Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Předání svatebních darů Matildě 🙂
Dne 28.5.2011 jsme naplánovali přepadovou akci u Matildy za účelem předání svatebních dárků na které jsme se společnými silami složili zde na VD.
Naše Matilda nevěděla o téhle přepadovce, věděla pouze o Jovance, která se nahlásila předem s ujištěním, zda bude doma 🙂
První konvnoj vyjel z Ostravy ve složení Jovanky, Maryska, cestou přidal Ježeček.
Druhý konvoj vyjel z Brna ve složení Zavy a jejího chotě, cestou se přidala Hanina s Marikou.
První konvoj byl předvoj, druhý dorazil s hodinovým zpožděním:-)
Jovanka a spol. už v družné zábavě, Zava a spol. mezitím před domem telefonicky hlásili, že mladou paní čeká před domem PPL služba k vyzvednutí třech balíčků 🙂
Za vrátky domu jsme slyšeli, já nejsem upravená, ani namalovaná:-)
Po otevření došlo k přivítání a seznámení se s ostatníma.
Následně došlo k předání darů, kdy byl přítomen i novomanžel s podporou následníka trůnu.
Předala se jí pekárna zn. Harmonny, povlečení+ 2 polštářky od Matějovského, sklenice na víno, rámečky na svatební fotky, knížečka o manželství, celoroční poukaz do ZOO Ostrava, dále poukaz na 3-denní romantický pobyt v Karlové Studánce a 20l pohonných hmot na cestu.
Dary byly krásně zabaleny do velkých osušek s mašlí, bezva nápad od Jovanky.
Proběhlo zdokumentování, které bude postupně dáno na galerií ve speciální složce.
Myslíme si, že tohle setkání bylo úžasné, popovídali jsme si, pojedli, decentně popili vínečko i nealko a poznali skvělé maminy z VD, které stojí za to, určitě poznat osobně 🙂
Děkujeme všem, co se podíleli, at už radama, či finančně, děkujeme Jovance, Zavě za spáchání této akce a hlavně Matildě, která naši přepadovku uvítala s úsměvem na rtu…………
jsi prostě nej…….!!!
A zde jedna společná fotečka, jako důkaz 🙂
Jééé, musel to být doják……
Holky a co ty pohonné hmoty? O tom jsme nediskutovaly v milionech mailů??? :-O
Ženskýý co mi to děláte?!
Marti, opravdu jsi to krásně napsala – taky tu utírám jedno větší slzavé údolí 🙂
Hrozně moc mě mrzí, že jsem nemohla dorazit taky, muselo to být fakt báječné.
“Naše vyslankyně“ – strašně moc vám děkuji za předání dárků, jste báječné a pro mě je velká čest, že mohu být mezi touhle báječnou partou 😉
Marti krasne napsane, az jsem mela slzy v ocich…
tesim se na dalsi setkani!!!
a Hani diky za pernicek, mam ho vystaveny v kuchyni a nevim jestli ho snim 😀
jo a Marto, az se zase nekdy uvidime, tak si objednavam pro Marka usite auticko 😀 fakt jsi sikula!!!!
setkani suprove, jsem rada, ze jsem nakonec jela!!! a jeste Lucce patri dik za bezpecnou jizdu autem!!!!
No Matildo, ty jsi mě ted tak dojala, že mi slzičky vyhrkly, krásně jsi to napsala!!
A koukám, koukám, já ani toho medvídka pro Vladánka neviděla, je úžasný, Zavo, smekám !!!!
A Hanina myslela i na nás a každá jsme dostaly krásné perníkové srdíčko s pozdravem s Pardubic 🙂
A to nemluvím, že ti mojí raraši dostali taky krásné perníčky Mickyho, hned se do nich zakousli, měli to až za ušima 🙂
Neodpustím si ještě jednu, vyfocenou před třemi minutami – Zavi, pro tebe 🙂
osušky vymáchané v aviváži už dneska visely na šňůrách
Panenka je na dveřích nádherná 🙂
pekárna už má zpátky své místo na lince
Povlečení vypráno, nemůžu se dočkat, jak bude vypadat v ložnici 🙂
A vypadá takhle, no prostě luxus 🙂
Pro dnešek vše, další zítra :-))
DÍKY!!!!
