Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy je nejlepší mít třetí dítě?
Je mi 32 let, mám dvě děti – 4 roky a 14 měsíců. Plánujeme ještě jedno dítě, ale přemýšlím kdy. Nejradši bych, aby to bylo brzo, vzhledem k mému věku, aby k sobě děti měly blízko, a taky proto, že vím, že miminko Vás vždycky “vrátí zpátky“ a nemůžete se staršími dětmi dělat to, co dřív. Ale mladší dítě jsem teprve před třemi měsíci odstavovala – bude stačit zhruba půlroční pauza na to, aby se moje tělo připravilo na další těhotenství a hlavně pak na následnou péči o miminko a jeho kojení + 2 starší děti? Myslím pro případ, aby děti od sebe byly tak+- ty dva roky. Nebo je rozumnější počkat? Důležitý faktor je i to, že manžel je hodně časově zaneprázdněný, často bývá mimo, a babičky nejsou úplně blízko a navíc pracují. Takže péče o děti je z 99% na mě. Jaké máte Vy zkušenosti?
Takové starosti bych chtěla mít. Já mám jedno dítě a druhé bych moc chtěla, ale bohužel se to nepodařilo. Jsem ráda, že mám aspoň jedno. Ono plánovat je někdy také k ničemu.
Já tedy nevím proč řešíte věkový rozdíl mezi dětma, já mám dceru 12 let a chlapečka po deseti letech, teď mu byli dva roky a vše v pohodě, žádný problém. Do třetího byhc šla také, jen se bojím té věkové hranice přes 35 let a všechno zvládám také sama. Ono se to vždycky nějak vytříbí, žádné obavy 🙂
Nechci radit, kdy je třetí dítě nejlepší – mít děti je krásné, zejména jsou li chtěné, milované a zdravé.
Já měla první v dvaadvaceti- kluka, po dvou letech holčičku. Dřív jsem myslela, že “normální“ je mít dvě děti a tak mě trochu zaskočilo, že manžel – ještě před svatbou – plánoval tři 🙂 Dcera s nástupem do školy začala závodně tancovat a ježdění na tréninky a soutěže zabralo dost času a myšlenky na třetí na pár let ustoupili do pozadí. Pak jsme o tom začali znovu uvažovat po letech – naše rozhodování ale bylo rychlé a jednoduché: chceme a moc 🙂 Jen jsem řekla: chci miminko na jaře a chci kluka :)A abych to stihla do 40. Výsledek? V květnu se nám narodil Vojtíšek, čtyřicítku jsem oslavila o měsíc později…
Těhotenství bylo nádherné a bazproblémové, tzn. ani žádné nevolnosti, únava…prostě nic, jen štěstí a radost. Dcera měla radost s námi od začátku, syna to sice nejdřív poněkud zaskočilo, ale byl pozorný, pomáhal, kde mohl. Vzhledm k věku jsem podstoupila odběr plodové vody – asi bych se dvěma zdravými dětmi neměla potřebu za každou cenu porodit postižené dítě vědomě (ale ani za to nikoho neodsuzuji) – tím pádem jsem pak prožívala ještě větší štěstí, když jsem věděla, že čekám kluka a zdravého… 🙂
Teď už jsou malému dva, je hodný, šikovný a všichni ho mají rádi. Rozhodně ho nerozmazlujeme a ani nemám pocit, že by nějak trpěl syndromem jedináčka – má kolem sebe pořád plno lidí všeho věku, v okolí je dost malých dětí.
