Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co dělat pro zdravou sebedůvěru dětí?
“Za nás“ sebedůvěra a sebevědomí u dětí nikoho nijak zvlášť nezajímala. Když už se tím někdo zabýval, tak spíš v negativním slova smyslu (“ten má teda sebevědomí!“).
Dnes víme, že bez sebedůvěry a sebevědomí to moc nejde. Víme, ale jak na to, aby si ji naše děti nemusely těžce budovat až v dospělosti?
Co děláte vy pro to, aby z vašich dětí jednou byli sebevědomí dospěláci bez komplexů a mindráků? Do jaké míry tohle jako rodiče můžeme ovlivnit?
…a co pro vás vůbec slova sebedůvěra a sebevědomí znamenají?
Chystám zrovna newsletter a chci v něm poslat i odkaz na povídání s Naomi Aldort o sebedůvěře a sebevědomí dětí. Vzpomněla jsem si na tuhle diskuzi, tak ho přidávám i sem:
Jak děti nepřipravit o sebevědomí a jak zpětně opravit chyby, které jsme už na dětech “napáchali“
Z rozhovoru se např. dozvíte, že:
“Děti se se sebedůvěrou rodí. Úkolem rodičů není ji vybudovat, ale nezničit ji.“
“Nejde fungovat z cizího mozku.“
“Nikdy není příliš pozdě na lásku.“
…doporučuju shlédnout až do konce, obzvlášť pokud by na vás padaly nějaké rodičovské splíny 😉
Výchova dětí je velmi složitá záležitost, kdy defakto pořád ’balancujete na tenkém ledě‘. U každého dítěte funguje něco jiného. Domnívala jsem se, že dcera je ’správně‘ sebevědomá, dokáže se prosadit, ’rvát‘ za svůj nazor, nebojí se ’ozvat‘. Bohužel po nástupu do školky mám opačný pocit. Slýchavala jsem od okolí: “ ta se v životě neztratí“, “vůbec se nebojí“apod. Nevím proč najednou obrat o 360stup.?
S Míšou jednáme na roviny. Neřveme na něj, nevyhrožujeme mu. Všechny s ním prodebatujeme i nákupy, a to nejen pro něj. Ví, že může se svěřit.
Peti jelikož já jako babička nemůžu rodičům zasahovat do jejich výchovy,ale zrovna u tohohle bych si moc přála,aby zdravé sebevědomí svým dětem uměli dát,protože je to důležitá věc obzvlášt v dnešní době.Jak okolí zjistí,že jste slabý bez sebevědomí to se pak po vás vozí a pak těžko se prosazujete i ve výběru povolání zkrátka nemít sebevědomí je špatné,ale špatné je být i až moc sebevědomí takový ten suverén všechno ví ,všechno zná i když ttyto typy mají dnes zelenou.
Myslím, že doma toho opravdu moc nezmůžeme. Jediné co lze udělat, nechat dítěti (samozřejmě kontrolovanou a nenápadně usměrňovanou) volnost, vypustit “buzerace“ kvůli nedůležitým drobnostem, jako je účes, oblečení a koníčky. Moje dcera prošla obdobím zakřiklého drobečka, který měl problém oslovit dospělé. Od mládí byla lítostivá a zranitelná. Na stresy reagovala pláčem a uzavíráním se. Urážela se pro drobnosti a nekomunikovala. Bylo snadné jí nechtěně ublížit jediným slovem. Nechali jsme ji volnost v hledání svého já. Své komplexy léčila výrazným oblečením ( výhradně kalhoty ), dredy na hlavě a podobně. Poslouchala jsem kritiky okolí a doma jsem jí pomáhala upravovat rozcuchané dredy a barvila vlasy. Postupně sama přišla na to, že ji lidé zařazují neprávem do “špatné skupiny“ a dredy jsme pracně rozmotávaly.Měla od dětství svůj sen. Paradoxně ke své povaze se stát modní návrhářkou. Ačkoliv tomu nikdo nevěřil, ona (ač dislektik) dokázala vystudovat vysokou uměleckou školu. Vyhrála několik soutěží a svůj sen si splnila. Tím chci napsat jenom jednu věc. Pokud se vám bude zdát, že si vaše dítě vymýšlí nesmysly (pokud jsou ovšem přání reálná)umožněte je jim splnit. Někdy rozhoduje o sebevědomí maličkost a to je důvěra. Kdybychom své dceři nastavili mantinely jen proto, aby zapadla mezi “stádo“, kdo ví, kde by dneska byla.
