Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Císařský řez
Milé maminy, právě jsem na facebooku viděla video – natočený císařský řez od prvního říznutí skalpelem až po odnesení mimina. Teda řeknu vám, to je něco, chvílema jsem přivírala oči, a to jsem jinak dost silnej žaludek. Prostě to se mnou hejblo. Viděli jste to někdy?
https://www.facebook.com/photo.php?v=413725912053692
Naší fenu srazilo v mládí auto, měla úraz kyčle dost vážné, lékař by jí raději utratil, ale ted normálně chodí, nic by člověk nepoznal. -jen odhonit se nenechá, už jsem mockrát zvažovala, že to má souvislost, že by třeba porod nepřežila. Ale princip neznám, nevím jak to souvisí.
Jani ono to s tema kyclema(i casto zadama)ma duvod..
Moje 20r.neter ma od malinka tezkou vadu kycli..operaci za sebou..tezkou tekonval…a jeste ji ceka druha kycel..a uz vi,ze asi bude jednou rodit Cr..
Nejsem lekar..ale myslim,ze lekari nedelaji Cr “jen tak“..
Na video nekouknu,krev mi nikdy nevadila..ale vse okolo deti..to jsem citlivka..muj prvni porod pred 20r.byl horor,pro mne i pro dite,zachranov.me i ji….myslim,ze nyni bych rodila cr..asi je to “hloupe“,ale duveruji lekarum..
kyčle má špatné kamarádka, už od dětství a taky ji nenechali rodit normálně. Prý by skončila jinak na vozíku. Záleží asi na konrétní vadě.
Tak to jsou všechno důvody, které jsou opodstatněné a pochopitelné.
Myslíte, že nemocná kyčel je důvodem k cs??
Což mi připomíná známou, které vyvolávali porod před termínem proto, že měla teplotu. Opravdu nutné??
Mně je z těchhle postupů tak nějak smutno.
Dívat se nehodlám…stačily vlastní zkušenosti…
Poprvé neplánovaně, přestala jsem se otvírat, ani kapačka nezabrala, a dneska jsem ráda, že mě po celé noci netrápili dále…ale nemohla jsem se s tím dlouho srovnat…jak fyzicky tak psychicky…
Druhý byl plánovaný kvůli dvojčat a taky kvůli prvnímu císaři…řekli mi to brzo, tak jsem na to byla připravená, smířená, i jiná porodnice…prostě lepší všechno – ale to jsem taky někde psala…
No, to jsem právě neviděla (včera jsem si toho na FB tako všimla), repektive jsem si pustila začátek, ale nezvládla jsem na to koukat, takže jsem ani miminko nezahlédla…Je to prostě operace a na to já koukat nemůžu. Obdivuji ty, co to podstoupí při vědomí, už dříve jsem nad tím uvažovala, co bych dělala, kdybych něco takového (CS nebo jinou operaci) měla podstoupit a neumím si představit, že bych při tom vědomí byla (ač je pro mne nepředstavitelná celková narkoza), protože pro mne to není o bolesti. Takové věci dost těžko snáším-at´ fyzicky bolí nebo vlastně ne a když si představím, že do mě někdo řeže, píchá, ojoj, asi bych se při tom ukřičela do bezvědomí a pomátla bych se (to si dost dobře představit umím)…Jsem ráda, že tak nějak zvládnu dběr krve a že jsem nic moc horšího zatím podstoupit nemusela.
Taky už jsem to tu několkrát psala.
Oba císaře jsem měla plánované, při druhém mimoděložním těhotenství se zárodek usadil v rohu děložním v její stěně, kterou, jak rostl, roztrhal, takže mi museli odejmout část dělohy a ta jizva, která vznikla, byl důvod pro císařské řezy. Je v místě, kde je děloha hodně namáhána a nejvíce prokrvená, takže vůbec nechtěli připustit kontrakce, řez byl vždy naplánován na 38tt.
Poprvé jsem podepsala revers, ale hloupá jsem se nechala hospitalizovat, takže po 14 dnech opakování, že zabiju své dítě, navíc malá už nerostla a jevilo se, že se jí v bříšku moc nelíbí, jsem nakonec na termín podepsala souhlas. Je fakt, že maličká byla hypotrofická.
Podruhé jsem taky podepsala revers a už jsem se tam neukázala, do porodnice jsem jela až když jsem myslela, že budu rodit. Ukázalo se, že jsem otevřená na pět prstů a doktor byl svolný, nechat mě porodit do konce. Ale po UZ se mu nezdála ta jizva po císařském řezu a navíc malá byla koncem pánevním. Nijak na mě netlačil, jen mi řekl, že má jednu zkušenost, kdy dítě bylo už nožičkama venku a zůstalo jen dotlačit hlavičku, jenže mamince se něco stalo a oni už pak nebyli schopni dítě vyndat ven živé :-(. Tak jen, že toto riziko tu je a on mi nemůže slíbit, pokud by k prasknutí dělohy zrovna v tuto chvíli došlo, že by dítě zachránil. Takže jsem opět podepsala souhlas a malá se narodila také císařem. Nakonec jsem s ním ještě mluvila a řekl mi, že ta jizva v rohu je super, ale ta po prvním řezu už měla opravdu na mále, tak že je rád, že jsem se rozhodla pro řez. A vyjádřil trochu lítosti nad svými mladými kolegy, kteří mají obecně strach čekat, možná by to poprvé vyšlo a tím pádem i podruhé :-(.
Nutno dodat, že zatímco z prvního řezu jsem se vzpamatovávala x let a dosud ho vnímám jako hrozné trauma, u druhé holčičky ho traumaticky nevnímám, bylo to MOJE rozhodnutí, navíc v čase, který si malá určila a to je pro mě důležité.
Katko… tak to je mi líto i za tebe, že to probíhalo takhle. Podle toho jak to popisuješ se mi zdá, že to celé vůbec nebylo nutné… ale děkuji, že ses podělila.
Šárko, děkuju.
Petro, ani nevím, měla jsem na mysli (české) komentáře v jedné skupině, kam to video bylo nasdílené. Jinak podle autorky videa, která je z Emirátů, by to tedy měla být arabština…?
uf, teda nic moc.
Já rodila taky akutním císařem. Porod jsem měla vyvolávaný, protože mi praskla voda a nic se nějakou dobu nedělo. Voda praskla ve čtvrtek ráno, do porodnice jsem se dostala dopoledne, tam začali vyvolávat, takže první stahy jsem měla někdy před polednem. Oxytocin do mě lili asi do půlnoci, pak poslali manžela domů, že budeme pokračovat druhý den. Celou noc jsem pak měla stahy asi po 5 minutách, tak jsem si říkala, že ráno žo už snad bude. Druhý den na mě zkoušeli jakýsi rozevírací chvat a po obědě jsem se dostala asi na “9“. To už ovšem začala být špatně malé, takže o půl druhé mě vzali na císaře. To už jsem ovšem klečela na kolenou a prosila, ať něco už udělají. Rodila jsem na konci měsíce a prý měli už překročený počet císařů, tak mě nechali trápit tak dlouho. Malou museli oživovat, apgara měla tuším 4 a 6, ale podle všeho je zdravá, naštěstí. Bez vody byla chuděra pěkně dlouho, naštěstí mi nazakazovali pít, ale naopak mě neustále nutili, takže jsem jen pila a pila a spodem to zase teklo pryč.
Oxytocinu do mě nalili 8 infuz.