Myslím, že se dá s dětmi dělat cokoliv, když se chce, ať jsou za sebou po roce nebo po 15, chce to jen trochu se přizpůsobit… Ty dvě velké byly brzy za sebou, takže měla podobné zájmy, nápady a schopnosti – když jsme chodili na výlety, jezdili na dovolenou nebo i doma si spolu hráli…
No a skloubit s tím po letech miminko…Malému byly čtyři měsíce, když šla dcera do tanečních – absolvoval s námi celý kurz – půlku prokoukal a vstřebával rytmus, hudbu a společnost, po kojení zbytek lekce prospal – byl tam vždy spokojený. A i to třeba původně bylo předmětem mého zvažování, zda miminko ano nebo ne – to jestli budu moci jako správná matka chodit s dcerou do tanečních… 🙂
Jde všechno a je to radost 🙂
Užite si všichni svých dětí co nejvíc, čas utíká a ty velké nám pak někdo odvede…i když se to dá brát i pozitivně- jako že ty velké nám někoho dalšího přivedou… Mějte se krásně 🙂
Coldy, osobně si myslím, že je krásné, že uvažuješ o třetím dítku.:-)
Co je nejlepší nebo resp. kdy je to nejlepší, Ti asi nikdo úplně neporadí, záleží na spoustě věcí, mimo jiné i na pohlaví dítěte. Já osobně považuji za optimální rozdíl mezi sourozenci 3 až 4 roky.
A k Tvému věku – jsi v nejlepších letech a do 35 to jistě zvládneš (to třetí miminko).:-)
Každopádně přeji hodně štěstí.
Taky myslím, že stejně je to jen na tobě a na to je potřeba hledět nejvíc.
Já mám děti 6 let a 2 roky a v listopadu čekám třetí.
Až doteď mi to všechno taky přišlo celkem ok a že zvládám. Ale trochu mám strach z toho odstupu 2,5 roku.
Mezi holkama byly 4 roky a to byla naprostá pohoda a vzpomínám, že jsem si říkala, že jsem to druhé dítko mohla mít i dřív.
Tak je mi jasné, že teď to bude o něčem jiném. Ale na druhou stranu jsem to tak chtěla. A vím, že to prostě nějak zvládnem. Začátek asi bude těžší, ale zas myslím, že jakmile překonáme ten první půlrok až rok, tak se to vše zklidní.
Coldy, moc dobře vím jak to je s takovým dítkem. Moje nejmladší to má taky a nyní jak mám vnoučata tak se velmi hezky o ně snaží starat. Poprvé když viděla první vnouče tak byla velmi opatrná a spíš se nekoukala v ůbec na dítě a dcera mimčo vzala a prostě ji ho strčila pod nos a je vše v pořádku.
Ahoj mě je třicet a máme dva kluky 6 a 4 roky a teď jsem plánovaně ve třetím měsíci. Ten dvouletý odstup u kluků mi připadá super, strašně si spolu vyhrají a jsou opravdoví partneři, proto jsme z třetího dítěte nechtěli dělat opuštěného jedináčka. Obě děti jsem rodila císařem, takže tohle už je zřejmě mé poslední dítě a tak bych chtěla, aby byli spolu věkově blízko. Jsem zvědavá, jak dám tři děti. mladší jde letos do do školky, starší příští rok školy, takže nejpozději 1. října 2011 očekávám, že už budu mít pravidelný tik v oku, případně pojedu v antidepresivech :o)Nicméně už trošku počítám s pomocí starších kluků – minimálně ohlídání v době věšení prádla, sprchy, cesty pro brambory do sklepa – prostě všech těch blbostí, které jsou pro matku jednoho miminka často neschůdné.
Ale taky připravuju intenzívně manžela, že bude muset máknout, prtože mi stále zní v uších poučka mojí kamarádky, že jedno dítě zvládne maminka sama levou zadní, druhé zvládne taky… .ale u třetího už musí fungovat i někdo další -táta, babičky atd. Te´d jsem zapomněla, v jakých odestupech máš děti ty, ale jestli je mladšímu 14 měsíců, tak abych možná ještě chvilečku počkala. Třeba jen pár měsíců. Protože i když mám zatím zcela bezproblémové těhotenství, cítím se hodně unavená a pořád posedávám a polehávám a pozvracívám a nedokážu si představit, že bych ještě běhala za ročním prckem.