(Citováno od mafara z 21.10.2014 20:40)
Mafaro, gratuluji Tvé dceři ke splnění snu a hlavně ke skvělé mamince. To je přesně to, co jsem myslela, ale neuměla dobře napsat a taky to, o co se snažím u své dcery.
je to věda, trefit tu správnou chvíli kdy chytnout za ruku a kdy popostrčit. Co dítko to jiný koktejl postupů. U nás když trefíme prázdný obchod tak děti platí korunkami, pomáhají vybírat potraviny (berou všee…) Když to jde, vybírají si oni. Oblečení, jídlo, zájmy. Je to dost o tom, že jejich volba je respektována. Troška partnerského přístupu, nepodceňovat je, občas popostrčit… Moc chci aby se mi povedlo, že si moje děti budou věřit, nepodceňovat se.
Zajímavé téma, škoda že nemám čas tu teď být častěji a reagovat.
Myslím, že doma toho opravdu moc nezmůžeme. Jediné co lze udělat, nechat dítěti (samozřejmě kontrolovanou a nenápadně usměrňovanou) volnost, vypustit “buzerace“ kvůli nedůležitým drobnostem, jako je účes, oblečení a koníčky. Moje dcera prošla obdobím zakřiklého drobečka, který měl problém oslovit dospělé. Od mládí byla lítostivá a zranitelná. Na stresy reagovala pláčem a uzavíráním se. Urážela se pro drobnosti a nekomunikovala. Bylo snadné jí nechtěně ublížit jediným slovem. Nechali jsme ji volnost v hledání svého já. Své komplexy léčila výrazným oblečením ( výhradně kalhoty ), dredy na hlavě a podobně. Poslouchala jsem kritiky okolí a doma jsem jí pomáhala upravovat rozcuchané dredy a barvila vlasy. Postupně sama přišla na to, že ji lidé zařazují neprávem do “špatné skupiny“ a dredy jsme pracně rozmotávaly.Měla od dětství svůj sen. Paradoxně ke své povaze se stát modní návrhářkou. Ačkoliv tomu nikdo nevěřil, ona (ač dislektik) dokázala vystudovat vysokou uměleckou školu. Vyhrála několik soutěží a svůj sen si splnila. Tím chci napsat jenom jednu věc. Pokud se vám bude zdát, že si vaše dítě vymýšlí nesmysly (pokud jsou ovšem přání reálná)umožněte je jim splnit. Někdy rozhoduje o sebevědomí maličkost a to je důvěra. Kdybychom své dceři nastavili mantinely jen proto, aby zapadla mezi “stádo“, kdo ví, kde by dneska byla.
určitě by se měli povzbuzovat i za maličkosti,ne jim neustále vyčítat co se jim nepovedlo,že mají opět horší známku,ne že by se s nimi mělo souhlasit.Nepředhazovat jim nic co by jim mohlo sebedůvěru poškodit,ale naopak vyzdvihnout právě to v čem jsou dobří.
