Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
hledám práci
Proč matky po mateřské nemužou najít práci proč je svět tak hnusnej a každej hrabě jen pro sebe a lidi jsou závistiví a zlí.Odpornej svět.
i u nás je situace taková,kde je příliš vysoká nezaměstnanost,jak psala matilda,o jedno místo se uchází neskutečný počet uchazečů..já osobně jsem byla bez práce necelý 2 roky,pak mi kamarádka sehnala u ní v práci brigádu a následně z toho mi nabídli plný úvazek..pod horama slibů,jak mi bude vyhověno ohledně dcery jsem práci vzala,ale na jaký úkor??-svých dětí,který mě 5- 6 dní v týdnu viděli pouze půl hod,dcera z toho měla depky,odcházela jsem ráno na 8hod,vracela se večer kolem 19.30(měla jsem tu tenkrát téma)..sice mi hlídala moje mamka,ale to dětem nestačí,i když mají babičku rádi,chtějí mít i mámu-takže ani u mě by stěhování nepřipadalo v úvahu,nešla bych někam do neznáma,kde bych nikoho neznala a neměla bych jistý zázemí,hlídání atd..no a poté co jsem v práci na plný úvazek skončila,byla jsem doma přes rok,posílala jsem životopisy,ptala se na místech,vždy řekli“ozveme se(samozřejmě se nikdy nikdo neozval) a spousta se ani neobtěžovala odpovědět na zaslaný životopis aspoň “bohužel,máme plno“..konečně až teď v květnu -díky taťkovi,kterej zná spoustu lidí,tak mi sehnal aspoň brigádu na úklid a jsem za to vděčná a šťastná..nikdy jsem si neuměla představit,že bych byla v roli nezaměstnanýho člověka a musím upřímně říct,že je to depka jak kráva a já doufám,že mi to vyjde a budu mít aspoň tuhle brigádu co nejdýl to půjde..ostatním moc,moc držím pěsti,aby se na ně taky usmálo štěstí.
Tak nevím, odkud je Radka, ale u nás je situace taková, že práce opravdu není. Mám vysokoškolské vzdělání, ale vzhledem k tomu, že žiji v místě, kde není žádná dálnice, tak nejsou ani firmy, které by místa pro vysokoškoláky nabízely. Pokud se objeví nějaké místo pro středoškoláka, tak mi odpoví, že si cení mého zájmu o tuto pozici, ale že vzhledem ke svému vzdělání zajisté najdu vhodnější zaměstnání a popřejí mi štěstí ve hledání. Pokud zkusím pozice požadujícím základní vzdělání nebo výuční list, tak se se mnou ani nebaví, nebo odpoví, že mám na dané místo příliš vysoké vzdělání. A když zkusím své vzdělání zatajit a životopis zjednoduším úplně na minimum, tak mě sice pozvou na pohovor a projeví zájem o přijetí, ale jakmile personalista zjistí, že mám VŠ (bohužel jsem udělala tu chybu, že jsem si nechala zapsat do občanského průkazu) tak se mnou smlouvu nepodepíší, protože jsem neuvedla pravdivé údaje a jsem nedůvěryhodná osoba, s kterou firma bohužel smlouvu nemůže uzavřít. Při jednom pohovoru v jedné státní organizaci, kde jsem byla na pohovoru během 5 let, co si hledám práci, nejméně 10x mi personalistka nakonec řekla, že zbytečně utrácím peníze za výpisy z rejstříku trestů, protože oni přijímají stejně jen na základě doporučení. To znamená, že odcházející zaměstnanec za sebe doporučí náhradu a výběrové řízení se dělá jen pro formu.
Já nechci vidět pořád jen všude ve všem problém, ale tady u nás na Bruntálsku to prostě tak je.
