Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Cestování s dětmi
Chystáte se na první dovolenou s nejmladšími členy rodiny? Nebo s v oboru “cestování s dětmi“ považujete již za zkušené mazáky?
Podělte se s námi o své zkušenosti, zážitky nebo i veselé historky z dovolené, svěřte se i se svými obavami, prostě pište o čemkoli, co s cestováním s dětmi souvisí.
Těšit se budeme i na vaše tipy na výlety, kam se dá s dětmi vyrazit. K těm nezapomeňte přiložit také nějaký obrázek – ideálně do naší nové Fotogalerie.
Svůj příspěvek můžete do 28.8. poslat také formou článku přes náš webový formulář, takový příspěvek by měl mít alespoň 250 slov (když bude trošku kratší a bude mít hlavu a patu, přimhouříme oko;-)). V takovém případě obrázky posílejte emailem na redakce@vasedeti.cz
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Na konci prázdnin vybereme dva aktivní diskutující nebo autory článků, kteří dostanou malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… o prázdninách 2011).!!!!!
Petro,
to jsem ráda, že jsem tě navnadila :-).
Celá Malá Úpa je zaměřená na pobyty s dětmi, prakticky před každou chatou nebo penzionem je trampolína, hřiště, bez problémů jsem malého přebalovala a krmila. Což bohužel není všude ještě běžné.
A k tvé otázce – my zatím pláštěnkujeme. A třeba na výletě nebo dovolené je deštník stejně nepraktický, to nosím pláštěnku i já.
Já jako dítě jsem měla z pláštěnek fóbii, asi jsem jediná na světě, nikoho jinýho neznám :-). Měla jsem takovou svítivě oranžovou a máma mě do ní oblékala doslova násilím, já brečela jak blázen, šla jsem s rukama od těla, aby se mě co nejmíň dotýkala a dodnes si pamatuju ten gumovej smrad :-)).
Lucy teda naopak pláštěnku miluje,což nechápu 🙂
Lussy Tvému lákávému popisu jsem neodolala a hned hledala na internetu. Už ses o tomto místě zmiňovala v plkárně a také jsem to na internetu hned hledala…
Také jsme s manželem za svobodna plánovali výlet do těch končin, ale ještě jsme se tam bohužel nedostali. Tak teď už jedině s dětmi a pro děti to tam vypadá báječně. Letos nikam na dovču nepojedeme. Malé je 5.měsíců, ale příští nebo nějaký další rok se tam určitě podíváme…jen si musím ten Tvůj tip někam uložit, abych si na něj až bude potřeba vzpoměla.
Mě napadlo, když teď tak pršelo:
Mají vaše děti radši pláštěnku nebo děštník, když se někam vydáte?
Ta naše starší treperenda rozhodně deštník – jako správná slečna. Nevím jestli bych jí do pláštěnky dostala, když bych měla já deštník.
Ahoj všem,
mám čerstvou zkušenost s cestováním s 2 malými dětmi :-). Jsem ještě plná dojmů, tak se jdu podělit.
Malému je 7 měsíců a Lucy 3 roky a kousek. Byli jsme týden v Krkonoších na Pomezních boudách, víc jak 1 000 m n. m.
Cesta je od nás asi 200 km, ale jeli jsme přes 4 hodiny :-). Buď měl hlad malý anebo my, cestou jsme se ještě stavěli u příbuzných. Cestu děti skoro prospaly.
Ubytování bylo dokonalý, pořád se z toho nemůžeme vzpamatovat, bylo to fakt úžasný. Vloni jsme na tuhle chatu narazili náhodou při výletě a byli tam jen na obědě. Nadchla nás krásná herna pro děti která byla spojená s nekuřáckou restaurací. U chaty je krásné velké dětské hříště, velká trampolína, kurty a minigolf, vevnitř vířivka.
Pokoj byl apartmán s 2 pokojíky, chodbičkou s ledničkou a koupelna s WC. Takže děti spaly poprvé sami spolu (doma máme Máru u sebe v ložnici). Ten tam spal ještě víc než doma, v noci 13 hodin, přes den 2x tak po 2 hodinách.
A co jsme všechno zvládli?
Plánovaný (manželem) výstup na Sněžku jsem zamítla a on nakonec taky. Zkusili jsme malého nosit v klokance, ale je hrozně těžkej (9 kg) a moc se mu tam nelíbilo. Krosničku jsme nebrali, ještě nesedí a není tak stabilní, tak by se tam plácal.
Ale chodili jsme s ním v kočárku po Malé Úpě, každý den (když bylo hezky) jsme ušli 5-6 km. Lucy šlapala krásně. Buď jsme udělali nějaký okruh kolem chaty a nebo jsme šli kus a zpátky se dovezli autobusem.
Taky jsme jeli lanovkou na Černou horu z Jánských lázní. Lucy nadšená, už když jsme jí míjeli cestou tam, Lucy žebrala, že chce letět tou lanovkou :-). Mára tak nadšený nebyl, dole bylo 19 st a poprchávalo, nahoře bylo 10 st. vítr, mlha a liják. Takže jsme vystoupili, trochu se prošli a za 10 minut sjeli zpátky. Malému se špatně dýchalo a jak plakal tak to bylo ještě horší. Kdyby bylo hezky, chtěli jsme sejít dolů pěšky, ale to snad vyjde příště.
