Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dědo!!!!
Dědo, už koukáš od shora na nás, jak tady truchlíme a přemýšlíme co a jak bude dál. Je to moje první úmrtí jaké zažívám a pořád mi to nedochází, že už jsi pryč. Čekám kdy se vrátíš z nějaké procházky, od doktora či ták ale ty pořád nejdeš… Ve čtvrtek jsi měl strach z páteční operace, že se neprobudíš a vidíš, probudil jsi se a když jsme tě v sobotu navštívili, smál jsi se, vtipkoval, i přes to co tě po operaci bolelo… Řikal jsi, jak tu sestřičky mají krátké sukýnky, otírala jsem ti pot z čela a dala napít. Rozloučili jsme se a tak jako když jsme se loučili každý den, jsem odešla… V neděli ráno mi volala sestra, že tvé tělo selhalo, a nevydrželo to asi to všechno po operaci a odešel jsi do nebe, kde koukáš na nás… ani jsi se nedozvěděl, že před 2 dny odešel stejnou cestou i tvůj bráška a tak aspoň nejsi sám a popovídáte si o dětství a ták. Chtěla jsem ti poděkovat za vše, co jsi nás naučil a co jsi pro mě udělal. Jakoby jsi čekal, až dodělám školu a pak jsi odešel… Dědo, děkuji a budu na tebe vzpomínat!!! Mám tě ráda!!! tvá vnučka Pavla
(mimkys)
Pavlo, hodně sil, ať to brzy přebolí…
markittka.p
pavli upřímnou soustrast…krásně a od srdíčka napsané, plné lásky, měli jste krásný vztah to ze slovíček vyplývá, to je tokrásné…přeju aby srdíčko přebolelo co nejdřív a krásné vzpomínky tomu určitě pomohou….drž se sluníčko….
mimkys, posílám pohlazení a obejmutí. Netrápil se, netrpěl dlouho a je mu už dobře… Tak krásně jsi to napsala, zavzpomínala a vehnala mi slzy do očí… Z Tvých řádků úplně čiší láska k dědovi… To je dobře, uchovej si ho v srdíčku.
Pavli, upřímnou soustrast.
Pavli, přeji ti upřímnou soustrast, krásně jsi to o dědovi napsala, byl na tebe určitě pyšný a bude na tebe dohlížet z nebíčka.
Pavlí upřímnou soustras,
přes slzy jsem to ani nedokázala dočíst do konce a i teď píšu a skoro na to nevidím..je mi to tak moc líto,měla jsi ho moc ráda a on to věděl.
Myslím na tebe a foukám bolavou dušičku.Nadi
Dědo, už koukáš od shora na nás, jak tady truchlíme a přemýšlíme co a jak bude dál. Je to moje první úmrtí jaké zažívám a pořád mi to nedochází, že už jsi pryč. Čekám kdy se vrátíš z nějaké procházky, od doktora či ták ale ty pořád nejdeš… Ve čtvrtek jsi měl strach z páteční operace, že se neprobudíš a vidíš, probudil jsi se a když jsme tě v sobotu navštívili, smál jsi se, vtipkoval, i přes to co tě po operaci bolelo… Řikal jsi, jak tu sestřičky mají krátké sukýnky, otírala jsem ti pot z čela a dala napít. Rozloučili jsme se a tak jako když jsme se loučili každý den, jsem odešla… V neděli ráno mi volala sestra, že tvé tělo selhalo, a nevydrželo to asi to všechno po operaci a odešel jsi do nebe, kde koukáš na nás… ani jsi se nedozvěděl, že před 2 dny odešel stejnou cestou i tvůj bráška a tak aspoň nejsi sám a popovídáte si o dětství a ták. Chtěla jsem ti poděkovat za vše, co jsi nás naučil a co jsi pro mě udělal. Jakoby jsi čekal, až dodělám školu a pak jsi odešel… Dědo, děkuji a budu na tebe vzpomínat!!! Mám tě ráda!!! tvá vnučka Pavla
(mimkys)