Na každé místo se tlačí obrovské množství lidí, na výběrovky, kterých se zúčastním, když mě vůbec pozvou, je počet zájemců i 400. Na pracáku mi místa pod moje vzdělání – SEŠ – nedají vůbec, co by pak dělali ostatní s nižším vzděláním, já přece nemůžu pracovat jako uklízečka nebo prodavačka.
Rekvalifikační kurz na sociální péči, masérku, pedikérku, manikérku a pod. mi nedají, mám na svou profesi vzdělání vyhovující, tyhle kurzy musí nechat pro lidi bez kvalifikace. Našla jsem si místo na výrobní lince v Bruntále, brala bych ho všemi deseti, i když dojíždění hodinu a půl jedna cesta, ráno ve 4.30 vlakem. Ale je to dvousměnný provoz a první spoj domů po 22.00 hod. večer – ??? V pět hodin ráno.
Dojíždění je fajn, ale tam, kde to vůbec jde. Tady ani jinou práci bez dojíždění nenajdeš, s tím prostě musíš počítat.
Auto nemám, to má manžel. Na druhé nemáme ani bychom ho neuživili, protože mzda tady většinou nepřesáhne 8 000,-. Takže cestování jen autobusy a vlaky. Doma 4-letý prcek a dcera s poruchou učení, takže se s ní potřebuji učit každý den. Babičky hlídací nemám. Manžel vyjíždí ráno v 6 a přijíždí večer v 7 hodin.
A opět o dojíždění – dojíždí za prací klidně i 200km jedna cesta, a abys byla radko v obraze – náklady na cestu mu firma hradí jen polovinu, druhou si platí sám. Cena zakázky je okleštěná většinou už od dalších 4 firem, které si zakázku prodají mezi sebou, tudíž vesměs proděláváme, ale jiná práce tady není, místní lidé z nedostatku financí na stavební a jiné práce najímají lidi načerno.
Navíc se tu rozmohla práce jen na brigády, většina inzerátů je psaná – pouze pro ČID, vyhrazeno pro ČID – prostě pro částečné invalidy, je to pro zaměstnavatele výhodnější. A navíc jsou to zkrácené úvazky se mzdou 4-6000 tisíc. A další příklad – kámoška dělá v Bille prodavačku už skoro rok. Pracovní smlouvu jí z brigády dosud nezměnili na hlavní pracovní poměr, i když jí to pořád slibují. Dělá navíc i všechny soboty, neděle, svátky, ale mzda nikdy nepřekročí 10 000,- takže si musí hradit zdravotní pojištění ze svého.
Já nevím, mám ještě pokračovat, jak je snadné si najít práci a dojíždět za ní?
Přece se nemůžeme všichni odsud odstěhovat a vylidnit celé Bruntálsko a ten problém nezaměstnanosti není jen v našem kraji… Pro představu – dům máme oceněný na 1.800.000,-, hypotéku na 1.450.000,-. Za tuhle cenu ho teď v současnosti neprodáme, prodávají se tu domy pod milión. Takže takhle se ani nemůžeme odstěhovat nikam jinam.
Práci hledám pořád a věřím, že jednou najdu, ale už to trvá dva roky a pořád nic. Držím palce všem, co jsou na tom stejně.
Jako bezdětná jsem dojížděla za prací 40 km.
Pravda, vlakem a autobusem to bylo zdlouhavé – ráno jsem odcházela z domu v šest, domů nedorazila dřív jak v sedm, ale často i třeba až v devět.
Když jsem si pak konečně našla místo v místě (šla jsem tehdy asi o 3 tis. s platem dolů, ale bez toho dojíždění), řekla jsem, že už dojíždět v životě nebudu.
No, dojíždím i teď, ale jen cca 6 km do města.
Bez auta by to s dětmi, jejich školou a kroužky bylo nemyslitelné.
Tak si říkám, že za pár let, až budou holky samostatnější, se zas podívám po práci v krajském městě.
Dojíždění nebude tak strašné – tím autem jsem tam za chvilku.
S tím stěhováním za prací to u nás (a myslím, že v Evropě vůbec) není takové, jak třeba v USA.
