Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jen tak to někomu říct...
Nemám ani tak špatnou zprávu nebo trápení, jako spíše hlavu plnou myšlenek na svou dceru, která poslední dny tropí hrozné neplechy… Poslední týdny jsou jak pro mě, tak pro malou asi dost vyčerpávající. Babičku máme po operaci kloubu, za což jsem šťastná, protože se již netrápí a doufám, že vesele rehabilituje, ale tou dobou jaksi vznikly ty potíže s hlídáním malé a vyzvedáváním ze školky, jelikož je stále dopolední. Teta už ty dny neměla čas hlídat, starala se o babi, to chápu, ale ostupně vypadávali i ostatní, nezbývá mi tedy, než se vzdát rodičovského příspěvku nadobro:o) a dát malou od února již na celý den. Ale po pořádku: bude to jistě mít své výhody: malá nebude přetahovaná jak kotě z místa na místo, jednou hlídá ta, pak tamta, pak teta, pak zas tamta. Já už nebudu muset končit pozdě v 16h a letět pro malou s vyplazeným jazykem k “hlídačce“, kde jsem se vždy ještě zdržela, takže nám na sebe nezůstalo moc času, a taky ty rána byly hektické. Teď bude vše lepší, malá bude mít svůj režim, školku, ve které je šťastná, má fantastickou učitelku, nevzdám se školky kvůli vzdálenosti… Konečně budu končit ve 14:30 nebo v 15h a jediná tvář, kterou malá zase uvidí, když pro ni někdo půjde, bude ta moje, a tak to má být. Na druhou stranu je mi trochu líto těch 4000, o které přijdu. Budete si asi některá říkat “Co chceš, když máš ještě i plat?“ Ano, je to pravda a vím, že jsou i takové, které mají jen nějaké minimum, ale opravdu mě mrzí, že jsem na všechny platby kolem bytu, jídla, dítěte, školky, prostě všeho, úplně sama, vše táhnu sama. A přestože jsem rodičák z větší části rozdala za hlídání, přesto mi něco zbylo aspoň na zaplacení té školky a třeba ještě něčeho… A taky bývalý mi přestal momentálně už druhý měsíc platit na malou a to jen z naší vzájemné hlouposti, že jsme se nedokázali domluvit rozumně na definitivním rozchodu, on si koupil barák a k němu splácí ještě auto a PC. Krize ho stála 7 000Kč méně na pásce za měsíc, takže prostě teď nemá. Vyjádřil lítost a já nemohu než držet pusu, protože byly i doby, kdy mi dával víc, než musel… Vztah s ním tady už rozebírat nechci, jen jsem vám to chtěla říct….
Druhá věc je, že malá má prostě divné období: naschváluje a kazí, co započne:o) Místo mazlení a lásky a společných hrátek na ty ubohé 3 hodiny, co nám k večeru zbývají, než půjde zase spát, se jen rozčiluju, buď něco rozsype nebo udělá potopu nebo prostě ráno nevstává, dělá si co chce, vzteká se. Já jsem důsledná, ale už si poslední dny připadám fakt jako matka tyranka, jsem unavená a očividně nezvládám situaci. Vím, že mi chce pomoct, snažím se chválit, vybízet, ale nějak se to zas nedaří… Máme tu jak v tanku:o) Pak když jdu z práce a vidím maminku, kterou za ručičku doprovází roztomilý prcek s ještě tak nedokonalou a nejistou chůzí, slzím a myslím na tu moji “všechnozkazilku“ a říkám si, proč řeším malichernosti….
Chtěla jsem vám to říct…
Piškotko strašně hezky jsi to napsala náš Maťej má taky divný období vzteká se všechno ničí a jít s ním ven je za trest .Také občas závydím maminkám jak jdou se vzornými dítky a ten náš má záchvat vzteku že nejdem tam kam chce on.
