Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
babička s dědou
Ahoj holky chtěla jsem se zeptat jestli jste na tom stejně jako já a to je to že ač máte jenom jedny rodiče, vaše děti jen jednu babičku a dědu tak ti o ně skoro nemají zájem?
Moji rodičové jako babi a děda: máma pohlídá, ale má u toho vždycky takové připomínky že bych raději malého vzala sebou-a to jde třeba jen o nákup v obchoďáku.. a táta ten si s malým povídá, chová ho. ǔplně mě překvapuje, když malý brečí a já se třeba potřebuji najíst nebo vykokupat, tak táta hlídá, bez problému ho přikrmí. Co nedělal jako otec, tak jako děda dělá, a je to fajn i pro něj-přišli jsme o bratra a maličký je, ač to nerada slyším od jiných, náplast.
Druhá babi už nežije:( a děda, ten nefunguje – malý když ho vidí tak brečí-nemluví na něj jak na dítě ale jak na dospělého. To aby mi podržel malého nebo abych si odskočila nakoupit bez kočáru nehrozí. Ke všemu má přítelkyni, která mi pije krev a dělá naschváli a on je na její straně a přestal mě zdravit-řekne ahoj psovi, já sem vzduch.
Naši bydlí 250km daleko a než dostavíme, tak sme u přítelova otce. Těším se do nového, to mi věřte.
A mám paní ve městě, které pomáhám s nákupy a tak se pomalu stává náhradní babičkou, moc hodná ženská.
Zdravím, taky u nás funguje jen jedna babička, která bydlí blízko a hlídá tak dvakrát do týdne když jsem v práci. Jinak hlídá můj bývalý přítel. Nikoho jiného bohužel nemám, jedině paní na hlídání, ale ta chce tolik peněz na hodinu, kolik si vydělám v práci, takže to nemá cenu..:( Tchýně nemá zájem, dokonce mi řekla, že u nich dcera vůbec nemusí být a taky že jsem ráda že už tam nikdy nebude, protože tchýně se stará jen o sebe. A tchán pracuje, takže čas nemá, i když by vnučku rád vídal častěji.
toto téma mi právě přišlo vhod,řeším probléms tchýní.je svědek jehovův,každý druhý čtvrtek mi hlídá dvouletou dceru a řekla bych že jí nenápadně začíná zasvěcovat …. řekla jsem jí že si nepřeju aby jí cokoliv o tom učila ale řekla že né tak jí tam nebudu posílat a mrzí mě to….
U nás to taky není žádný zázrak. Syn (4 roky) zná babičky spíš s telefonních hovorů. Bydlí asi 100 km od nás, obě jsou v důchodu, ale ani jedna nemá chuť, ani zájem přijet za námi.
Mají to jednoduché, vždycky koupí dárek k nějakému svátku, narozeninám, tak “splní povinnost“ a čekají, kdy si pro to přijedeme. Půl hodiny se rozplývají, jak klučina zas vyrostl a jak je šikovný. A pak si zase jen voláme….a tak dokola. Na klukovi je vidět, že by nějakou babi, nebo dědu bral i u nás, asi bychom museli někoho takového “adoptovat“.
Dědové nemají zájem vůbec.
Moji rodiče zažili vnoučata už od mého bráchy a ségry, ale proto že chodily samy ještě do práce, nějak často u nás nebyli, jen občas párkrát do roka pohlídaly, když se brácha nebo ségra chtěli jít někam pobavit. V tom jsem tedy rostla i já v tom přesvědčení, že jakmile já budu mít jednou děti, nenechám si je často hlídat, neboť jednou jsem si je udělala, tak se musím i starat:-)Dcerce jsou nyní tři roky, děda – můj táta, zemřel před dvouma lety, takže si posledního vnoučete moc neužil:-(a moje máma by se na mou dcerku nyní strašně hodně upla:-(na to že už má tolik jiných vnoučat, už i velkých, tak moje dcerka je pro ní tou největší princeznou kterou by nejraději rozmazlila úplně ve všem, což zase mě se ale nelíbí,děti si přece hodně dobře zvyknou na rozmazlení…a moje máma ani nechce moc respektovat moje výchovné metody, kdy nejsem moc přísná, ale halvně důsledná a dbám aby z dcerky vyrostl samostatný sebevědomý lčověk. Takže občas pohlídá jen na můj popud, kdy si s manželem jdeme dakrát do roka vyhodit z kopýtka, občas na pár hodin odpoledne když si jdu něco někam zařídit…ale jinak ne…bojím se že kdyby tam dcerka u ní byla často, rozmazlí jí:-( druhé dítě už mít nebudeme, takže si dcerky chci užít co nejvíc to jde…a co umřel táta, si s mámou ani moc nerozumíme právě:-( takže ono je to těžké…jsou mamčy co jsou rádi když babičky často pohlídají, jsou tací co nehlídají vůbec, jsou tací babičky co by chtěli hlídat víc/jako ta naše/ a nemám zas potřebu já:-((
Nase dcera zna hlavne babicky, ale jen pres Skype. Tchyne obcas prijede, ale jen na podivani, tak jednou za mesic nebo 2. Tchan je uz dost stary, hodne zapomina, takze nejezdi vubec. Moje mama je daleko a navic se stara o moji babicku. Muj otec je blizko, ale nejevi temer zadny zajem, malou videl tak 3x a to ji budou brzo 2 roky. My ted posledniho pul roku moc nejezdime, protoze nam odeslo auto a vsichni bydli daleko, nekolik hodin jizdy vlakem a autobusem. Nevim jestli je to plus nebo minus, nekdy bych uvitala hlidani, ale zase jindy, kdyz mama lituje, ze nemuze prijet, protoze by pohlidala sestre syna a na nas se mozna prijela podivat 🙁 Zamrzi, ale asi je to proste s rodicema/prarodicema dost slozite a ja jsem taky palice, mam svuj styl, zpusob a nemam rada, kdyz me nekdo tzv. diriguje 🙂
Tak to je mi líto. Moje dcera má “jen“ jednu babičku, ale ta má o ní zájem veliký a mají krásný vztah.
