Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Po dvou dětech skoro žádná prsa - plastika nebo psycholog?
V diskuzi Povídání o dětech – co je nejzajímavější? (budu ráda, když se zapojíte ;-)) se objevila mezi reakcemi také dotaz, který si jistě zaslouží samostatnou diskuzi, proto kopíruji sem:
Ahoj já právě řeším takový ženský „problém“ po dvou dětech skoro žádná prsa tak nevím co s tím plastika nebo psycholog? zajímaly by mne názory od ostatních
…vloženo anonymně
Též je mám malé a přes léto mám nejraději takové ty topy, co jsou pod prsy prostříhlé a přes prsa buď nařasené, nebo střihlé do trojúhelníků…a jdu bez podprdy. Jinak mě sedí podprsenky v C&A, F&F,…nic drahého, nic vycpaného a přesto hezkého a pohodlného ;-). Velikost je složitá, protože mě přijde, že mám 00nic :-D, ale širší záda a úzké košíčky mi vadí, takže zkouším a zkouším, dokud nesedne. Ale ve jmenovaných obchodech mám pocit že mi je 75A. Měj se hezky!
A je ta podprsenka opravdu nutná? Možná že ani neřešíš velikost prsou jako velikost podprsenky :-). Mně taky nikdy žádná nebyla, možná je to tím, že je to prostě nepřirozené si prsa zavírat do nějakých popruhů. Snad při nějakých obřích velikostech třeba pomáhá ke komfortu, ale jinak teda nevím proč jí nosit, co si pamatuji, vždycky vadila.
Ahoj holky, moc děkuji za povzbudivá slova, jen bych měla ještě otázku? Anonyme, Makineo, Padmé, keenspeed a ostatní na které jsem zapomněla, můžete mi prosím napsat pokud to není tajné 🙂 jakou máte velikost podprsenky a jakou značku? naposledy jsem si koupila 75A v Atlantic a je mi velká, přes prsy nesedí zkoušela jsem i 70A a je to to samé, tak bych ráda dostala tip na dobrou značku na malá prsa 🙂 Děkuji
ahojky, zdravím tě, taky mám malá prsa, asi tak jedničky. ačkoliv jsem byla 3x těhotná, moc to na mě nezanechalo. akorát kojení jsem si užívala – i obdivných pohledů. malá prsa mě celkem trápí od puberty. ale časem jsem se s tím více méně srovnala, kupuju vycpané podprsenky. a když náhodou doma chodím bez podprdy, manža má z toho fakt radost 🙂 musím říct, že je to hodně o sebevědomí. většinou jsem se sebou spokojená. a každý kompliment oplácím úsměvem. ale můj muž jimi taky neplýtvá, to spíš okolí. na tvém místě bych se zaměřila víc na sebe, kadeřnice, kosmetika, nákup hezkého oblečení, wellness a tak. zdalipak se tvůj náhled nezlepší? po všech těch aférách bych dobrovolně na žádnou plastiku nešla. držím ti palce!
Ahoj.
Padmé, napsala jsi to moc hezky. Vnímám to stejně – obzvlášť poslední příspěvek vnímám jako bych ho psala já – cítím to stejně.
Pro anonymní.
Já nemám žádná prsa. Opravdu jsem ještě neviděla ženskou s menšími prsy. I ty co mají malá prsa mají nějaká, já téměř nic. Chápu, že to není úplně to nej, musím říct, že bych byla mnohem raději, kdybych měla větší prsa. Ale jiní lidé zas mají jiné nedokonalosti a já i na nich vidím, že je to jedno. Já sama lidi vnímám podle chování, povahy. Když je člověk milý, tak se mi líbí, když je to nafoukaný protiva, tak mi připadá odpudivý, i když podle fotek by možná sympatie byly naopak.
Někdy si s myšlenkou plastiky pohrávám, ale myslím, že bych do toho nikdy nešla, přijde mi to už moc proti přírodě.
Nicméně nikoho neodsuzuju. Jen bych se asi přimlouvala za to, abys to nedělala kvůli manželovi. Určitě to není ten pravý důvod vašich problémů.
Milá anonymní, jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst, že jsi v podstatě pozitivní človíček – to je moc moc dobře :-). A to, že dokážeš kouknout do zrcadla a říct si, že Ti to sluší – to je rovněž moc moc dobře :-).
Rozumím Ti a chápu Tě, že bys to chtěla slyšet od svého manžela. Myslím si, že každá normální žena si přeje líbit se právě tomu svému muži – ať už je to manžel nebo partner. A věřím, že pochvala od něj by Tě potěšila víc než od kohokoli jiného.
Nicméně – i tohle má svá úskalí… pokud chceš dojít k vnitřnímu klidu a vlastní spokojenosti, nikdo (ani manžel) Ti v tom pomáhat nemusí … to zmůžeš Ty sama…
Chci říct, že je to na Tobě, máš to ve svých rukách.
Zkus to vzít z druhé strany (nebo z jiného úhlu pohledu) – pokud je reakce manžela “pozitivní“ – udělá Ti to radost a potvrdí Ti to, co vlastně v hloubi duše víš (a já věřím, že to víš, že jsi pěkná ženská!)
– pokud reakce manžela “není“ – schází Ti to – a Ty máš pocit, že to potřebuješ – tu pochvalu od něj – jsi na něm nějakým způsobem “závislá“ a on – ať vědomě či nevědomě – ovlivňuje Tvé vnímání sama sebe.
Pokusím se dát smyšlený příklad.
Když Ti někdo z blízkých řekne, že jsi “tlustá“.
Co Ti proběhne hlavou?
Že je to nesmysl, že tlustá nejsi.