Holky moje, posílám virtuální objetí všem, které jsem nemohla obejmout osobně.
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak vlastně začít a co říct. Na takovou záplavu štěstí se totiž už nedá říct vůbec nic, slova na to nestačí. Chvíli jsem si myslela, že se nevědomky účastním nějaké reality šou…
Zkuste si na chvíli představit, jak to probíhalo… Měla přijet Jovanka s manželem a holčičkami… Vyjímečně byl doma i můj muž, neboť pršelo, jinak i o sobotách jezdí do práce. Ovšem místo Pavla vystupuje z auta neznámá holčina, vzápětí se mi představí jako Marýsek a padáme si do náruče. Za chvíli je mi podána informace, že tohle překvapení nebude jediné, že se mám těšit na příjezd “ještě někoho…“ 🙂
Kecáme a za nějakou chvilku telefon – jakýsi hlas mě vyzývá, abych vyšla před dům, že přijelo PPL… To už zmateně nakukuji kuchyňským oknem a blekotám, co je to za blbost, když za zdí na cestě zahlídnu pár ženských postav…
Vyběhnu před dům a padáme si do náruče, Mariku znám, Ježečka taky, u Haninky vyskočím radostí, tu poznám okamžitě podle fotek, ale zmátla mě Zava, tu jsem tedy nepoznala, naposledy jsem ji viděla na fotkách, jak skáče z letadla… 🙂 Objímání skoro nemá konce. Holky mě posílají, ať se aspoň trochu upravím, opravdu jsem byla jen v triku a teplákách, prostě bez očekávání něčeho tak vyjímečného… 🙂
Mezitím, co jsem v koupelně, tuším, že se děje cosi netušeného, holky nosí hromady čehosi, jakoby přijely bivakovat nejmíň na 14 dní…
No a vzápětí pohled do obýváku už skoro usiluje připravit mě o zdraví jak duševní tak fyzické, holky mě se smíchem posílají vzít si prášek na tlak, na který jsem ráno (při úklidu) zapomněla… 🙂
A pak mám mlhavo a v hlavě šílený zmatek, v očích slzy, a brečím i teď, jen co si na to vzpomenu. S mým mužem rozbalujeme tu hromadu dárků a nevěřícně po sobě pokukujeme.
Co na to ještě říct? Takový pocit jsme v životě nezažili. To překvapení mělo fakt obrovské grády. Jásala jsem nad vším, co jsem viděla. Pekárna, výlet do ZOO, romantický víkend v Karlově Studánce, nestačili jsme zírat. Ale nebylo to všechno, krásné číše na víno, mé vytoužené, stejně jako sváteční rámečky pro vyjímečné fotografie, od Ájíka knížka citátů o Manželství, ta se bude nádherně číst před spaním v tom úžasném luxusním povlečení, jaké bychom si nemohli vůbec dovolit koupit… Panenka, co nám přeje Domácí štěstí, už visí na domovních dveřích. Zvířátka, co našila Zava, si děti okamžitě rozebraly. Vladánek spinká v posteli s medvídkem a v noci, když jsem se šla kouknout, ho svíral v náručí – Marti, nekecám!!! 😀 Anička se vrhla na bílorůžového zajíčka, ale nesouhlasila s focením 🙂 A Kačka si kočičku hned odnesla do pokojíku. Na Zoinku zbyl koníček, všichni doma víme, jak koníky miluje 🙂
Osušky jsou stejně luxusní, jako povlečení. A poněvadž se nám za ty roky už staré ručníky rozpadají, můj vděk nezná mezí.
