Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vychováváte všechny děti stejně?
Nemám teď na mysli to, co jim chcete předat do života, ale váš přístup k výchově každého dítěte. Zachováte se ve stejné situaci stejně ke všem svým dětem? Nebo “jdete“ na každého trošku jinak?
Myslím, že ke každému dítěti je potřeba přistupovat jinak. No ale jak? Je docela možné, že sice přistupuju k dětem rozdílně, protože mají rozdílné povahy, tak v konečném dusledku k oběma přistupuji špatne :-). A tomu bysem se mohla vyhnout kdyby jsem k nim přistupovala stejně. Aspoň jeden by měl dobré vychování. nejlepší asi je – děti nevychovávat, ale jenom usměrňovat. Ony se nakonec vychovají. Já jsem jim například celý život vštěpovala do hlavy, že jestli chtějí být úspěšní musí lhát, krást a podvádét. A nepomohlo, nakonec jsou celkem po nás.
Taky si myslím, že to nejde, vychovávat děti úplně stejně. Základ stejný bude (nekrást, nelhat, zdravit, prosit, …), ale přístup bývá individuální. Nejen kvůli povaze dětí, ale i rodiče se mění. Třeba u prvního dítka jsem byla víc úzkostlivá, taková vyplašená prvomatka. U druhého už kašlu na tabulky a víc nechávám věci plynout, neřeším, že se dítko později přetáčí, že třeba ve dvou letech ještě nemluví, … S každým dalším dítětem bývají rodiče zkušenější, mohou si uvědomovat, co dělali u prvního dítka špatně a mohou se tomu snažit vyhnout…
To snad ani nejde. Každé dítě je jiné, má jinou povahu a reaguje na zákazy i pochaly jinak, tudíž i výchova musí být přiměřená, nebo-li šitá na míru každého zvlášť.
danko, pěkně řečeno 🙂
Určitě nevychovávám stejně, ono to totiž ani nejde. Jednak mám doma kluka a holku, jednak je každé dítko z trochu jiného těsta, jiank se chovají ve stejných situacích. Dcerka je více labilnější (nemyslím to jako negativum, jen popis věci), ale na druhou stranu se s ní dá domluvit, když si s ní sednu a v klidu jí vše vysvětlím. Syn je více pohodový a když má problém, chce spíše velkou náruč než mnoho slov.
Jediné, co se nemění jsou mantinely, které si vy výchově vymezujemu. Ty by dle mého měly zůstat stejné.
Určitě ne. Každé je jiné a každé potřebuje jiný přístup. To co platí na jednoho, málokdy platí i na druhého, třetího.
v něčem ano,ale ve spoustě věcí ne,jednak jsou rozdílného pohlaví a taky temperamentu a taky je úplně jiná rodinná situace
Zrovna tento týden jsem dočetla knihu od J. Prekopové – Prvorozené dítě, a ta mě utvrdila v mém názoru, že vychovávat děti úplně stejně prostě nejde, a ani vlastně není žádoucí.
ne 😀
Jak to ctu po druhe,tak jsem si otazku vzala tak,ze ci davat detem “stejnym dilem“ 😉
To ano.. jak uz jsem psala..
Ale pokud jde “ciste“ o vychovu,tak urcite rozdilne 😉
Uz i proto,ze mam 2devcata a 1 kluka 😀
A taky,ze jsou rozdilneho veku..
Napr.nejstarsi (20r.)byla vzdy spise neprubojnejsi..a je i tvrdohlava 😉
Ale cim byla starsi,tak je sebevedomejsi..umi se ozvat, umi si udelat i sama nazor…. 😉
Prostredni syn(18r.) byl vzdy veseli,srdecny..pohodar,vse ho zajima..nic pro neho neni problem..a to mu zustalo(ba se to zdvojnasobilo) 😉
A mala(8r.) je energicka,neunavna ,vecne se smejici..hloubava..citliva(vnimava) k vecem..i lidem.. 😉 V tomhle se podoba na syna.
Jsem odbocila..ikdyz.. 😉