Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak tohle nikdy dělat nebudu!
Už jste se někdy s hrůzou přistihly, že děláte nebo říkáte přesně to, co vaši rodiče? Myslím tím něco, co jste jako děti nenáviděly? Je něco, o čem víte, že to rozhodně svým dětem dělat nebudete, protože vás to v dětství vytáčelo?
Ano.Přistihuji se neustále.A také neustále říkám,že tohle už nikdy neudělám a tohle už mu nikdy nepovolím a tak dále.Také siříkám,proč švagrová s dětmi dělá tohle a nědělá to takhle a pod. 😀
I když jsem říkala že to dělat nebudu tak to dělám. Nebudu křičet, nebudu olizovat kapesník a utírat špinavou pusu a už jsem se několikrát přistihla že jsem to udělala. :-)(Potvrzuji příjem)
Padmé, můžeš mě klidně oslovovat jen jančo 🙂
Tak to ti moc závidím, u nás společné snídaně nebyly, ale společné obědy o víkendu ano a bylo to moc fajn. 🙂
Janca.mas, upřímně řečeno – mám trochu problém s tím Tě oslovit – můžeš, prosííííím, napsat něco schůdnějšího? 🙂 🙂 🙂
Víš, to vstávání – moji rodiče nebyli ani “skřivani“, ani “noční ptáci“, vstávalo se u nás tak normálně, okolo osmé hodiny. Maminka nás nechávala přispat (o víkendu). Nachystala společnou snídani a pak nás probouzela… okolo půl deváté… a bylo to moc krásné…. když jsme všichni, celá rodina, zasedli společně ke stolu…. 🙂
Padmé, myslím, že jsme na tom stejně. Taky si rodičů velmi vážím a vděčím jim za krásné dětství, ale byly prostě chvilky, které jsem jako dítě či puberťačka přímo nesnášela. 🙂
U nás se třeba netolerovalo dlouhé vyspávání. Naši byli oba skřivani a to bylo někdy fakt peklo. Spát do půl desáté v neděli prostě neexistovalo. Je fakt, že i dnes se cítím trochu provinile, když se mi podaří jednou za rok vyspávat třeba do 10hod. Mám to v sobě prostě zakódované.
Janca.mas, víš, já jsem měla moc hodné rodiče a v mnohém mi byli příkladem a vzorem…. a asi to mám nějak “obráceně“…. chtěla bych být jako oni… tak trpělivá…. tak spravedlivá… tak vroucí… a pořád mám pocit, že “nejsem tak dobrá“ (jako byli oni, moji rodiče).
Jediné… asi opravdu jediné…. u čeho jsem si řekla, že “tohle dělat nebudu“ bylo, když se u nás každou sobotu uklízelo, vytíralo, luxovalo, smejčilo, utíral prach…. nesnášela jsem to – jako dítě… a tak to teď nedělám…
🙂
Presne, taky reaguji jako mamka. Pripadne, kdyz se ona zlobi na deti, tak slysim sebe :-).
(Potvrzuji prijem.)
jj pamatuji se na jedno velmi dobře… mamku vždy rozčilovalo, že jsme si neotáčeli ponožky, když jsme je házeli obrácené do špíny a ona je pak musela chudák otáčet. Řikala jsem si, jak taková blbost mamku může rozhodit… no nyní, když se starám o 3 děcka, manžela a mimi jí chápu… ze začátku jsem je na ně několikrát upozorňovala, ale po x nevydařených pokusech jsem to vzdala… ponožky neotáčím prostě je pověsim otočený a otáčejí je holky které právě mají službu na prádlo a otáčejí je (někdy) když je skládají…
(potvrzuji příjem)
Ano, dost často. pokaždé si říkám, že nebudu jako mamka, ale pak příjdu na to, že některé věci dělám taky. 🙁
Nejvíce asi křičení kvůli neuklizenému pokoji a nic nedělání dcery.
(potvrzuji příjem)
Ahooj,podobna diskuze,tu myslim byla,ale to vubec nevadi 🙂 jak uz jsem psala i tam,veci,na ktere mam nic moc vzpominku,nedelam,snazim se jich vyvarovat,delat je jinak 😉
Mame s maminkou krasny vztah a uz si toho take vsimla,kdyz je navstivime,ze jsem “prukopnik neceho jineho“ 🙂 a dokonce me pochvalila 😉
Jsme jen lide,omylni..zkousejici..jsem rada,ze u nas to prinasi ovoce,mam s detma supr vztah 😉
Meggii