Vlastní máma a táta se snaží udělat pravý opak mé výchovy, protože spolu už 3 roky nekomunikujeme, ze syna tak roste nesamostatný jedinec, který spoléhá na ostatní a to ve všem…Domluva není možná, syn si to neuvědomuje, ač mu je už 11 let, spíš v tom vidí výhodu a já jsem ta špatná…Druhá babička je nevlastní, zná ji 3 roky, ale ta děti nemá ráda a nikdy neměla, ani vlastní…, takže všude je něco a buďte rády za to, co máte…
Tak u nás je to tak že já už rodiče nemám a tchánovci bydlí kousek od nás ale přijedou se na děti podívat jednou za čas. Tchýně se totiš chová tak že jak moje děti nemají druhou babičku mojí maminku tak se nemá s kým předhánět co se týká zájmu o vnoučata. Já jsem měla možnost párkrát vidět jak se chová k našim dětem když má u sebe i další dvě vnoučata od druhého syna a ještě další dva u nich bydlí. Moc mě to mrzí hlavně vůči dětem že nemá zájem protože si myslím že babička s dědou jsou pro děti když jsou malé důležití aspon to tak vidím u švagrových kterým děti vlastně skoro vychovávají. Jo a s tím hlídáním taky nikam nechodíme ale nám to nevadí.
máme dvě babičky, dva dědečky (i když jeden je nevlastní) a jednu pr-babičku.
Jenomže, ty co bydlí kousek od nás, vídáme jednou za 14 dnů. Jim to tak vyhovuje. A zbytek pouze při narozeninách. Takže co se týče hlídání, bez šance.
My máme dvě babičky i dědy. Mužovo rodiče jsou přes léto u nás na vsi ve své chalupě, takže není problém, vídáme se téměř denně, hlídání je víceméně samozřejmost. Když se pak vrátí na zimu do města, tak to bude jiné. Nemají auto a vlakem sem k nám nikdo jezdit nebude (to se stalo snad jen jednou, že přijela moje ségra vlakem). Druhá babička pojízdná je, ale má velký problém najít si čas, takže se vídáme opravdu velmi málo.
Takže jedině když my se spakujeme a jedeme do města, tak nás každý rád vidí. Takže to zas trápí mě. Babičky fungují, ale jen když se my zařídíme.
Tak my teda máme babičky i dědečky dva. Naši bydlí 7km – pomáhají nám hodně, ale co se týká dětí… Né, že by neměli zájem – to říci opravdu nemůžu, ale své “pohodlí“ už neobjetují a to je mamce pouhých 54 a taťka je o půl roku starší. Když mají chuť, tak si děti vezmou na výlet (to myslím, že opravdu rádi), ale o hlídání mluvit nemůžu. Jo, vím, že pokud bych musela do nemocnice…, prostě kdyby bylo nejhůř, tak pohlídají, ale teď třeba řeším práci a vyzvedávání dětí…, tak to s nimi počítat nemůžu, stejně tak na spaní si k sobě děti neberou (mamka je spáč). Jednou jsem ji poprosila, jestli bychom poprvé po 7letech nemohli jít s manželem na ples – no, souhlasila (docela ochotně), ale děti hlídala u nás a když jsme přišli, tak jela domu, aby se vyspala. Víckrát už jsme nešli neb pochopitelně se děti jak na potvoru dvakrát za “noc“ vzbudily a to ranní vstávání a okamžitá péče o ně… to si ten ples pak člověk radši odpustí:-). Ale jinak jsou vážně zlatí – ještě vychytat toto a jsou to ideální prarodiče :-). Tchánovci s námi bydlí ve stejné vesnici a ty běžně zájem nemají, i když teď se už 14 dní po sobě zajímali (děti tam byly v neděli na odpoledne), ale vzhledem k tomu, že se nebaví s námi (se mnou a s manželem), tak žádné hlídání či pomoc nepřichází v úvahu – opět je to o tom, že když se chce jim… Ale nestěžuji si – jsou to moje děti a pořizovala jsem si je s tím, že se o ně budu starat já, nikoliv babičky… Ale přiznávám, že třeba moct jít jednou za půl roku na koncert by bylo fajn:-)
Tak přesně tak to mám já.Mamka nemá čas a netroufá si na malého a tchýni nikdy naše děti nezajímali.Starší ji ignorují jako ona je a malej když ji po roce nebo dvou uvidí,tak ji říká paní.