Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Maminka
Ahoj holky moje,
nevím, co bych, tak “jdu“ za Váma. Maminka je na tom zle, fyzicky i psychicky. Dnes byla na kontrole. A všechny výsledky jsou špatné.
Chemoterapie je neúčinná.
A nemoc se šíří.
Je mi opravdu ouvej.
Navíc za ní ani nemůžeme jet, protože má strašně málo bílých krvinek a my máme doma rýmu…
Jestli máte některá jakýkoli nápad, sem s ním.
Mně to vůbec nemyslí.
Kočko zlatá, tak moc bych tě chtěla obejmout, nabídnout rameno k vyplakání a krabici kapesníčků…
Máš v podstatě dvě možnosti. Nemůžu ti radit, kterou z nich si máš vybrat, to je na tobě…
Buď budeš respektovat, že se s maminkou nesmíš vidět, abys jí nepředala pár bacilů. Ano, chápu, že by jí těch pár bacilů neprospělo, prtože je skutečně oslabená.
Anebo se k ní rozjedeš a budeš jí objímat. Svojí přítomností jí předáváš další “neviditelné“, ale strašně důležité věci. Svoji energii, sílu, radost ze života, štěstí,… (Já vím, že s tou radostí a štěstím to teď není úplně růžové, ale musíš být silná! Ona to potřebuje…) To všechno je nutné jí permanentně dodávat. Nesmí být sama a nesmí se zaobírat sama sebou, být lítostivá, atd. Jak už tady holky říkaly, vezměte si ji domů, je-li to možné nebo se nějak střídejte, ať je chvíli u vás, pak zas třeba u bráchy…
A je důležité ji “zaměstnat“. Aby měla povinnosti a “musela“ něco. Naplánujte taky něco, co by ona strašně ráda. Co já vím, třeba výlet na Karlštejn nebo do Národního divadla, to je fuk. Ona musí mít nějaký cíl, něco, na co se moc těší. S konkrétními datumy.
Myslím na vás.
Padmé, sluníčko, zvažovali jste nějakou alternativní léčbu? Nedávno se i psalo o nějakém novém doktorském způsobu, který ale teprve testují. Je šetrnější a účinnější, ale protože ještě není schválený, dávají to jen tam, kde už není velká šance “normální“ léčbou. Zkusila bych se zeptat vaší lékařky, jestli by se to maminky nemohlo týkat.
Myslím na vás a posílám náruč síly… kéž by to pomohlo.
Ahoj, Padmé. To mě velmi mrzí. Člověk ani neví co napsat, ale také jsem ti chtěla jenom dát vědět, že na tebe v duchu myslím. Ale nestrácejte naději, třeba se to ještě začne zlepšovat. Mnohdy si lékaři myslí, že je něco už třeba špatné nebo i beznadějné a přitom to tak není. Příroda je mocná čarodějka a také i víra.
Holky,už řekly vše co bych i já dodala….je mi líto,že není líp.A naděje,která umírá poslední je tu stále.Zima končí,za pár dní bude venku líp a tím sluníčkem,teploučkem může mamince pomoci zvládnout zas popadnout tu chuť se s tím poprat.
Přeju Vám,aby jste to zvládli všichni jako minule a ta krize brzo pominula,kéž by…vždyť Vy dvě si to zasloužíte.
Milá Padmé, i když jsem vždy o tvojí mamince a o tom jak bojujete četla…tak jsem nepřispívala. Ale teď mi to nedá.
To stejné jsem si zažila jako 13 letá holčina se svým tatínkem. Vím přešně asi jak ti je. Najednou se všechno zbortí jako domeček z karet. Příjde ti, že je nemožný začít od základu znovu stavět dům postavený na štěstí. Jde to!!! Buď mamince velkou oporou (což ty jsi) a nenech jí ten boj předčasně vzdát. Na její psychice taky strašně moooc záleží.
Taťka ten boj vzdal a začal se litovat…a prohrál. Vím, že jste všichni unavení, ale nevzdávejte to!!!!
V mém blízkém okolí se naskytly dva příběhy lidí, kterým bylo od lékařů stanoveno maximálně 3-5 měsíců života. V obou případech to byly ženy…maminka sousedky a přítelova maminka. U přítelové maminka to několikrát vypadalo, že je opravdu konec, ale ona to nevzdala a bojovala dál. Vydržela bojovat přes 15 let.
I na tvé psychice teď záleží, jak dlouho bude trvat tvoje rýma. Vím, že líp se mi to píše, než tobě se bude dávat do klidu a pohody.
Nic jiného než slova pochopení vašeho trápení ti bohužel nabídnout neumím. Mrzí mě, že je to takhle špatné, ale není to přece úplně nejhorší. Takže naděje tu je….a to je dobře:o)
Onehdy tu holky psaly o zázračném ZÁZVORU. Zkus z něho čaj, mě fakt pomohl a během třech dnů jsem byla fit.
Padmé, na tohle se těžko nachází nějaká slova útěchy….Je mi to moc líto, skutečně….
Připojuju se k holkám, kdyby to alespoň trochu šlo, vezmi si maminku domů…Já tu nechci psát věci, o kterých teď nechceš přemýšlet, nechci tě nijak ranit…Ale asi takhle, viděla jsem plno lidí v takovéto situaci a místo jejich dětí jsem držela tu slabou ruku já….Tak to být nemá…Věř, že je ještě spousta věcí, co by ti chtěla určitě ještě říct….
Přesto naděje umírá poslední, a ona musí věřit, psychika dělá skutečně hodně spolu s láskou blízkých, které má ten dotyčný u sebe (jak píše Zuzina)…
Ivča a Domča
a ještě jeden.http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2009090001
padmé kdyby tě ty Lurdy zajímaly, tak tady něco o tom píší.http://www.novinky.cz/cestovani/211122-poutnici-miri-do-lurd-navigace-je-ale-posila-jinam.html
Padmé
to je mi moc líto, že je to zase s tvou maminkou takové špatné.
Ještě doufám, že se stav tvé maminky zlepší.No a na tu rýmu je prý dobrý horká voda do lavoru s cibulí a česnekem a přes hlavu dát koženou bundu a inhalovat výpary.Já to mám vyzkoušený jenom s ručníkem.Četla jsi někdy o Lurdách?Nevím jestli jsem to napsala správně, ale četla jsem pár článků o uzdravení smrtelně nemocných lidí co tam byli a jeden dokonce začal po 15 letech chodit.
Padmé, na tohle slova nemám. 🙁
Je mi to moc líto. Vím, jak moc maminka bojuje, jak se všichni snažíte.
Připojím se k Zuzině, i když to zní možná hodně tvrdě, ale taky si myslím, že by bylo mamince asi nejlépe doma.
Posílám hodně síly a držte se!