Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zlatíčka moje:-)
Zlatíčka moje,ani jsem to jinak nazvat nemohla,protože Vás psalo tolik,že se mi až srdce zastavuje. Trochu bolestí,když to čtu znovu a znovu a trochu štěstím,že Vás mám.
Opravdu jsem to obrečela jen na ultrazvuku,kdy jsem ani nemohla mluvit,jen přikyvovat a slzy mi samy tekly,kdy jsem se nemohla nadechnout,protože mi v hlavě blikalo jen jaká velká škoda to je a jak se mohlo něco takového tomu ,,človíčkovi
Karamelko, jsem ráda, že jsi to zvládla.
A už jsi to zase Ty, jak Tě známe, plná radosti, elánu a optimismu. To je správná cesta.
Teď už bude jenom líp!
Kamilko, Kryštůfek to bere tak, jak by se to asi vzít mělo. Hodně to bolí, ale je to prostě fakt, se kterým se musíte dřív nebo později smířit a dívat se dopředu. Moc držím pěstičky, abyste tam viděli dalšího (nebo další)miminko (nebo i víc 🙂 ). Držím pěstičky, ať psychická bolest odejde co nejdřív a Ty se zase můžeš radovat z krásných dnů….
hodně sil, posílám obejmutí a malý úsměv 🙂
Karamelko je to hrozné. Já jsem to zažila mezi první a druhou dcerou. A podívej máme třetí. Třeba u vás to bude fotbalová jedenáctka.:))) Hlavu vzhůru.
A pořá lepší než když mamce umřel kluk při porodu. Jela do porodnice, že doveze další mimi domů a přijela sama. A ta bezmoc, když ostatním nosili děti na kojení a ona se jen dívala. Brr.
Kamčo, až jsi mi vehnala slzy do očí… Jedno budiž ti útěchou…sam jsi to napsala, mimi odešlo proto, že něco nebylo v pořádku, a jak říkáš, je to lepší než rodit ho už mrtvé, strašná představa… Musí to i tak strašně mrzet a svírat v srdíčku, ale takhle to ještě bylo malé nic, neznáš tvář, pohlaví, nepochovala sis ho… Přeji ti moc síly do dalších dní, Kryštůfek je šikovný kluk, děti vůbec všechno berou o moc statečněji, než my dospělí, Sára mě o tom nejednou přesvědčila….. drž se!!! Darča
Karamelko, už jsem tě tu dneska vyhlížela. Moc mě těší, že to zvládáš dobře. Jsi nesmírně statečná a šikovná a zasloužíš velikánskou pochvalu 🙂 Jsi pašák :-))
Jsi opravdu velmi mladá a můžeš to časem zkusit znovu 🙂 Kryštůfka už máš a zaplať PánBůh za něj.
To zlé už máš vybráno, tak teď vzhůru ke světlejším zítřkům. Zas bude dobře, uvidíš 🙂 Držím palečky, posílám na dálku pohlazení, povzbuzení a pusinku na čelíčko.
Karamelko-bereš to velmi statečně-ono to asi jinak brát asi nejde viď??? Je to smůla-ale časem se určitě podaří zdravé a krásné miminko-držím Ti pěstičky ať je to co nejdřív…..kulikuli
..a jak se mohlo něco takového tomu človíčkovi stát.
Pavel mě držel a poslouchal doktorku,co si máme sebou na druhý den vzít.
Cestou domů jsem v hlavě řešila JAK to řeknu Kryštofovi. Osud mi zase někoho drahého vzal.
Ouvej
Doma jsem si ho posadila na klín a řekla,že miminku přestalo tlouct srdíčko a že musím spinkat v nemocnici. Že miminko teď nebude. On se na mě podíval a povídá: ,,nebude? Aha,tak dobře.:-)
Stáhlé hrdlo začala pomalu nahrazovat jistota,že to zvládnu,zvládneme. Ta jeho energie a přirozenost mi dala sílu brát to také jako fakt.
Druhý den ráno už jsem jela do nemocnice jen plná obav ze zákroku a z nemocniční noci.
Musím říct,že opravdu to fyzicky nebolí. Bylo nepříjemné odebírání 2-3 zkumavek krve na testy ala toxoplazmóza-nevím přesně dívala jsem se do zdi:-)
Bylo nepříjemné dostat flexi kanylu do žíly-pak už jsem ruku raději neohýbala. Měl jsem hlad-protože jsem nejedla od večera do 11dopoledne,ten den už ani nepila.
Ale anestezie byla jako milosrdná náruč. Šikovný anesteziolog na mě mluvil medovým hlasem a já se propadla a probudila až na pokoji. Za půlhodinky už jsem se vesele sprchovala.
Potkala jsem tam známou holku a večer už jsme se smály v jídelně u televize.
Bylo tam kolem mě spoustu žen s podobnými nebo jinými problémy a panovala až spiklenecká nálada. Probrečená noc na nemocniční chodbě se nekonala.
Paradoxně teď, doma, to na mě padá víc.
Musím Vám říct,že v začátku těhotenství jsem měla párkrát sen,že mi doktor říká ,,maminko,tady není něco v pořádku“,znáte to ráno se otřepete a už na to nemyslíte. V ordinaci jsem měla pocit,že už jsem ta slova někde slyšela:-(
Jsem strašně vděčná,když už se to stalo:-(,že miminko umřelo samo,vlastně klidně uslo,nic jsem necítila, a že to bylo takto ,,brzy“ Když přemýšlím nad porodem mrtvého dítka,nad ukončením těhu nemocného dítka svírá se mi srdce.
Doktorka mluvila o 80% žen,kterým se tohle stane bez nějaké souvislosti s dalšími těhu. Že mám ještě 10let čas na další a jedno zdravé dítko doma mi dává velkou naději.
Bohužel svůj největší dárek k brzkým 30tinám už nedostanu:-(
Ale slíbila jsem si,že když příště půjdu do té nové,krásné,budovy Gynekologie- tak to bude jedině o patro výš…do porodnice.
Moc Vám všem děkuju za slova útěchy,vážím si jich. K
neposlalo se to celé,já Vám to hned dopíšu.
Zlatíčka moje,ani jsem to jinak nazvat nemohla,protože Vás psalo tolik,že se mi až srdce zastavuje. Trochu bolestí,když to čtu znovu a znovu a trochu štěstím,že Vás mám.
Opravdu jsem to obrečela jen na ultrazvuku,kdy jsem ani nemohla mluvit,jen přikyvovat a slzy mi samy tekly,kdy jsem se nemohla nadechnout,protože mi v hlavě blikalo jen jaká velká škoda to je a jak se mohlo něco takového tomu ,,človíčkovi