Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se zachováte, když jsou Vaše děti \"nežádoucí\"?
Nevím, jestli je to úplně výstižný název, ale inspiroval mě dnešní zážitek v bance. Pan bankovní poradce byl opravdu z jiné planety – nejen že byl ohromně důležitý a vše znal…, ale… Jsem zvyklá u nás na pobočce, že tam jsou prostě k dětem “vstřícní“ – snažím se děti samozřejmě držet v klidu, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by nás někdo napomenul, když jsme si vzali vizitku nebo letáček a děti si na to psali – naopak nám dají ještě jednu propisku… Tady je pravda, že jsem si nevšimla a malý si vytáhl vizitky dvě a popsal je (takže jsme spotřebovali tři vizitky) – jsem si toho všimla a děti jsem upozornila, že to nemůžou, že je to škoda a vytáhla jsem svůj diář a dala jim papíry z něj, omluvila jsem se… Na to pan poradce, že jsou ty vizitky opravdu drahé… a že jim raději dá papír (který jim nedal). Viděl, že se děti dohadují o tu jednu propisku (já jinou neměla)… Malý se ptal, proč mají ten stojánek s tužkou utržený, na to pán, že tam měl podobného “šikulu“ a že mu to utrhl – byl fakt dost nepříjemný. Tak jsem mu slušně mezi řečí řekla, že tam kde nemají rádi moje děti, tak tam nerada chodím i já a většinou nechodím a on na to, že sem si mohla všimnout, že on děti rád má. Pak teda dcera nevydržela a o propisku poprosila, tak pán “přeslazeným“ hlasem a komentářem jí propisku dal. Po chvíli říká malému, který už teda visel hlavou ze židle – byli jsme tam třičtvrtě hodiny ať se podívá na ségru jaký maluje hezký obrázek, i když holčička nemá oči (dcera ještě nedomalovala) a on že mu utrhl jen tužku (což nebyla pravda – ten stojánek byl odlepený už když jsme přišli), na to konto jsem se ho zeptala, jestli mi může něco ještě sdělit, tak každá info min. 50 Kč a ještě plno keců (jsem si přišla jak v té reklamě – Nazdar – 10 Kč). Tak už jsem se jen zeptala, jestli můžeme jít… Příští týden tam mám jít znova a fakt se mi nechce – jde mi i o to, že tam máme v bance nemalé peníze, nemalé peníze jim dáváme (máme u nich hypotéku) a on mi tam vyčte tři vizitky… Jak reagujete vy, když se na vaše děti koukají skrz prsty? Kšanda
Hmmm, chápu, že tě to rozhodilo. Minulý týden se v “mojí“ bance chovaly uřednice dost arogantně (s dětmi to nesouviselo). Říkala jsem si, že bank je docela dost a tím pádem by si své klienty mohli jejich zaměstnanci víc hýčkat… No, ale budiž naše banka pochválena za dětský koutek, jen stoleček, papíry, pastelky, nějaký plyšák, ale stačí. Jinak kamkoli, kde by děti mohly zlobit, si berou batůžek a do něj pár svých hraček. Pokud to člověk ale nepředpokládá…
Jinak opravdu marně pátrám v paměti, kde byly moje děti nežádoucí…nevzpomínám si(je ale fakt, že mám dost klidné děti, to není chvála, jen mám srovnání, pže jsem učitelka). No a kde byly nežádoucí “moje“ děti jako třída? Všude, kam je vezmu 🙂 No-jsme taková živější třída, 15 kluků a 12 holek, na čtvrťáky je jich dost. Ve třídě už je mám srovnané, ale když jdeme kamkoli mimo školu, jsou jak urvaní z řětězu… Jen za červen jsem si vyslechla několik nadávek od důchodců – prý jsou hluční a běhají (v parku, na náměstí). VŽDY se jich zastanu. To tak holt děti bývají, hlučné a pohyblivé, horší kdyby nebyly….
No, Radko, tak to bych si asi nebrala – normálního člověka vzít dítě na výslech asi nenapadne:-). Lien, máš naprostou pravdu – v tomhle souhlasím bez mrknutí oka – mám kamarádku (hodně dobrou), která má sebevědomí tak akorát a ještě (v některých chvílích) úžasný dar, že nevidí, když je “nežádoucí“ – což se i u nás třeba stalo, že mi přijela návštěva (“vzácná“) a já jí taktně naznačila, že bych se ráda věnovala návštěvě (kamarádka je u nás každý den), ale že je mi trapné ji vyhodit… Tak zůstala:-). Přišlo mi to úsměvné. Pak jsme se o tom po čase bavily a ona mi říkala, proč jsem jí nevyhodila – tak jsem jí zopakovala, že mi to přišlo hloupé a že jsem myslela, že jí to dojde… A ve chvíli, kdy jsem to řekla, jsem si uvědomila, že ona takové věci nevnímá. Je hodně přímá, sebevědomá (v něčem jako chlap), takže nemá pocit, že by musela někomu překážet, navíc pokud se někdo nechová tak jak ona si představuje k jejím dětem – bez obalu mu to řekne ať si myslí co chce. To já neumím. Nechci někoho urazit, nejsem pohotová v reakci (doma vím přesně co bych mu řekla:-)) a taky proto jsem psala, že nevím, jestli na tohle nejsem moc přecitlivělá… Což je taky můj problém neb předpokládám, že automaticky musí přijít lidem normální naše (moje) chování – já třeba pokud potkám matku s dětmi (známou), tak pozdravím všechny a i s dětmi zavedu hovor (většinou jako s prvními, protože s matkou chci mluvit déle) a tak čekám, že se budou chtít bavit lidi i s mými dětmi (což je samozřejmě nesmysl…):-). Kšanda
Ksando to je zajímavé téma.