(Citováno od Králíček4 z 17.10.2014 13:02)
souhlasim!!a i s Marinadou a plus k tomu ale dodam,ze ano dite se dal nekam pospuva,fotmuje ho skola,pratele,atd,ale myslim,ze zaklad je opravdu doma,v rodine,uplne ten nejvetsi zaklad**a co jsem i vypozorovala za svuj zivot,tak rodic s nijakym zdravim sebevedomim,tezko vychova,bude chtit “pochopit,dite se zdravim sebevedomim *
A musim dodat k tomu,co pise Petra v nazvu diskuze-nezapomenu,jak drive cca pred 40l bylo zdrave sebevedomi skoro ostuda,spis drzost,neumim to popsat*
Myslim si,ze kdo dokaze,chce,dat diteti pocit “vyjimecnosti“,a zdrav.sebevedomi,mu dava do zivota velice moc,vic nez “hracky,vitaminy,nebo dovolena u more“ 😉 Taky zalezi,jake jsme natury a od toho se i odstartuje jak bere situace,jak ses nima “popereme“apod.to vsecko jde ruku v ruce 😉
Me prave ty spatnejsi veci daly vic a vic zdraveho sebevedomi a ikdyz diky vychove tam bylo vzdy,asi presne tusim,v kterem obdobi meho zivota sem ziskala toho zdraveho sebevedomi vic,tak akurat,a vlastne si ani nedokazi dost prectavit,ze bych “byla tam kde jsem“atd,kdybych ho nemela a i moje deti jsou zdrave sebevedome a diky tomu se jim dari a jsou i stastni ..* a vlastne mam i takovym lidem bliz **a vice se s nima rozumim* 😉
Casto ma nekdo tezsi dectvi a nikdo mu ho moc nedava,ale je pravdou,ze i tak to se muze prave uz jako dospeli ’vschopit“a rict si ja budu “jina“ nez jsemznal/a a udelam prave vsecko proto,abych ho mela a aby bylo v me rodine-aby ho meli i me deti*zivot se zdrav.sebeved.je totiz “lehci,silnejsi…“**
Zaklad je verit i sam sobe,nepodcevat se…**A to pak muzu predat i dal/detem,doma i pripadne v praci..
A jeste dulezite-vsimla jsem si ze nektere zeny/muzi,si zdrav.sebev.spojuji s tim,zda jsou hezci/stihlejsi..*ono to je ale “vymluva“a nema to s timto moc co delat na druhe strane,prijemne,hezke,upravene..zeny se lepe citi zdrave sebevedomi*ale zase znam i mulatky co maji nadherneho zdraveho sebevedomi vice,nez krasna kocka..je to i o tom,co zazijeme od kud pochazime,jak s nama jednali doma…*
A neni to tezke se i od zleho startu domova z dectvi odprostit a delat veci jinak,urcite kazdy zazil i zle veci a naucit se za jejich zvladnuti i vnitrne pochvalit,bez toho,aby jsme cekali/y/na to,ze nas nekdo “musi“chvalit,verit si sam*brat i zivot s humorem*na kazdem je neco hezkeho*staci se i narovnat vypnout hrut,usmev,upravit se..a clovek hned i sebevedomeji pusobi a i se tak citi!!**
M
určitě by se měli povzbuzovat i za maličkosti,ne jim neustále vyčítat co se jim nepovedlo,že mají opět horší známku,ne že by se s nimi mělo souhlasit.Nepředhazovat jim nic co by jim mohlo sebedůvěru poškodit,ale naopak vyzdvihnout právě to v čem jsou dobří.
tak k tomuhle se budu muset vrtáti, dcela těžký 😀 nikdy jsem asi nad tímhle nijak extra nepřemýšlela….
já za sebe si moc nevěřím nejsem si v určitých věcech jistá takže sebedůvěra podlomená z dětství…a vím proč tedy si to myslím, tatka byl takový co pořád vychvaloval, chtěl abych bala dobrá atd..a já ho nechtěla zklamat nebo se mu zalíbit, nevím jak to přesně formulovat…. a to si myslím že si sebou nesu…
takže možná u mě je ta podstata neklást před děti nároky velké nebo nepřiměřené k jejich schopnostem, a nedávat jim na jevo jak je špatné že to nezvládají atd. aby nezískávaly pocit viny …
no ještě si to nechám projít hlavou….
To je hodně těžká otázka.
Jediné, co mě napadá, je klasika – nechat dítě žít takové, jaké je a nesnažit se ho měnit. A pokud možno mu pomoct najít něco, co ho bude bavit a bude na to šikovné.
Ale jinak si myslím, že doma se můžeme snažit jak chceme, ale nejvíc záleží na reakcích okolí (kamarádi, kantoři, doktoři, v dospělosti partneři, atd.)