přijdou 2-3 hodiny strašně moc, u prvňáka si to ani nedovedu představit, že u toho to dítě vydrží a má to nějaký efekt – teda aspoň u nás doma by mi to přišlo jako scifi 😀 Tolik času u učení holky netráví ani teď ve 3. a 5. třídě.Taky to máme tak – dceři, také vadí, když jí něco nejde (u nás změna:-)) – vždy sama přijde a zeptá se jak to je. Včera se mě zrovna ptala, jak jsem se anglicky učila dny v týdnu, jestli nemám nějaký fígl – a pak dodala – třeba jak zabavit paní učitelku, aby si při zkoušení nevšimla, že to neumí:-).U nás se vždycky dělalo jen to, co zadala učitelka. Což teda u Majdy obnáší kolem 3 úkolů denně (někdy má jen dva, jindy i 5!), ale i tak to v první třídě bylo zvládnutelné do 20 minut. Někdy to sfoukla při jednom, jindy jsme to kouskovaly, aby toho nebylo moc.
Anička tolik úkolů nemívala, většinou 1 na psaní a k tomu nějaké čtení, někdy bylo jen čtení.
Navíc procvičujeme, jen když něco holky nechápou. Většinou je to matika, tak vysvětlím a pak spočítáme pár příkladů společně. Ale i to jen v případě, že samy chtějí.
Pokud děti ve škole stíhají, tak mi to přijde zbytečné, učení se užijí i bez toho až až. Pokud to vázne a vadí to i jim samotným (našim jo), tak v tom procvičování vidí i samy smysl a má to efekt 😉
(Citováno od Petra z 10.2.2015 08:24)
No, nám v první třídě stačily taky úkoly – měli jsme jich opravdu hodně (i tu byla diskuze a bylo to poměrně kritizováno). Až později jsem pochopila, proč to mimo jiné paní uč. takto dělá – i právě proto, že v té první třídě rodiče moc nevědí jak a co procvičovat, jak dítě nepřetížit. Takže my jsme toho měli dost (ve srovnání s ostatními), ale tolik, aby dcera nebyla přetížená. Postupem času paní uč. na úkolech ubírala a spíše psala do notýsku, co by rodiče měli s dětmi procvičit. Momentální stav – třetí třída – úkoly dostává opravdu jen občas, ale za to už je patrné, co dceři nejde a spíše než neustálé opakování něčeho co má zmáknuté, procvičujeme co jí nejde – momentálně angličtina. Takže moc asi neporadím, nicméně si myslím, že snad na problémy by upozornila učitelka….
Ještě mě napadlo k tomu vašemu psaní – já bych i těch 10 minut zkrátila. Zkusila bych mu dát napsat jen jednu krátkou větičku a když bude bez chyby, tak super a pokračování někdy příště. Když tam budou chyby, tak bych navrhla, ať to zkusí napsat ještě jednou správně (ukázala bych mu, kde ty chyby byly) a to, co předtím bylo špatně bychom v tom novém nějak barevně obtáhli.
Nebo se dá spousta věcí procvičit i nenápadně na praktických věcech – napiš mi nákupní seznam (buď diktovat, nebo ať napíše, co chce, abys mu koupila), mám tu jen dvě vajíčka a potřebuju pět, podej mi zbytek z ledničky (lepší příklad mě teď nenapadl)… určitě toho vymyslíte spoustu.
I mně přijdou 2-3 hodiny strašně moc, u prvňáka si to ani nedovedu představit, že u toho to dítě vydrží a má to nějaký efekt – teda aspoň u nás doma by mi to přišlo jako scifi 😀 Tolik času u učení holky netráví ani teď ve 3. a 5. třídě.
U nás se vždycky dělalo jen to, co zadala učitelka. Což teda u Majdy obnáší kolem 3 úkolů denně (někdy má jen dva, jindy i 5!), ale i tak to v první třídě bylo zvládnutelné do 20 minut. Někdy to sfoukla při jednom, jindy jsme to kouskovaly, aby toho nebylo moc.
Anička tolik úkolů nemívala, většinou 1 na psaní a k tomu nějaké čtení, někdy bylo jen čtení.
Navíc procvičujeme, jen když něco holky nechápou. Většinou je to matika, tak vysvětlím a pak spočítáme pár příkladů společně. Ale i to jen v případě, že samy chtějí.
Pokud děti ve škole stíhají, tak mi to přijde zbytečné, učení se užijí i bez toho až až. Pokud to vázne a vadí to i jim samotným (našim jo), tak v tom procvičování vidí i samy smysl a má to efekt 😉
Hlavně čtení to je u nás nejvíc důležité a pak násobilku…
My jsme procvičovaly minimálně, dcera se u toho vztekala a byla unavená, bohatě jí stačily úkoly (a mě teda taky, protože když se zapřela, mohla jsem se stavět na hlavu a stejně mozek nezapla). Učivo zvládla naštěstí i tak, jen počítání jí sedlo později. Pravidelné opakování dýl než půl hodiny denně mi přijde opravdu moc – jak pro dítě, tak pro rodiče. Neříkám ale, že je to špatně, jen mám takový názor.
Kyller, procvičuju s Domčou denně vše, co berou ve škole.
Ve čtení: čteme denně jednu kapitolu z knížky, co si vybere – jak jí děti dočtou, pak si jí berou do školy a povídají o ní ostatním, za to pak dostanou i známku.
Psaní a matematika: denně. Ve škole píšou pětiminutovky a diktáty, neobejde se to bez chyb, takže denně procvičujeme (diktuju věty a pak si dáváme taky takové pětiminutovky).
No a pak i angličtinu, ale to je tak nějak samozřejmé, že se musí denně opakovat.
Jinak my denně ty dvě hodiny u učení doma strávíme. Než to všechno probereme, tak to utíká.
Já se řídím pravidlem, že opakování je matka moudrosti. Když bude denně psát i doma a počítat, tak si to zafixuje, bude třeba i psát rychleji a lépe:-) Osttaně, třeba u matiky je to znát, spousta příkladů zná už zpaměti výsledky a nezdržuje se počítáním z hlavy apod.
Inspiraci beru kde se dá. Diktuju věty třeba ze slabikáže, nebo ze sešitu z diktáty ze školy,příklady si i vymýšlím, ale máme doma mnoho sešitů na takové procvičování apod.
Myslím, že u nás ve škole si toho moc neprocvičí, jedou docela rychle, denně teď i třeba dvě nová písmenka apod. Takže cvičit doma je prostě nutnost. Ale obecně si prostě myslím, že by si dítě mělo doma opakovat učivo.