Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ve 4 letech pořád brečí
Dobrý den,už nevím co s dcerou – 4 roky, jsem z ní už kolikrát vyčerpaná. Něškolikrát za den i kolikrát bezdůvodně brečí je to takové vztekací brečení,stačí málo, jen že třeba něco nechce, nebo se jí něco nelíbí a už řev,nebo přijde kamarádka s dětma a jak není v něčem první nebo něco chce co mají druzí řve,je to i třeba 10 x za den,domluva nepomáhá skončí to tím že dostane na zadek,protože už vyteču a vlastně si ulevím ať má opravdu proč brečet.Přijdeme ze školky a začne to skoro každý den. Venku na zahradě taky,vždy to končí tím že jí šoupnu domů za dveře a řeknu až se uklidní ať přijde,po době přijde,že bude hodná,10 min.je a pak zas to kvůli něčemu začne na novo.2 letý syn je proti ní andílek,přitom by měl nárok možná spíš brečet on v těch letech. Už nevím jak na ní,když zakážu sladkost,tak je třeba 2 hod.hodná,chodí škemrá,že už je hodná,tak dostane bonbon a pak lituju,že jsem polevila,protože za chvíli je to tu zas. Vůbec si říkám,jestli zákazy na takové 4 leté dítě vůbec platí a mají význam,už vážně nevím a budu vděčná za názory.
Děkuji
Tak až na to přijdete,co s ní,dejte vědět,protože u nás je to stejné s tím rozdílem,že dceři jsou dva roky a synovi 3měsíce.Ale s ní to bylo už než se narodil,brečela kvůli všemu…“Michalko papej“ a řev,“kakat chci“ a brečí,“bonbon až po jídle“ a zase…..kolikrát si hraje sama a najednou brečí.Když jdeme domů,odkudkoliv,v jakoukoliv dobu a hlavně pokaždé bez výjimky, brečí už před brankou a doma pak řve jak tur tak čvrt hodiny.Jsem už naprosto vyřízená a jsme objednaní k psychologovi.Ještě začala být strašně náladová,mění se jí nálada po pěti minutách,je najednou urážlivá a docela zlá.Celý dny se mračí a nic nechce dělat jen se válet na gauči.Tak jestli máte někdo názor,radu nebo cokoliv tak napište.
A ještě k tomu nespaní – ani mně holky po obědě nespí (starší od tří let, mladší od dvou). Ale máme spolu dohodu – já je nenutím jít si lehnout a ony mě nechají po obědě hoďku v klidu vypít kafe. V tu dobu si můžou malovat, koukat na pohádky, stavět z kostek – prostě takové klidové činnosti, u kterých si nenápadně taky odpočnou.
Neříkám, že je to v klidu naprosto vždycky, ale většinou opravdu jo, už jsou na to zvyklé. Zezačátku, když začaly divočit, stačilo upozornit na dohodu a že pošupou do postele, jestli budou dál řádit.
Na vymáhání pozornosti je docela dobrá finta s minutkou. Už tříleté dítě to dokáže docela dobře pochopit.
Domluvily jsme se vždycky, že natáhneme budíček na 10 minut (můžete zvolit i míň nebo víc, ale asi bych nedávala víc než čtvrt hodiny) a než zazvoní, budeme si spolu hrát / malovat… prostě cokoli ale na 100% s dítětem. Až zazvoní budíček, natáhneme ho znova na stejnou dobu a jdeme si každá po své práci 🙂 … nebo může dítě jít pomáhat apod. ale důležité je, že ten čas mám vyhrazený pro to, co potřebuju udělat já. Jakmile zazvoní, jde to celé dokolečka znovu…
Samozřejmě to takto nejde dělat vždycky, ale když mám takovou práci, od které se dá na 10 minut odběhnout (což je prakticky cokoli kromě vaření, které by se mohlo připálit), tak tímto stylem udělám mnohem víc práce než bez budíčku a navíc si užiju i prima čas s dětmi, které neprudí :-))) … tudíž ani já nejsem na nervy z neustálého řevu a všechno probíhá v mnohem větším klidu.