Ve středu večer začlo pršet a přestalo dnes v noci. Z toho prvních 48 hodin lilo v kuse, opravdu jako když lijete vodu z konve, provazy vody, a ochladilo se na 10 st., ve čtvrtek se přidala celodenní vichřice a ochladilo se na 6 st. Takže čtvrtek jsme strávili v chatě, v herně a ve vířivce (já s malým tedy ne). Včera, když se počasí nemínilo změnit, jsme vyrazili do Náchoda na zámek. Tam bylo o pár stupňů víc, poprchávalo a nefoukal vítr. Lucy byla nejdřív otrávená, že v příkopu nejsou slibovaní medvědi a na zámku nebyly žádný princezny, ale nakonec se jí tam moc líbilo. Mára byl v pohodě (jako skoro vždy), kočárek jsme po dohodě nechali u pokladny a manžel ho 45 minutovou prohlídku nosil v ruce. Malý ani neceknul, všechno si prohlížel a hlavně ho zajímal obrovský černoch, který s námi byl ve skupině, civěl na něj s otevřenou pusou a občas něco zahejkal :-). Černochovi se zase líbil náš blonďáček s průsvitnou pletí, tak to bylo takový zajímavý.
Cestu zpátky jsme taky zvládli, jen bysme se nejradši vrátili. Při odjezdu jsme slíbili, že se určitě vrátíme, protože je tam opravdu nádherně, ubytování jsme objevili fakt bezva a hlavně – naše alergické děti hned v neděli přestaly kašlat, chrochtat, smrkat a tak dále.
Ahojky 🙂
Tak bych Vás ráda pozvala na další virtuální procházku od Ivča a Domča:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/z-nasich-cest/za-tajemstvim-keltu/
Krásné leč propršené dopo 🙂
Nevím proč, ale tento článek zatím nebyl zapojen do “Pojďte si povídat…“, ale přesto si myslím, že svoje místo zde má!!! 🙂
A proto s drzostí mě vlastní, Vám dávám odkaz na milé čtení od Pavlinkav:
A hned přidávám jednu otázečku:
Když už jsme tu nakousli s Berunkou39 film “S tebou mě baví svět“…
“Myslíte, že by Vaše drahé polovičky byly schopné takové to akce???“
“A vypadalo by to stejně nebo ještě hůř???“ 🙂 🙂 🙂
Suodal: Ano, v S tebou mě baví svět na to šli poněkud drsně, inu, chlapi 🙂
Jinak suvenýry moc nekupujeme, leda tak snad pohledy pro babičky.
Tak jsem si říkala, že bysme o víkendu jeli do toho skanzenu v Kouřimu a jako naschvál hlásili v TV, že je to teďka po oba víkendy do konce července tam pro veřejnost uzavřené, že se tam bude natáčet či co:-(
Takže náhradní plán:-)
Ahojky 🙂
Ivčo tak u nás se taky nějaký ten suvenýrek kupuje. Domula si kupuje pohledy a teď našla zálibu v pamětních mincích. Nebo je to většinou nějaký minerál nebo tak něco.
Pvoso taky vždycky říkám, že auto to uveze 🙂 Od té doby, co jsem v Jihlavské ZOO zaplatila 25,- Kč za 0,3 l obyč. vody si dávám sakra pozor na nadbytek vlastních tekutin. Tehdy jsem kojila a ta voda pro mě byla fakt důležitá. Musela jsem si koupit dvě lahve a málem mě z toho křísili.
Berunko39 tak výlet bez řízku, by asi fakt nebyl výletem 🙂 Cestovní Jodisol a kousek náplasti mám u sebe většinou taky.
A když chybí kapesníčky, tak si vždycky vzpomenu na oblíbený film “S tebou mě baví svět“ 🙂 🙂 Ale nikdy jsem smrkovou větvičku nepoužila, za to větu o lopuchu jsme si s Domčou (protože už je větší) ve srandě připoměli. 🙂
Tak na výletě toho u nás nesmí chybět spousta 🙂 Delší výlet by nebyl výletem bez řízků [ 🙂 ], hodně pití, Jodisol a papírové kapesníčky, dají se použít na hodně způsobů, snad chápete 😀
U nás při cestování také nesmí chybět voda. Pak beru nějakou malou sladkost, kdyby nás přepadla mlsná nebo bylo jídlo v nedohlednu. Když byla Simča malá, tak jsem jí brávala i hračky, aby se při delší cestě zabavila. Teď už to necháváme na ní, jestli něco chce.
Také bereme (do auta) svetry nebo bundy, dleročního období – nikdy nevíme, co by se mohlo po cestě stát.
Nesmí chybět foťák.
Záleží na místě, zda tam něco na památku koupíme, ale je to spíš drobnost pro dceru.