Skoro se bojím, na co jsem zapomněla. A nesmím zapomenout poděkovat za hromady jídla a pití, za plný pytlík sladkostí pro děti (Vladánkovi byl okamžitě odpoledne zabaven :-)), za dortík od Mariky, který byl výborný, za slaný závin od Ježečka, neskutečná lahoda, pravda, pár členům osazenstva vadila niva, ale večer už z něj zbylo jen pár kousků, které dnes vzaly za své 🙂 Holky myslely opravdu na každý detail, na každou maličkost. Faktem je, že mé děti jásají i z obyčejných minerálek, a co teprve z džusů, protože tohle se u nás prostě nekupuje. Zavu musím pochválit za skvělé víno, nebýt toho, že jsem šla večer pracovat, pustila bych se ještě do té druhé láhve – Zavi, budu při ní na tebe moc ráda vzpomínat a těšit se na léto 🙂
Další dík patří tetě bamisce, taky poslala dárečky pro děti… 🙂 A Hani, ta hromada pardubických perníků, taky paráda, dík i za tu kytičku s vázičkou, našla jsem pro ni místečko v koupelně na okně 🙂
A nesmím zapomenout i na šicí stroj, pořád ho chodím okukovat, jásala i Anička, když dneska dorazila, její věta – už ať prší, sněží a mrzne, ať můžeme šít… – myslím mluví za všechno 🙂
Holky, nevím, na co jsem zapomněla. Musím poděkovat mojí mamince, že zvládla ten příval nečekaných hostů a mých emocí dokonale, uvařila skvělý oběd a myslím, že se moc hezky bavila. Musím poděkovat i svému muži, měl skvělou náladu a byl z holek nadšený, za normálních okolností by zmizel ve stodole a ničeho se nezúčastnil 🙂
A jsem vlastně moc ráda, že to ten Pán nahoře zařídil tak, aby lilo jako z konve a můj muž byl doma, těžko bych mu večer po návratu z práce vysvětlovala, jak nádherné pocity to byly…
Holky, jestli jsem na cokoliv zapomněla, není to úmyslné, musím jít uložit prcka, ten mi tu skáče a nemůžu se pořádně soustředit, ale už jsem nemohla vydržet ani o minutu dýl, abych se s vámi mohla o tu nádheru podělit. Přihodím vám sem pár foteček a zatím se loučím, těším se na fotky od holek a další a další komentáře… 🙂
Pak holky obešly celý dům, zahradu, pomazlily se s hafany a najednou bylo šest večer a já se musela rozloučit. Přiznám se, že mi to rvalo srdce, ale slíbila jsem, že večer pomůžu v hospůdce a nemohla jsem to už zrušit. Takže místo toho, abych vyprovázela holky k odjezdu já, vyprovázely ony mě 🙂
Ještě jednou, holky, nevím, jak jste zvládly našetřit na tolik radostí pro jednu úplně obyčejnou rodinu, jednu z mnoha. Ale my jsme se s manželem shodli, že na tuhle květnovou deštivou sobotu nikdy nezapomeneme.
Moc si toho vážím, že jsem měla možnost poznat lidi s tak obrovským srdíčkem.
jojo….máte co závidět :-).
Bylo to úžasný a jsem ráda,že má předpověď,že budeme z toho šoku křísit mladou paní se nevyplnila :-).
Obdivuju jak to mladá rodina tu přepadovku zvládla.Bylo to NÁDHERNÉ a jsem šťastná,že jsem mohla být u toho.
Tak co? Už jste odhadly kdo je kdo?
Já sem ta nejdrobnější,nejmenší. Teda né nejmenší u maminky …… :-).
Fotky Vám do galerky.cz dodám zítra.Znáte to,příprava do práce a domací doma :-).
Musím ho pochválit : uklidil,vypral a uvařil :-).
Já byla podrobena hodinovému “výslechu“ jak bylo,kontrola fotek proběhla,vynadáno,že jsem málo fotila.
Jo Mari,ještě že mě cestou zpátky podrobila študování památek místních,doma sem zabodovala :-).
HANINA
Ježečku, tak marně přemýšlím, kdo to za mnou stojí???? Jo vlastně, hlava zůstala, zbytek byl na tom záchodě 🙂
Jarm, jj, mamut mi není příliš nakloněn, ale aspon mu viděli zadek a pak z cesty i ten předek 🙂
Nám to určitě v brzké době výjde, ty jsi za rohem 🙂
Mariko, s tím mamutem Ti asi není dáno – my tam přece taky nedošli. A to nám posledně nelilo tak jak včera.
😉