Máme stejný problém, až teď jsme přišli na to, že příčina bude opravdu v tom, že sestřička povyrostla, už začíná chodit, mluvit, musím na ni víc dávat pozor, než když ležela. Magdalénka prostě vyžaduje pozornost, proto správně musím volit slova, když po ní něco chci, takže už neříkám, musíme jít domů kvůli malé, ale prostě musím najít důvod, který by vyhovoval starší a tak je to se vším. Ona sama nepřizná, že žárlí, ale když jsem s ní sama, nebo se jí prostě věnuju víc, než malé, tak je jinší. No a třeba ve školce, to také vůbec nedělá, oni prostě ty dětičky se s tím vyrovnávají po svém. Přeju, aby to brzo zmizelo!
Ahojky, to jsem ráda, že syn není výjimka. Jsou mu skoro 4,5, má mladšího bráchu, skoro 1,5. A teď, po 4. roce, se začíná vztekat i s válením na zemi, co čtu u malých dětí (dřív to nedělal). Určitě to bude vynucování pozornosti i žárlení na brášku…
Řeším to podobně jako vy, snažím se být důsledná, když něco zakážu. Jen vykázat do jiné místnosti moc nepomáhá… čím víc ho ignoruji a zavírám v pokoji, tím víc řve a chce být u mě… Mrzí mě, že to vidí ten malý, jak se pořád rozčiluju…
Jsou dny, kdy je miliónovej, milej k bráchovi, poslušnej, jde se s ním domluvit. A někdy je to hrůza… často když já nejsem ve své kůži – děti to nějak vycítí.
Našemu kvítku budou 3 a máme to samé.Ale je fakt, že od mala se mi zdá více citlivý. Teď je to horší tím, že má 10-ti měsíční ségru. Takže si vynucuje tímto způsobem pozornost, často pomůže, když se zastavím,nechám všechno ležet a pochovám ho. Další věc je, že už nespí po obědě. Je na něm vidět, že je dost unavený, ale ikdyž ho dám spát,tak usne jen výjimečně. Pokud se mu podaří usnou, je s ním druhý den lepší pořízení. Jenže já ho nemůžu v poledne uspávat půl hodiny, se dvěma dětma to moc nejde.
Někdy ho pošlu do pokoje, ať přijde, až se uklidní. Přijde sice už v klidu, ale za dvěřma dělá vyloženě hysterické scény a nusí si řev. Tady mu odčas lupnu na zadek, ale nikdy to moc nepomůže, takže si radši vyběhnu na zahradu nadejchat se vzduchu (a zařvat:) a vrátim se dovnitř relativně v klidu.
Souhlasím, že dítě kopíruje rodiče…!
Makina
Jinak se mi taky osvědčilo, co píše zuzina. Pokud je ale unavená, tak můžu mluvit sladce jak med a i to je špatně…
Mě ještě napadla jedna věc – nemůže být přetažená? Naše skoro čtyřletá slečna má občas dny, kdy to vypadá hodně podobně. Většinou pomůže, když si může odpočnout. Vypozorovala jsem, že když se ráno vzbudí moc brzo a už pak neusne nebo když ji musím budit já, tak je přes den pořád všechno špatně až dokud si na chvilku nelehne a neodpočne (většinou teda u DVD, to přiznávám…).
Zdeni tak to možná není žárlivost,ale vynucování pozornosti a zájmu určitě.Věřím,že je to nápor na nervy,ale nemyslím,že tím,že ti rupnou nervy to půjde vyřešit.Děti naprosto přesně kopírují chování rodičů.Čím víc já křičím po mém prckovi,tak on křičí na mě.Tudíž si myslí,že je to tak správně.Je sice mladší než tvá dcera,ale v tu chvíli,kdy na mě zařval přestaň už! mi došlo,že je to špatně.Zmenila jsem svůj tón a chování vůči němu(odpočinula jsem si) a ejhle-každý ho chválí,že umí poprosit,poděkovat,otázka mami můžu? je automatická.Když mu něco nejde snaží se mi v klidu říct co po mě chce.Neříkám,že je klidné dítě,to určitě ne,ale opravdu si stojím za tím,že dítě je obrazem rodičů.Takže nic jiného než důslednost,trpělivost a dýchání zhluboka ti nepomůže.A mysli na to,že i toto období jednou přejde:-))
tak to ti věřím,já kolikrát zařvala na celý barák a DOST,kdo tě má poslouchat.A pak druhý den poslouchala sousedku,proč na tu malou,hodnou Haničku tak křičím:(