Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pracovní pohovor
Holky, prosím, zítra bych měla absolvovat svůj první pracovní pohovor. Naposledy jsem byla na pracovním pohovoru před deseti lety…a na úplně jinou pozici. Co si mám sebou vzít za dokumenty? Co říkat?… Poradíte? Kšanda
smazáno – spam s referenčním odkazem
Kšando, ta pracovní doba je opravdu šibeniční.
Dobře jsi to zvládla, tak máš alespoň průpravu na příště a to se hodí vždycky!
Tak píšu jak jsem dopadla. Pohovor byl dobrý – měla jsem slečnu přesvědčit, aby si nastěhovala domu bezdomovce. Nechtěli papír žádný – prostě jen konverzace. Na to zda mám hlídání se zeptali již ve druhé otázce… No, i by mě snad vzali (mám si to rozmyslet do pátku), ale tam je tak hrozná pracovní doba, že by nám to nabouralo celou rodinu – není tam žádná pravidelnost. Prostě směny od 6:15 do 0:30, i víkendy… A to zatím nejsem ochotná přijmout. Dnes se mě malý ptal, jestli musí ve školce spát. Tak jsem mu říkala, že ví, že ne a on s tak rozzářenýma očičkama říkal “děkuju“. No, takže asi tak. Práci bych ráda, vím, že syn bude muset být ve školce i odpoledne, ale zatím asi nepřišla ta vhodná doba ani pro jednoho znás a ani nabídka, kvůli které bych třeba svůj postoj přehodnotila:-).
Lussy, to je ono. Můj jediný pohovor v životě byl prostě “pokec“ – já jako sebevědomá, vševědoucí… jsem neměla problém odpovědět na nic – prostě jsem byla přesvědčená, že nikoho lepšího nenajdou:-). Teď jsem “zamindrákovaná“ mamina, která víc než své přednosti si uvědomuje nedostatky, čím jsem starší, tím víc vidím, kolik věcí neumím… Jsem přesvědčená, že důležitější než vzdělání je vystupování – prostě to z člověka musí “vyzařovat“, že je vlastně jediná volba, ale zároveň se nevnucovat… Např. manžel – na jeho pracovní pozici sháněli Ing. s velmi dobrou znalostí němčiny – no, manžel má výučák, vždy pracoval rukama, německy umí ja (anglicky pes a kočka) a jelikož to pracovní místo je “za rohem“ – prostě se tam šel zeptat… Dnes tam pracuje už 4 roky a letos dostal odměny za nejefektivnějšího zaměstnance firmy. Já ač mám zk. z angličtiny na VŠ – v životopise mám napsáno – začátečník.
Kšando a ještě si připrav otázky ty na ně. Na konci možná padne dotaz, zda se chceš na něco zeptat. Bylo by vhodné se v tomto případě vážně zeptat, né říct, děkuji nic mě nezajímá.
A vypnout telefon, ale to je snad jasné. 🙂
Peťko, děkuju. Ruku jako první určitě nepodám – nejsem vůbec taktilní člověk, takže by mě to ani nenapadlo (aby nedošlo k omylu – jsem dospělá, takže když mi někdo podá ruku, tak mu ji samozřejmě podám taky – ale není to pro mě přirozené). Bývalá (ona je vlastně pořád ještě současná – ještě jsem nedala výpověď) ředitelka mi nic neudělala, tak v tomhle směru to bude dobré. Mně právě nebylo jasné – co jako s těmi Windows chtějí – právě proto, že je to tak “normální“. Trošku se bojím, aby nechtěli dělat tabulku v excelu – to bych asi nedala (doma to dám, ale pokus, omyl – občas dělám nějakou tabulku manželovi do práce). Ještě si jdu “ostříhat“ nehty a teď jsem si všimla, že mám “tetování“ od dcery na zápěstí, tak to jdu vydrbat… Bože, já se na to jít do práce asi necítím – nějak mi nejde přemýšlet “pracovně“ – to mateřství se na mě fakt podepsalo.
Kšando,
jak já ti rozumím 🙂
Já byla před ani ne měsícem na svém druhém pohovoru v životě, ten první byl před 15 lety.
Já sebou neměla nic, životopis jsem jim poslala při odpovědi na inzerát.
Padaly podobné otázky jako píše Peťka – proč tu práci chci dělat, proč si myslím, že by měli vybrat mě atd.
Probíhalo to v poklidu, takový řekněme příjemný pokec, ani jsem nebyla nervózní.
Budu držet palec!
Ještěk té ruce. Považuji to za standart, normu, počkám na podání ruky budoucího šéfa.
Stejně tak si nesednu jako první, počkám, až mě vyzvou.
Radko, naprosto souhlasím, jsou diskriminační.
Ale! Pokud padne tato otázka a ty na ně vyjedeš stylem “hele tak tohle ne, tuhle otázku mi nesmíte dávat, dle zákona a bla bla“ Co si personalista řekne?
Není lepší se připravit a říct např:“ Ano, na tuto otázku bych vám odpovídat nemusela, ale nemám s tím problém a odpovím vám“. A dále stručně odpovedět (mám nějaký věk, kdy je vcelku běžné mít děti, ale s jejich hlídáním nemám žádný problém apod.) a dál to nerozvádět?
Nemusím o dětech, pokud nechci, mluvit hodinu, stručně a jasně dám najevo, že mi tyto otázky příjemné nejsou, odpovím krátce.
Nicméně proto píšu, že je přeci jen dobré se připravit i na tyto osobní otázky. Padnout by neměli, ale mohou. Já se s tím setkávám tak na 50%, možná spíš na 70% že padnou.
Vždy je lepší si v klidu doma připravit případné odpovědi.
Mám právo na takové otázky neodpovídat, ale dle mého je lepší, je třeba proti otázkou nebo jinou odpovědí obejít, pokud odpovídat nechci.
peťko, otázky na děti by vůbec neměly padnout. jsou diskriminační a zkušení personalisté už to konečně respektují. proč by nemohla podat ruku jako první?