Darčo, je mi líto, že máš trápení 🙁 Sárince asi to věčné pendlování taky nedělá dobře a tak chce na sebe možná těmi neplechami upoutat pozornost, aby si jí maminka všimla. Vím, že si jí všímáš, ale dětičky jsou prostě trošku jiné a když jim člověk místo dvou hodin najednou věnuje “jenom“ hodinu a třičtvrtě, tak znejistí a jsou z nich najednou čertíci 🙂
Tvé rozhodnutí ohledně RP je určitě správné, ikdyž 4000 jsou velké peníze, o které přijdeš, ale domácí klid za to stojí. Moc Ti držím pěstičky, ať to všechno překonáte co nejdřív a Sárinka se uklidní a budete si sebe jenom užívat 🙂
Drž se 🙂
Piškotko, po přečtení zprávy jsem se chtěla zeptat, jestli na malou něco neleze, kluci dokázali být v tomto věku protivní i 3 dny před rozvojem rýmovité nemoci, jeden čas jsem to měla jako radar :-(. A jak čtu, nemoc se už objevila, tak ať je zase rychle pryč!
Vítek teď taky víc paličatí a dává najevo kopce vzdoru. Jsem si jistá, že je to tím, že jsem málo doma. Do i ze školky jen s tátou (na led si jako řidič netroufám, ani když časově mohu) a spousty odpolední a nocí bez mámy, je to znát. Když jsem doma, sedneme si spolu jen dva a chvíli povídáme, hned roztává… Něco vylepšit jde, něco ale ne, na něco prostě musí přivyknout – a my s ním. Taky čekám, kdy dojdeme nějaké nové rovnováhy. Jo, a taky už 3 týdny máme projevy velmi zvětšené nosní mandle, tak doufám, že se mi to jen zdá… Vydrž, když je člověk na toto sám, zdá se to mnohem obtížnější, než to je. Ono to skončí 🙂
drž se,já mám takovou čertici doma taky,jetaková už rok a pul.jánež uklidím jeden pokoj,další jsou na haldě,o tom šíleným řevu umíněným ani nemluvim.a když vylezu ven už sebojim kam zase uteče nebo jestli si mi na tu zprasenou zem lehne vsteky hned nebo az za 10 minut.(nosí svetle ruzovou,tak podle toho taky vypadáme když se vracíme domu)
já už sem si snad i zvykla,este ty lidi kolem
Piškotko, tak aspoň nějaké dobré zprávičky…. 🙂
ouško, rodičák, a taky to, že ti v práci takhle vycházejí vstříc, to je moc dobře. Sama za sebe si taky myslím, že když šéfové vidí, že se mamka snaží a co může, udělá, hned se na ni dívají jinak, i když bez občasných paragrafů to prostě nejde. Je fajn, že nemusíte mít hned atb, tak snad se ouško vyléčí i bez nich – držím palečky! Taky si užíváte od podzimu 🙁
No a se Sárinkou v čekárně jsi mě pobavila… :)) Co myslíš, že dělá David? Já z něj taky kolikrát rostu (fakt chuť přizabít je je to správné slovo :)) ), jenomže Dájík je mistr lísání – kukne na mě těma obrovskýma nevinnýma očkama, zaculí se a řekne: “Ty jsi moje zlatíčko, moje milovaná maminečka. Jsem taky tvoje zlatíčko?“ No a zlob se… 🙂
Darčo, gratuluju k definitivnímu rozhodnutí ohledně RP – i když ty penízky už nebudou, tak myslím, že se ti i tak ulevilo, že jsi to vyřešila, co? Taky je fajn, že se začne řešit ta alergie, že nebylo potřeba nasazovat ATB a že má Sárinka tu nosní mandli v pořádku, v práci ti nedělají problémy ohledně návštěv u lékaře a případných paragrafů… prostě jak to čtu, tak vidím jen samé dobré zprávy!