Tam je možné se jeden den ráno sbalit a večer už vybalovat jinde – ten trh s byty tam je, domy se pronajímají…
My, než sepsali smlouvy, vyřídil hypotéku a mohli se stěhovat, tak švagrová ve Státech byla přestěhovaná minimálně jednou.
😯
Tak teda nic 🙁 Smůla, včera mi to baba nebrala a dnes už to bylo pozdě.
Taky jsem si našla výborný kšeft…
Práce na 6 hodin, ale polední přestávka 3 hodiny, po – pa. Dojíždění 60 km(tam i zpět), za celkovou cenu 8000. Cely den pryč, v 6ráno odjezd a příjezd domů 17hod., zaplaceno pouze těch 6 hod., na to abych jela domů v přestávce to není a hlavně bych projela téměř celou výplatu. Takže jen pro místní.
Stěhovat se? Máme tady hypotéku, bydlení i babičky na hlídání. Což je největší výhoda, když je práce, mít flexibilní hlídání.
Kdyby nebyly děti, tak bych o tom uvažovala, ale teď je to nereálné. *
Radko, když je někdo sám, nemá problém se za práci přestěhovat. Ale co když má rodinu? S dětmi to není tak jednoduché. Odtrhnout je od všeho a všech co znají. To je celkem kruté. A co partner? Ten práci třeba má a dobrou, co pak?
Já si nedovedu představit, že bych se měla se 3mi dětmi, velkým psem a hypotekou až do důchodu stěhovat jinam. Co bydlení?
Věřím, že když není jiná možnost, tak by to šlo,muselo by to jít, ale na úkor všech 🙁
Já mám ještě mateřskou na dva roky a už teď mám hrůzu z toho co budu dělat, jak budu shánět práci. Hlídací babičky nemám, muž jezdí z práce v rozmezí 18-20 hodin, jezdí na služebky.
A práce v NJ není 🙁
To teda ženský nestačím žasnout….maturity,školy a nic? Teda co já si počnu s učňákem a mýma rokama za 2 – 3 roky no potěž bůch :-(.
Radko stěhovat se za prací je pěkná myšlenka,ale já to zažila na vlastní kůži.Prodej bytu na Karlovarsku,kde začíná šílená nezaměstnanost a byt pod cenou zázrakem prodaný.Na pardubicku hypo s placením do důchodu a práce já na dobu určitou a drahý vě školství.Doufejme,že diagnostický ústavy nezruší a jejich programy též :-(.
Vem,že dostat hypo nemá v dnešní době naději každý a jak se stěhovat s dětmi do nejistoty? Já bych teda na to neměla…
Možná se Ti zdá,že si dělám aliby,že když se chce jde všechno,ale to záleží na povaze a okolnostech.Já si mohu riskovat s krokem do neznáma,ale kolik jich tu je,kteří mohou…
Brečet nad vládou a blbou dobou je na nic,ale kde najít radu a aspoň to minimum k přežití????
Jen to,že jsme ženský a hooodně zvládnem dává sílu věřit,že ta smůla se MUSÍ prolomit.
Suodal, odkud jste? Kdyžtak mi napište bydliště na mnoznecislo@seznam.cz. Kdybych našla, že se v okolí vyskytuje nějaká pracovní příležitost, dala bych Vám vědět.
Jana Martinková
ježečku, mě taky před x lety odmítli přijmout na místo fakturantky jen proto, že mám vysoké školy:-(
nenapadlo vás někdy se přestěhovat někam, kde to s prací není tak zlé? u nás třeba dojíždí do práce lidi až 60 km denně. vím, že je to blbý, ale já taky dojíždím denně,i když ne tak daleko, mám malé dítě, babičky ne, a zorganizovat to po prvotních potížích šlo.
Mati, mé nadšení trochu pohaslo, celý den mi nikdo nebral telefon :-/ Ale zítra to budu žhavit znova! *