Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak trochu nostalgie
Včera jsem třídila letáky a narazila jsem na nějakou promítací svítilnu. Tak jsem si vzpomněla, jaký to by svátek, když paní učitelka přinesla do třídy projektor a promítaly se obrázky z diapozitivů. Vůně spáleného prachu ze žárovky a charakteristické cvakání, při vyměňování obrázků. A jak jsme se snažili, abychom byli vybráni jako pomocníci při obsluze. Hned poté mi přišlo na mysl, jak jsem nahrávala z televize Hříšný tanec na audiokazetu a kopírovaly jsme to s kamarádkou na jejím “dvojčeti“. Přidejte nějakou milou nostalgickou vzpomínku 🙂
taky máme jeden hrníček doma:-)Vzpomínka na vitacity,šumáky,koupila sem si nedávno vitacit ,ale už mi nechutnal jako dřiv…..Vzpominam na mliko v pytliku bylo i jahodový a veliký loupáky:)Dcera má po mě mončičáka:-)
Hrníčky máme ještě doma. Tu el. hru jsme tuhle hráli na tabletu, dá se to stáhnout 🙂 Byla to docela haluz.
Překvapilo mě, že se spousta věcí opět vrací.
Ty hrnečky třeba, dokonce jsem zahlédla mončíčáka.
Vitacit tuším prodávají dodneška.
Ten jsme lízali o sto šest.
Vzpomínám na soudružku učitelku a
jak těžké bylo malým prckům vysvětlovat,
když se ze soudružky stala paní učitelka.
Víc už si bohužel nevybavuju,
spartakiádu už jsem nezažila:( jana231
červené hrnečky máme doted, i plastové talířky s obrázkem, elektronku- hru mám ještě funkční- ted se dá sehnat do iphonu myslím vlk a zajíc.
Vitacit jsem dokonce někde viděla, dá se koupit, zrovna tak jako tyčka- lízátko ovocné ( takový barevný špalek)
hodně věcí se vrací v limitovaných edicích ( panenky s oblečkama z čokolád atd…) lidi nezapomínají…
Vitacit byl super.A co pedro ,bajo nebo modré trenýrky a bílé tričko na tělocvik(to bylo strašný)nebo trička se Sandokanem a na vánoce byl tavový stromeček,kde se zapálily svíčky a ty roztočily kolotoč a korálky binkaly o zvonek to se mi moc líbilo :-):-)
bami tuhle pokladničku naše děcka dostaly, bohužel moc nevydržela
marně ale sháním jinou pokladničku
byla naprosto dokonalá…
semelko já to mlíka pilo přímo tímto hrnkem..brr ted bych to z ničeho jiného než ze skla nevypila
jinak co vitacit holky, stál 1,50 a to bylo lízáního no mnam 😀
vega,magion pořady 😀
no a ke zmíněnému hadovi nesměla doma chybět ani rubikova kostka a věž….
miluju když vejdu do krámu a jsou tam hrčky z mého mládí 😀 vrací se, například posledně v hračkářství mě upoutala pokladnička – manžel neznal …a když se natáhla tak položenou kovovku “sežrala“ 😀
našla jsem foto
Matildo, ty plastové kostky od dřeně byl tenkrát velký hit “kdo měl tenisák byl ňouma“ 😀
Bami toho hada máme dodnes doma, kouli, psa, pštrosa i věnec stále zvládám. Děti dostali novější verzi a z té jsem se naučila i páva
mlíko v pytlíku dávalo se do těch plastových “konví“, mamka je má stále na zalívání kvítek, muselo se převařovat a 20 minut pískal hrnec v kuchyni a vonělo mlíko po celém bytě
jogurty ve skleničce… mňam
což mi připomnělo, že jsem chodila mamce kupovat pivo… flašky se musely obrátit dnem vzhůru a zkontrolovat, jestli není kalné .. jé jak já si připadala důležitě, když jsem tam v 6ti letech přebírala přepravku, abych našla dobré pivo 😀
no a jestli k nostalgii patří i pytlíkové mlíko a suché housky …milovala jsem
tohle mají u doktorky a jsem ráda že pořád zvládnu postavit kouli a psa 😀
s tím hříšným tancem jsi mi připomněla – byl to můj první film na videu, pozvala nás kamarádka, seděli jsme kolem televize a přímo to vidím jak to hltáme a vůbec nám nevadil ten jeden monotonní hlas co daboval všechny 😀
většinou nostalgicky zavzpomínám u hraček tuhle jsem milovala
Semelko… to je krásné téma 🙂
Já jsem nostalgická skrz jídlo… 🙂 Milovala jsem jogurt z marmeládou ze skleničky, ovocnou dřeň z kostičky z umělé hmoty (používaly se jako krytky na tažné koule na autech… ) a polárkový sníh… a točenou pomerančovou zmrzlinu… a vůni v Mléčné jídelně (v tzv.Mléčce) na náměstí v Ostravě 🙂
A když jsme u toho promítání, pamatuji si na ten úžasný pocit, když si táta udělal čas a vytáhl takovou tu starou promítačku, zatáhl závěsy, zhasl světlo a promítal a vyprávěl nám pohádky… O neposlušných kůzlátkách, O perníkové chaloupce… 🙂
A obrovskou dávku nostalgie jsem ucítila, když jsem před několika lety šla po dlouhých dlouhých letech na ples své bývalé základní školy… Ocitnout se v těch prostorách po dvaceti letech, nakouknout do své třídy, tančit ve školní hale, kde jsme se s dětmi proháněli a hráli “šlapáka“, když si zrovna učitelský dozor někde odkočil a zapomněl hlídat… 🙂 Tak to cítím dodneška, byl to úžasný pocit… :-)))