Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sladkosti od cizích lidí
Zdravím všechny, co se rozhodnou přečíst si můj příspěvek… Chtěla bych se zeptat, jestli jsem normální 🙂 Dnes jsem byla s dcerou (přes 2 roky) v řeznictví, dala jsem si maso do tašky a že půjdeme. Malá se ale hned nepohla a paní co stála ve frontě se s ní hned začala bavit (na což ona moc nereagovala, cizích lidí v cizím prostředí se dost stydí) a dala jí z kapsy čokoládu. Paní jsem slušně a několikrát poděkovala, ale čokoládu malé vzala z ruky a vrátila ji.
No a o co mi jde, je toto – jsem divná? Prostě mi přijde, že od cizích lidí si přece nesmí nic brát, tak jsem to nemohla jen přejít… co byste udělali na mém místě vy? Stalo se Vám někdy něco podobného?
kšando nevyčítej byl to doping a myslím že všichni v těch frontách mají porozumnění….a tak nějak ta maminka s kočárkem je ještě schůdná….
hele u nás zas odchytávali z ods na městě a já si vychutnala svařáček při chůzi po městě a děti mlsali lízátky…já ti říkám pořád neber ty úplatky nebo se z toho jednou zblázníš….
Tak jsem si dnes vzpomněla na tuhle diskuzi. Byli jsme s malým na nákupech – abychom se vyhnuli tomu nejhoršímu, což si pravděpodobně řekli dnes všichni a tak bylo všude lidí, že jsem to snad ještě nikdy nezažila. Naše poslední zastávka byla v masně, kde jsme stáli cca půl hodiny – před námi byla maminka s kočárkem (měla tam holčičku půl roku a chlapečka 1,5). Malý mi začal prohrabávat kapsy, že chce bonbón(ani nevím jak ho to napadlo neb opravdu po kapsách sladkosti nenosím, ale už byl chudáček tak hotový, že zkoušel asi co se dá:-)). No a ta maminka najednou říkala: můžu mu dát bonbón? Načež malý přiskočil a než jsem stihla něco říct, už ho měl v puse. No, tak jsme poděkovali a já měla pěkný pocit prohry. Hlavně, že se tu chlubím, že se mě děti ptají a jak to zvládáme:-(.
právě mě se to taky stalo poprvé… v obchodě se mi to taky stalo, když to bylo lízátko, tak jsem odmítla – malá ještě nezná, když to bylo něco jiného, tak jsme poděkovali a v pohodě… ale tohle mě tak zaskočilo, že jsem nevěděla….
berulinko dívná nejsi..v krámech to občas dělaj…tady je třeba krámek s dětským a kupovala jsem tam za 500 a malej dostal lízátko….tam to vnímám trochu jako něco jiného….tam vznikne závislost snad jen na tom krámu aby jsme šli nakupovat zase tam 😀
tak nám se to taky asi nestalo-aspoň si nepamatuju..
jedině kde malý nabízejí,je např. banka-bonbon,míček nebo pastelky,omalovánky..nebo u pokladny v obchodě-lízátko..to neodmítám,je to spíš když mají nějaký výročí,nebo zahájení..asi jsem divná 😛
Jinak jí od malička říkám,že sama si bez dovolení od cizích na ulici brát nic nesmí.. ve školce mají každý rok den s policií a tam je učí,že si nesmí nic brát,názorně ukazují,co by se jim mohlo stát(např.nabídnou klukovi čokoládu,on jí vezme,oni ho strčí “jako“ do auta a odvezou pryč..prostě to tam s nima probírají..takže nemám strach,že by si malá bez mýho souhlasu něco vzala.
nám se to nestává….ale přesto by jsme asi odmítnuli…myslím že s úsměvem a poděkováním s tím že učíte, že od cizích si nemá nic brát to paní pochopí
holky tady takové babičky nejsou 😀
Nám se to snad ještě nestalo 😀 asi nepotkáváme ty správné babičky…
Nicméně ho učím, že od cizích lidí se NIC nebere…
Vidím to stejně jako Inori 🙂
Takhle nám jednou v metru nabízela kousek rozbalený čokolády nějaká očividně narkomanka, docela jsem se bála na ní jakkoliv reagovat a samozřejmě se potom urazila, že tomu přece nic není. Běhal mi mráz po zádech..
Jinak se mě dítě taky naštěstí ptá pohledem, občas si vezmeme. Těch upovídanejch a neodbytnejch babiček, který maj taky takový vnoučátka a po kapse spoustu nachystanejch bonbonků, je na každým druhým rohu milion a některý se odmítnout nenechaj nebo na to nemám tu správnou ráznost.
Taky už jsem narazila na maminu, která zakazovala dítěti jakoukoliv komunikaci s někym cizím a byla dost nepříjemná na někoho, kdo se na to dítě jenom usmál, to už mi přišlo přehnaný, ale poděkování s odmítnutím je v pořádku a paní to jistě pochopila.
Naše děti jsou naučené (nebo to tak spíš mají od přírody), že na mě nejdřív hodí “tázavý“ pohled. Pokud kývnu či řeknu, že můžou, tak si vezmou. Pokud nechci, aby si něco vzaly – nemám problém říct, že děkuji, ale nechci. A ani mi nepřišlo, že by na mě někdo blbě koukal, když jsem ho odmítla:-)
Já si také myslím, že ses zachovala správně. Dítě by mělo vědět, že od cizích lidí si nic nebereme.
Sama když jsem třeba chodila na hřiště a dávala jsem něco (cokoliv, kousek jablíčka, kukuřičné křupky) svému dítko a přišlo k nám cizí, nejprve jsem se zeptala jeho maminky, zda mu můžeme také nabídnout.
Nenapadlo by mě, něco někomu jen tak dávat. Už jen protože spoustu dětí má různé alergie.
Babička v masně to myslela určitě dobře, ale opravdu to není možné. Pokud se neurazila a pochopila, pak je to jedině dobře.
nejsi divná. před cca 15ti lety takhle cizí lidi rozdávali sladkosti před školou v brně na křenové. policie zjistila, že to bylo nějak napíchaný drogama a vytvářeli závisláky. “tvá“ paní určitě není ten případ, ale dítě by stejně jako pes (blbý srovnání ale trefný) mělo ctít, že jídlo si vezme jen z ruky rodičů(pes od pána).