Omlouvám se, když jsem dotaz psala nebyla jsem přihlášená.
Moc si vážím všech Vašich názorů a zkušeností.
Nevím, jestli to až dosud opravdu zvládám, často mám pocit, že nic nestíhám nebo že se dětičkám dost nevěnuji, ale to už asi jiné nebude 🙂
Pořád o tom přemýšlím, nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale já už vím, co těhotenství (u mě naštěstí obě bez problémů), ale hlavně pak následná péče o miminko+kojení obnáší, měla jsem u každého dítěte několikrát zánět prsu, a opravdu je zoufalé, když máte doma miminko+starší dítě, a k tomu horečku a nemůžete nic dělat. Starší dítko má navíc diagnostikované ADHD (určitě ne v nejhorší možné formě). Nechci se tím nijak litovat, ale vím, že to zkrátka potom nebude jednoduché, zvlášť, když na to budu z velké části sama. Ale také si zároveň myslím, že ten cca první náročnější rok by pak na druhou stranu byl odměněný tím, že by si pak děti brzo mohly spolu hrát a vzájemně se zabavit…. A že bychom to všechno nejnáročnější zmákli ještě před nástupem té nejstarší do školy.
No, ale v každém případě – když o něčem takhle usilovně přemýšlím a rozvažuji varianty, nakonec to většinou dopadne úplně jinak 😀
Já můžu jen také napsat svůj příběh, jednu dceru jsem vyvdala, matka ji zemřela pak jsme měla 2,5 roku od sebe dvě děti, jenže tehdy to bylo jiné a tak to mi bylo 23 let. Pak děti už měly své zájmy a já si pořídila další ve svých 37 letech. Určitě jsem mateřství prožívcala úplně jinak, bylo to nádherné. V rodině mám dva případy, kdy si třetí dítě pořizovali také později, jedna měla dceru ve 40 a té další to byla asi spíš nějak náhoda po 13 letech také třetí dítko a po holkách se jim podařil kluk a to ji bylo už 42 let. Podle mě opravdu záleží na tom jak se člověk cítí. řeknu to spíš asi tak, nyní klidně bych další dítě zvládla, ale nějak už vzhledem k věku to není možné, cítím se pořád dobře na to abych se řádně postarala o další dítě. Já měla v té době nejstarší 21, pak 16 a syna 14 a opravdu to byli všichni chůvy a pomáhali jak to jen šlo a velmi rádi.
Já myslím, že ty už máš v hlavě jasno. Podle toho co píšeš, si myslím, že miminko bude co nejdřív.
Už jen to, že jsi zvládla 2 děti, prakticky bez pomoci a víš do čeho jdeš.
Já za sebe přiznávám, že když se narodila dcera a pořád jen brečela a brečela a jezdili jsme s ní po nemocnicích a doktorech, že jsem měla deprese z toho, jak bychom to dělali, kdybysme měli doma ještě další dítě. Že nejsem schopná zvládnout domácnost a 1 dítě :-). Pak jsem mluvila s kamarádkou co má 5 dětí (samí kluci, z toho první tři jsou přesně 2 roky po sobě) a ta mě uklidnila, že na tohle vůbec nemám myslet, že mám jenom to jedno dítě a ať z hlavy vypusím nějaké co by kdyby. Že nic se nejí tak horký jak se uvaří a vždycky se to nějak zařídí, a je to pravda!
Teď čekáme druhé, děti budou od sebe 2,5 roku a přijde mi to tak nějak ideální. Teď to bude asi náročnější, ale zase mi přijde pozitivní, že k sobě budou věkově blízko. Ale v rodině teď máme dvě miminka, oběma starším sourozencům je 6 a jsou to úžasné chůvy, jsou samostatní, pomůžou, sami se zabavý. No prostě to má každý jinak.