Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
proč cizím dětem projde skoro všechno?
Tento týden hlídám kluka od kamarádky. Přivedou ho v 6:10 a je u nás do 3hod. Takže se starám i o jídlo (snídaně, Svačina, oběd, Svačina). Musím říct, že se těším na páteční odpoledne.
To je takový malý rozmazlenec, který nezná slova děkuji a prosím.
Holky já se fakt snažím,ale to malý hajzlik.To se už jinak nedá říct.Co se jídla týká nic pro něho není dobré, je jedno jestli jde o jogurt, ovoce,Svačina nebo oběd .Dneska jsem dokonce dělala poprvé rajskou.My jí nejíme, ale myslím že se mi povedla.Maly bastil a říkal mnam mnam. Zatím co on se v tom jenom frfnal.
U ničeho nevydrží. Hry hrát nechce protože je neumí a naučit se to nechce. Malovat nebo tvořit nechce. Vybarvovat taky ne,ani plastelyna nezabrala.
Lego mu moc nejde skládat.chce pustit dvd, sam si ho vybere a za 5 minut chce jiné. Nejvíce mě štve, že vysype všechny krabice ale s ničím z toho si nehraje. Akorát na to šlape nebo s hračkami hází.
A když si něco vezme na hraní malý, tak mu to bere. Vadí mu všechno co malý udělá.
Když něco chce přijde s větou: Já chci…. Žádné prosím nebo děkuji. Všechno musí mít okamžitě.
Zkoušela jsem mu domluvit, vysvětlit atd. Ale když byl hnusny na malého tak jsem mu vynadala. Nejhorší na tom je to, že doma se chová ještě hůř. To co si dovolí třeba k rodičům je fakt něco. A to ještě nemá ani 6.
Doufám že to s ním do pátku zvládnu.
Tak moje děti zdraví a to i ta mladší sama začala a to ještě neměla 2 roky. Starší se někdy stalo že jí nějaké děti ze školky neodpoví když je potkáme s maminkou. Tak se mě ptala proč jí neodpoví když je to slušnost tak jsem řekla že nevím a že když vícekrát neodpoví tak už naše zdravit nemusí. Poprosit a poděkovat u nás doma děti umějí. To je přece základ slušnosti. BB
vrátím se k tomu požádání o něco pozdravení….i tohle je jedna z věcí co mají zvládnout děti které odcházejí ze školek.
osobně to vnímám jako slušnost a své děti jsem k tomu vedla……samozřejmě neprosí o vše co si doma chtějí vzít 😀 …tím chci říct že prostě slova používají ale není to pořád a za vším.. … a také to rozlišuji věkově něco jiného je pro mne u tříletého dítěte a něco jiného u školáka atd…
řeší se tu i v jiné diskuzi co s dětí vyroste a přitom už některé maminky jsou “mimo“ ….. pozoruji to ve školce, jdou si pro děti a uklizečka vytírá šatnu, důchodkyně a oni nejsou schopné pozdravit, stejně tak na zahradě nezdraví učitelku z druhé třídy…..jsou to mladé mamky kolem 25-30 let…. takže na jednu stranu co chceme po dětech, když to nevidí u svých rodičů…
Je ale fakt, že Maruška jednou přišla domů s tím, že jak jí dávám k té studentce, tak že jí řekla, že chtěla oříšky a ona jí odpověděla, že jí je dá, až poprosí. Maruška to tedy udělala a doma se mě potom ptala proč? Tak jsem jí vysvětlila, že zřejmě mají doma takové pravdilo, že něco dostanou, až když poprosí, u nás ale, že se prosit nemusí, jen když bude chtít, tak může a že to většina lidí považuje za slušnější, než vykřikovat co chceme a co ne, tak že se s tím určitě bude setkávat a až bude starší, tak se sama rozhodne, zda se jí více líbí požádat nebo říkat já chci já chci.
Mně to tedy přijde úplně normální, možná je to tím věkem holek, že si řeknou “já chci banán“, Maruška klidně i řekne, když ho nemáme, ať ho jdeme koupit, prostě ví, že když to není doma, je to v obchodě, nijak zvláštní mi to nepřipadá.
Nuninko, to si představit neumím – u mé dcery by to bylo sci-fi.
Ale kdyby takhle se mnou mluvilo nějaké dítě, tak by se mi to nelíbilo. Nedávno mi jeden kluk lezl doma do lednice – podívat se, co by si dal. Tak jsem mu taky říkala, že tohle teda u nás ne…
Vemte to z jiného úhlu. Jste na návštěvě a Vaše dítě řekne kamarádce: já chci banán, tak mi ho dej, nebo, jaktoze nemáte křídy, tak je kupte, já si chci malovat……
Bude se vám to líbit? Pokrcite pouze rameny? Nebo je vám jedno jak se dítě na návštěvě chová?
Myslím si, že jsou určité hranice.
Doma máme cd Hurvinkova abeceda slušného chování. Je to moc pěkné, dětem se to strašně líbí a je to také poučné.A to nejenom pro děti.
když mladá nepozdraví, tak ji k tomu nenutím. Už to bývá stejně pasé, protože ten dotyčný nás mine a je pryč. Jen jí vysvětlím, že je to hezké, někoho pozdravit.
Něco jiného je to u 3-4letého dítěte, v tý době jsem to neřešila vůbec. Teď je jí už 6 a takovéto základní věci by už přeci jen měla mít osvojené. Nebo alespoň částečně a hlavně tomu rozumět.
mně právě přijde, že přinucení k čemukoliv ubližuje, ale to je zase jiné téma
někdo to vidí jako přetvářku, někdo jako slušnost. Nikomu to přeci neublíží a neděláš si zlou krev.
No mě to přijde jako přetvářka, ne slušnost, přát někomu Dobrý den, když mu ho vůbec nepřeju, nebo je mi to úplně jedno, jaký bude jeho den.