Nebo:
Když Ti někdo řekne, že máš růžové vlasy.
Tvoje reakce (Tvoje myšlenky) bude stejná.
Ty víš, že růžové vlasy nemáš a tudíž s Tebou taková poznámka ani nehne.
Tím vším bych Ti chtěla říct, že Ty “nepotřebuješ“ nikoho, aby Ti říkal, jaká jsi nebo nejsi. Je to především o Tobě a hlavně – v Tobě.
Chceš-li být “volná“ (v tom pravém slova smyslu, uvnitř sebe), zkus být sama sebou, “nezávislá“ na okolí a nedovol nikomu, aby Tě jakýmkoli negativním způsobem ovlivňoval.
Nesnaž se působit nebo ovlivňovat druhé (i když se jedná o manžela), jediné, co můžeš, je ovlivnit své chování a své myšlení – to je “Tvoje parketa“ – najdi si tu svou vlastní cestičku do své duše, do svého srdíčka, do svého nitra a tam si to “urovnej“.
Není to jednoduché, trvá to nějaký čas, chce to trpělivost, ale zkus mi věřit, že ta “odměna“ v podobě vlastního sebevědomí je úžasná! 🙂 Uvnitř se Ti nesmírně uleví a budeš “volná“ (svá!) :-).
ahoojoo z Britanie-)))…V nedeli oslavim s hrdosti 41!!!!V kalendari nam vlastni rukou napsano: nevstavat z postele a neslavit-))ale to je jen muj povestny nadhled a smysl pro humor za kazdeho pocasi-)Chci ti tim rict,ze me pomaha brat vse v zivote takhle..Deticky mam 3 kousky,dve uz dospele,prezila jsem vaznou nemoc,tyrani manzelem,samostatny zivot tady atd atd..deticky jsem kojila vzdy ca 2 roky,kazdeho z nich.Z meho krasneho,pevneho ctyrcisloveho poprsi,jsou “ svesaky“,sotva,2-3-)Ale“ bohudik“ za push-upky“ a smysleni o sobe same!Muj postoj k plastikam je ciste negativni a miluju sve i sve telo a vrcholem zasahu na mem tele,povazuji trhani oboci,ci depilaci-))Ale je fakt,ze na svuj vek ani zdaleka nevypadam,ale za to krom kvalit.kremum,vdecim predevsim genum-)Muj nazor je,ze si tohle vsechno v hlavicce,“pestujeme“ od dectvi a tak se snazim pestovat v detech zdrave sebevedomi a take neresit “ ochable poprsi,ci velky zadecek“-)Kazdy ti tu napise svuj nazor,coz je fajn a ja ti prez vsecko rozumin..ale myslim si,ze ty sama uz odpoved davno znas!Souhlasim s“ holkama“,ze uprimny rozhovor s manzelem,by byl urcite na miste!Apropo,vzdyt manzel,ci pritel je nase nej osoba,ktera nas ma brat a milovat takove,jake jsme!..?
padmé napsala jsi to moc hezky
anonymní….podle toho co píšeš je problém někde jinde zakopanej tak jak jsem psala a zvětšní prsou tím nic nepomůžeš….spíš se pokusit vyřešit “nějak“ to co je mezi tebou a manželem a pokud se to podaří tak věřím že ti tohle zmizí z hlavy jak mávnutím kouzelného proutku….
Padmé děkuji, já jsem docela dost pozitivní člověk, v podstatě vše co píšeš už jsem si kolikrát řekla a právě nyní často stojím u zrdcadla a říkám si že mi to fakt sluší, dokonce dnes mi to řekli jedni mí známí a byl to krásný pocit, problém je že já bych to potřebovala slyšet hlavně od jednoho jediného člověka-manžela a neslyším, tak na sobě hledám chyby a užírám se 🙁
snad se to brzy zlepší. děkuji za milá slova 🙂
Milá anonymní, tak nějak mi dané téma uvízlo v hlavě. A dnes jsem si na Tebe vzpomněla… koukala jsem se totiž na ME v atletice… a když jsem viděla ty “naše“ holky… naše české závodnice (štafeta v běhu na 4x400m)… uvědomila jsem si, ač jsem to nikdy nesledovala, že také (tak jako Ty nebo já) nemají skoro žádná prsa… a jsou to nádherný ženský… a dnes se jim podařilo získat pro naši zem i medaili a dostat se na “bednu“ 🙂 – prostě nádhera! 🙂
Chci Ti tím říct, že o velikosti prsou ten život prostě není. A je to “v hlavě“. Zkus (pokus se) věci brát tak, jak jsou. Řekla sis někdy sama pro sebe – třeba když se chystáš ven a koukneš do zrcadla – že Ti to sluší? Že jsi kus pěkný ženský? Zkusila jsi najít své “přednosti“… že máš hezké oči, hezky tvarovaný obličej, krásné vlasy, hebké rty…
Já věřím, že krása “vnitřní“ se promítá do té “viditelné“… mám na mysli – když je někdo milý, hodný, usměvavý, spokojený – přenáší se ta pozitivní energie takovým způsobem, že to, co je očím viditelné, ztrácí význam… Nehledě na to, že jsem přesvědčená o tom, že pro muže je pod pojmem “atraktivní“ žena skryto cosi víc než jsou “jen“ prsa…
Myslím si, že se tím dá krůček po krůčku dojít k vnitřní spokojenosti… ovlivňovat (vědomě), co se Ti děje v hlavince… nasměrovat myšlenky jinam… přesměrovat je k pozitivnímu přijetí sama sebe…
Nic Ti nechci vnucovat, tak to prosím neber, jen se chci pokusit nabídnout Ti svůj úhel pohledu.