Mně se teď v sobotu stalo, že jsme byli v restauraci a objednali jsme si nějaké jídlo a když došlo k pití, nic jsme nechtěli. Protože mi to bylo blbé (i když běžně když nemáme žízeň, tak nic nechceme, jenže teď jsme nebyli v čechách a prostě jsem se cítila špatně jakože čecháčci nemají na pití, tak něco, i když to nebyla pravda 😛 )tak nakonec alespoň džus a káva. Ale proč to píšu, protože rázem jsme chytli číšníka, který byl arogance sama, “nerozuměl“ česky ani anglicky, prostě se člověk cítil jako idiot. Ale ne kvůli němu, tohle rozpoložení bylo moje (možná naše) a on jen vstoupil a dorovnal misku vah, tam, kam jsme my ustoupili nedostatečným sebevědomím, uhoršením se, tam se logicky nacpal :-). Pak jsme o tom chvíli mluvili, urovnali si to v sobě, tedy já určitě a najednou se objevila číšnice a byla velmi milá, snažila se o češtinu, stejně směšně jako my o němčinu a bylo to všechno úplně jinak.
Takže chci jen napsat, že člověka potká jen to, co si sám pro sebe připraví, tam, kde udělám místo pro někoho jiného (i když je moje) vždy někdo vstoupí, to je zákon rovnováhy, nemůže to jinak být. Proto jediné doporučení je hlídat se své myšlenky, svoje vnímání situace a jít někam opravdu tak, že se budu cítit dobře, jakkoli se situace odehraje a jakkoli se bude chovat někdo jiný.
Ale lépe se to říká, píše, než dělá 🙂
no vidíš, a taky jsem si vyslechla, jaká jsem bezcitná bestie:-))
Radko, tak v tomto případě to považuji za samozřejmost. Kšanda
Já můžu přidat pohled z druhé strany.
Vždy jsme měli v kanceláři stoleček pro děti, nějaké papíry, pastelky a box s plyšákama, aby se děti zabavily.
Párkrát jsem zažila na stole přebalování miminka a ohřívala jsem UM v mikrovlnce. A to bylo v době, kdy jsem děti ještě neměla a přišlo mi to v pohodě.
Když jsem pak pracovala už s Lucinkou (když jí bylo 14 měsíců, skončila jsem), tak jsem si jí brávala, když nebylo zbytí, do kanceláře sebou a ona si hrála a já pracovala.
V současné práci jakékoli zázemí pro děti není, ale klienti jsou zvyklý, že jednání není na 10 minut, spíš na 2 hodiny a děti sebou neberou.
A když tam potřebuju zabavit svoje děti, tak Lucy stačí papíry a pastelky a Mára si vydrží půl hodiny hrát s posuvnýma dveřma 🙂
Jinak mám výhodu v tom, že jelikož si všechny finanční záležitost řeším sama, nemusím řešit takovéhle situace.
no tak třeba když budeš předvolaná na výslech, tak tam NESMÍ prostě být děti. a taky to některé maminky nemohly pochopit.
A ještě k tomu odložení schůzky – kdybych měla banku po ruce, třeba bych to udělala, ale nejbližší banku máme 25 km daleko. Kdyby mi někdo řekl, že u jednání NESMÍ být děti, tak tedy nevím, jak bych reagovala. Pochopím, když mě někdo požádá, že je potřeba něco probrat v klidu, takže by bylo LEPŠÍ, kdybych mohla třeba dorazit bez dětí a udělat si více času – s tím problém nemám a pokud je to jen trochu možné – vyhovím. Stejně tak, pokud se mnou někdo chce probrat něco po telefonu, sama požádám, aby zavolal déle, až bude manžel doma a budu se moci více soustředit… Pokud je potřeba probrat něco ihned, omluvím se, že třeba budu muset dětem něco vysvětlit…, takže myslím, že mi ohled na okolí nechybí, ale bohužel totéž já očekávám od okolí a musím říci, že jsem se s tímto chováním setkala opravdu vyjímečně (možná proto mě to rozhodilo) – spíš mám tedy většinou opačný problém – že já něco zakážu a “personál“ řekne, že to nevadí… Kšanda
no moment, návštěva restaurace je něco jiného, než obchodní/úřední jednání. já prostě zastávám názor, že na úřady bez dětí.
radko2, jenže jde o to, že děti neřádily – malá způsobně seděla a kreslila si (celou dobu) a malý taky nijak neřádil – dobře, popsal dvě vizitky (to teda za řádění nepovažuji) a jednou podlezl tiše pod stolem – asi třikrát vstoupil do rozhovoru… Pokud mají moje děti den D, tak s nimi také okolí neobtěžuji a jak říkám – rozhodně jsem nepočítala s tím, že to bude na tak dlouho – a trvalo to tak dlouho díky neschopnosti poradce a jeho kecům. Ale ani tak s tebou nesouhlasím (ačkoliv děti na jednání běžně neberu a pokud to jde, tak je nechávám manželovi – jak jsem psala – hlavně kvůli nim). Jistě si nemusí nechat skákat po hlavě, demolovat věci…, ale běžný pobyt dětí by zvládnout měli – s menší či větší libostí – stejně tak to považuji za samozřejmost, když se chovají k dětem jako k hostům v restauraci a nepřehlížejí je. Kšanda