Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mobilní telefón prvňáčkovi?
Kdo nemá telefón není nikdo? A je jedno jestli jde o prvňáčka nebo páťáka. Proč to tak je? Dcera dostala telefon ve třetí třídě a to jenom proto, že byla jediná, která ho neměla a holky sse jí kvůlitomu někdy smály, že je “malá“.
Mají mít už i prvňáčci svůj telefón nebo ne?
Já jsem asi pro, ale jen nějaký základní, abych byla s dítkem v kontaktu, kdyby něco..
Neše Verča telefon chce, ale jen na pouštění písniček a fotografování a nedostala ho a v plánu máme koupi telefonu, až bude umět pořádně číst a psát. Zatím podle nás není telefon nutností – sama nikam nechodí, takže nám informace o tom kde je a co dělá podávat nemusí:-)
Vím, že ve třídě dcery chodí hodně dětí samo a i dojíždí. Autobusák je kousek, děcka jdou v chumlu a u silnice stoji policajt. Dcera mě pořád přemlouvá, že by chtěla taky chodit taky sama, ale zatím odolávám. Zvažuji, že bych ji od jara nechala jezdit samotnou školním autobusem. Zastavuje o 2 ulice dál a doveze děcka přímo před školu. Ale ještě uvidím.
Jo a ještě – možná to bude znít hloupě, ale fakt můžu potvrdit, že člověk přemýšlí jinak, když má jen jedno dítě než když má dvě… Není to o menším strachu, ale asi tak nějak pocitově ty starší děti najednou člověk vnímá jako větší… já nevím, jak to lépe napsat… navíc nic už není tak “jednoduché“ – s malým jsem byla v 6týdnech na výletě – na nějaké dětské akci – no abych vzala malou v 6týdnech mezi lidi mě ani nehlo, ale člověk musí hledat kompromisy, tak aby byly pokud možno obě děti spokojené, což sebou nese i opravdu značnou míru důvěry v děti – prostě, když jdu se dvěma dětmi na hřiště a roční dítě se snaží šplhat po schůdkách a pětileté po laně, tak pokud bych měla jen jedno dítě, tak u toho pětiletého rozhodně budu stát – aspoň pro jistotu (kdyby náhodou), ale takhle se musím spolehnout a věřit, že to dokáže samo – asi hloupý příklad, ale nevím jak to lépe vysvětlit. Kšanda
Jj, já tě pochopila a taky chápu o čem mluvíš. Proto jsem psala, že i když dcera “sama“ jezdí – sama píšu v “ neb i pan řidič autobusu je z vesnice, navíc jeho syn chodí s dcerou do třídy, chodí všichni spolu…a většinou jede i nějaký dospělý a ten všechny děti doprovodí aspoň přes silnici – ale není to nic na co bych se mohla spolehnout, takže musím dcerce věřit. Upřímně se nejvíc bojím těch aut – i když má dcera “nařízeno“, že nesmí přecházet pokud je auto v dohledu, tak… Jinak ze školy vidí téměř na autobusovou zastávku… ale to nic nemění na tom, že strach člověk má. třeba u nás ve vsi se bojím i co by dělala, kdyby potkala volně běhajícího psa… No je toho hodně, takže snad lepší nepřemýšlet. Kšanda
Kšando, já tomu na jednu stranu rozumím a možná dokonce v určitém směru to i obdivuji, ale na druhou stranu ta úzkost, strach, zodpovědnost by mi nedovolila dítě v tomto věku pustit kamkoliv samotné. Možná se jedná o lokální rozdíly nicméně jsem přesvědčená o tom, že nebezpečí v dnešní době číhá všude dost a dost. Ano, jiné je to ve velkoměstě, maloměstě či vesnici, ale “divní“ spoluobčané jsou prostě všude….. a blázni na silnicích též.
Absolutně nikoho nesoudím. Jde jen o můj názor.
Olgo, tak naše slečna taky jezdila “sama“ autobusem už ve druhém pololetí v první třídě – né pravidelně – pokud to jen trošku šlo, tak jsme ji vyzvedli… a dodnes tak činím – teď momentálně tedy jezdí téměř denně – manžel má už auto na odpis, tak ji nechce vozit, ale jen co se nám podaří sehnat nějaké slušnější, tak ji opět bude vyzvedávat neb i když jezdí sama už téměř rok, tak stále nejsem v pohodě – doma na ni tedy vždy už někdo čeká a nebo jede k babičce na půl hod. než tatínek dorazí z práce. Ale u nás jezdí samy autobusem prvňáčci běžně – není úplně běžné, že by tu lidi měli dvě auta na rodinu a autobusy tady jezdí třikrát denně, takže nehrozí jet s dítětem… ale jinak chápu o čem mluvíš – zrovna minulý týden jsem říkala manželovi, když “hudral“ na dceru, že si zapomněla zaplatit kroužek, že si myslím, že je až extrémně samostatná, takže když zapomene občas něco, že to jako tragédii nevidím, že rozhodně děti v jejím věku běžně toto nezvládají a to platí i o tříletém (aniž bych se chtěla nějak chlubit) – prostě myslím, že v tomto směru jsou vyjímeční. Kšanda
Záleží na okolnostech. Upřímně mě tato diskuze překvapila v tom směru, že se zde dočítám, kolik “samostatných“ prvňáčků je…. Nevím, možná jsem přehnaně úzkostlivá, ale osobně bych svou šestiletou dceru samotnou nikam nepustila ani bych ji nenechala doma samotnou….
Skoro mě to šokuje, že jinde je to jinak.
Pokud to tak někde funguje, že dítě takto malé již samo dojíždí nebo prostě někde “setrvává“ samo, považuji mobil za nezbytnost.
U nás zatím v 1. třídě mobil nemá nikdo, takže to neřeším. Vím, že některé děti mají tablety, co tak dcera říkala, ale mobil ne.
Do školy sama dcera nechodí a ze školy taky ne, tak není potřeba. Doma taky sama nezůstává.
Nejhorší je, že dítěti nestačí obyčejný mobil, ale musím mít vymakaný.
Dcera od známé má daleko lepší telefon než rodiče, a ti nemaží žádný obyč.