Piškotko, to je dobře, že už ses rozhodla a je z toho cítit optimismus. Uvidíš, že už bude líp a Sárinka Ti určitě vše vynahradí svou láskou a budete spokojené obě. Moc Vám to přeju. Vždyť na světě jen krásně, jen se musíme dokázat radovat i z maličkostí.
Holky, já jsem fakt ráda, že vás mám, to tolik potěší, to nejde popsat. Před hodinou jsme přišly z ORL ambulance, Sárince ucho ošetřili laserem, bez bolesti a pláče, nosní mandle prý není velká (o čemž jsem do poslední chvíle ani neměla potuchy), způsobuje to prý viditelně nějaká alergie, otázkou je, proč nás doktorka neodeslala na testy. Alergici jsme s bývalým oba – tedy senná rýma. Ale já mám své podezření dávno, jen mě každý ignoroval, mám na mysli alergii na kakao. Dostali jsme znovu sirup Aerius, zánět v uchu zatím nebyl ve stádiu, kdy by potřeboval ATB. Naštěstí. Dnes jdu se smířeným pocitem na úřad odevzdat poslední potvrzení o 4h docházce a sepsat ukončení RP. Bude to tak lepší, jsem o tom už přesvědčená. Čert vem peníze. Taky si myslím, že po zavedení celodenní docházky se režim Sárince zpravidelní a budeme na sebe hodnější. Jsou to čertíčci, ty děti, že? Dnes v čekárně se ke mně Sára natáhla, dala mi pusinku a řekla: “Micáčku, mám tě ráda!“ (Tak jí říkám někdy já:o))
Ještě musím zmínit, že jsem strašně ráda, že mi v práci v pohodě tolerují ty časté návštěvy lékařů, koneckonců s tím mě tady vzali a byla jsem jediná maminka z kandidátek, co se na tu pozici hlásily:o) Myslím, že i vidí, že se snažím to vždy nějak udělat, aby práce byla odvedená, jak má být. Když vím,že zítra někam jdu, udělám si práci dopředu (ještě že to jde.) Ale už teď vím, že za paragraf by se tu nikdo nezlobil. A navíc kolega má podobně starého chlapečka, takže nikdy nad mou propustkou ani v nejmenším nepřevrátil oči :o)))
Darčo, uvidíš, že to za pár dní zase přejde. Aspoň u nás to tak funguje. Třeba týden bývá některá z holek (a někdy obě) vyloženě na přizabití. Až si říkám, kde se to v nich bere, a mám pocit, že jsem od prvního dne dělala asi všechno špatně, protože jinak to snad ani nemůže být možný. Za pár dní to nějak samo přejde a znova se nestačím divit, jaký mám doma dvě úžasný holčičky, který bych nevyměnila za nic na světě (ostatně neměnila bych je ani když je chytne skřítek Vzteklík, to mám akorát chuť se jim někam schovat ;-)).
Ono je toho na Sáru prostě moc, uvidíš, že s tou celodenní školkou se to znatelně taky zlepší. Sice už to nejsou ta malá miminka, ale i tak v nich změny pořád ještě vyvolávají dost zmatků. Jak najedete zase na větší pravidelnost, bude pro Sáru všechno přehlednější a jasnější, včetně vašich pravidel chování. Ten obětovaný rodičák za to určitě stojí ;-), i když chápu, že každá korunka navíc se hodí a potěší.
Držím palce, ať je brzo po všech trablích – s ouškem i těch ostatních.
Holky, držte se obě! 😉
Piškotko, z tvých řádků to vypadá, že ti na ramínka sedl smutnílek… i takové dny jsou…vydrž to chviličku, však on zas odfrčí jinam a tobě bude líp 🙂
Ti naši broučkové nám umějí “zatopit“, že?! Někdy jsou k nakousnutí a jindy k zakousnutí. Tak držím palečky, ať se brzy všechno srovná a cítíš se dobře.