Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vulgarismy - přehlížet × vysvětlovat × ...?
Jak reagujete, když dítě začne mluvit sprostě?
Je lepší sprostá slova úplně ignorovat (když jim nebudu věnovat pozornost, nebude mít dítě potřebuju je na mě testovat) nebo naopak je třeba dát důrazně najevo, že takhle ne?
Jak to řešíte vy a co u vás funguje?
Peti,
u nás to zatím funguje přesně jak píšeš. Malá je velmi výřečná a tak bylo jen otázkou času, kdy donese ze školky něco peprnějšího. Vždy jsem jí důrazně vysvětlila, že se to neříká a pak jsem to ignorovala a protože se nedostavila žádná zajímavá reakce z mé strany, tak jí to přestalo bavit a ještě navíc poučovala ostatní děti, že se to neříká. Je fakt, že mě to stálo nemalé úsilí, ale zatím to funguje.
Halino, tak to jsem měla teda asi štěstí, za celý týden, jestli jednou řekli ty vo.., tak to bylo moc, zato u kluků mě bolely uši. Ty výrazy, které používal sedmiletý kluk – jako i já jsem se často červenala a když si je začal na hlas ve skalách zpívat, no byla jsem blízko zalepit mu tu nevymáchanou papulu
Tipy nemám. Jen jeden psotřeh – nejhorší a smutné je, že v tom věku 13-17 roků snad mluví holky ještě hůř než kluci, teprve pak se to trošku usadí.
Jo jo, věčné téma. U nás také, nevýhoda mužských kolektivů jako jsou hasiči je mimo jiné tato, nejdou pro drsná slova daleko, takže vysvětluji nahoru dolu a naštěstí je doma nepoužívají, synovi občas něco ujede, většinou však stačí připomenout, že takhle přede mnou mluvit nebude.
Já jako dítě byla úplně jiná, ona i doba byla jiná. Mamka dlouho cvičila psi, myslím, že něco z toho v ní zůstalo, takže my jsme poslouchali na slovo a běda jak ne – jako ne nic děsivého, nikdy jsem ale nebyla za školou a nikdy jsem nezkoušela kouřit, ty slovíčka jsem pochytila vlastně až tady. Doma jsme si maximálně ulevovali takovými těmi neškodnými slovíčky.
Kvůli čemu ale reaguji, je právě absolvovaný tábor v roli vedoucí. Lidičky jak tam ty děti mluvili, jsem ještě nikdy neslyšela. Třeba sedmiletý kluk mluvil hůř než stará garda v hasičárně. Opravdu jsem z něj šílela a vůbec netušila jak tohle zarazit. Podobné to bylo s pubošema, tam se to teda čeká, ale i tak jsem byla dost často opocená. Jako jediné štěstí bylo, že ve vztahu ke mě si nikdo nic takového nedovolil, teda jednou to jednomu uklouzlo, za což se ihned vehementně omlouval. Přemýšlím jak se připravit na příští rok, nemáte nějaké tipy?
lebbo já si myslím že se to neodráží až tak jak se doma mluví…určitě je to i tím ovlivněno …respektive ukázáno že jedna rodina má normální tak nemluvit druhá ano……ale když to vezmu mám chlapa co jsem ho ani mezi kamarádama neslyšela říct ty vole …a myslím že kluci to v partě svých vrstevníků (17 a 12) použijí….
U nás doma se sprostě nemluví a když jednou dcera přišla ze školy s tím, že kluci holkám říkají p..o tak jsme jí vysvětlili co vlastně říkají a byla dost v šoku. Myslím, že děti mluví tak jak se mluví doma. A i kolegové v práci si všimnou, že někdo nemluví sprostě a pak se sami víc krotí.
ještě že na tyhle stránky nechodí moje děti…no výchova by byla přímo v sedince…
no Petro také jsem asi nebyla vzor ctnosti, nijak extra si to nevybavuju ale doma né tam by to neprošlo asi jako nikde, ale v partě se asi sem tam něco použilo….stejně jak marináda jsem si vymýšlela, na gymplu jsem chodila za školu s holkama…nikdy jsem ale třeba ani nezkusila kouřit až skoro v 19 letech…
já si myslím že si tím musí projít tak nějak každý, jen je fajn když mají rozlišení že doma né a že je to špatné…to že před ostatníma se snaží být za hvězdu nebo s nima udržet krok…hmmm tím jsme si asi také všichni prošli a pak si to tak nějak rozhodli sami….
Každé dítě je opravdu jiné – já jsem tenkrát dceři nadávky odstupňovala s tím, že jednička se poměrně běžně používá, dvojka občas mezi kamarády a u toho 3.stupně jsem jí řekla, že to už používají skoro jen ožralové, bezdomovci a kriminálníci…no a to jí (zatím) docela odradilo.
Jako dítě jsem byla trapně vzorná a nadávky jsem nepužívala ani já ani brácha. Ale zase jsem strašně lhala, což je horší než pár nadávek 🙂
No mně právě přijde, že když se kolem toho začnu čertit, přidávám tomu na významu a Anička si pak připadá o to “dospěleji“, když to znovu použije. Je fakt, že doma si pak chvíli dává pozor, ale jak má pocit, že ji neslyším, přijde mi to spíš horší nebo minimálně efekt nula nula nic.
Říkám si, že to chce čas, že se jí to okouká nebo jí dojde, že to zní fakt spíš hloupě. Když si vzpomenu na sebem v jejím věku, tak to asi bylo podobný.
Tak mě napadá – jak jste na tom s podobným výrazivem byli v dětství vy?