Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Puberta ťuká na dveře
Ahoj a dobrý večer Vám všem, “musím“ se vám pochlubit s úsměvnou historkou – je to rozhovor s mým synem. Já žehlila a on si hrál na počítači – zalovil v neznámých vodách a narazil na nové stránky (pro děti od 13 let). Přiběhl za mnou, oči navrch hlavy a povídá:
“Mami, je to tady!“
Položila jsem žehličku, nemaje páru o čem mluví, ptám se:
“Co je tady?“
“No, puberta ťuká na dveře.“
Chtělo se mi smát, ale zachovala jsem vážnou tvář.
“Jak jsi to poznal?“
“No, hmmm, no, já jsem byl na stránkách pro velký děti a něco jsem viděl…“
“Co jsi viděl?“
“No, byli tam dva… kluk a holka…“
“A co dělali?“
Červeň mu zalila tváře, klopil oči a ošíval se.
“Tak mi to řekni.“
Vyrazil ze sebe: “Muchlovali se.“
“A?“
“Mně se to mooooc líbilo.“
“Tak to jsi v pořádku,“ řekla jsem.
“A je mi taaak hezky.“
“To je dobře,“ dodala jsem k tomu.
“A já bych chtěl taky….“
“Co bys chtěl taky?“
“Přihlásit se tam.“
Docela se mi ulevilo, že nechce pomuchlovat nějakou spolužačku…
Tak jsme to s manželem projeli a zkontrolovali …
Zjistili jsme, že tam nic závadného, ani hambatého není, tak jsme mu to dovolili. No a ten šikulka už má holku, jmenuje se Claudie. Bavil mě tím dnešní odpoledne.:-)
“Visel“ tam hodinu (pod mým dohledem) a byl šťastný jako blecha. :-)))
Tož toliko novinky od nás.
Mějte se jen heeezky.
🙂
Mariko, ono to není zas tak složité – zaujmout postoj – jsem už dost stará na to, abych věděla, že jsou věci mimo můj dosah a že je prostě třeba se s nimi smířit. A jako milující máma mám do budoucna jediné přání, aby můj syn byl zdravý a šťastný. No a od toho se to pak všechno odvíjí…
Nicméně – jsem ráda, že jsem Tě “nezklamala“.
Když jsem nad tím tak přemýšlela, myslím si, že bych to přece jen ustála o něco lépe než manžel…
Ovšem v tuto chvíli doufám (a zároveň si přeji), že se nám tato situace vyhne… Vzhledem k tomu, že se synkovi líbí holčičky už od školky, věřím, že jednou budeme mít nevěstu…
Ve skrytu duše jsem doufala, že neodsoudíš, ale přežiješ to………jsi prostě skvělá mamča:))))
Mariko, upřímně řečeno: nevím.
Čistě hypoteticky – asi bych řekla sama sobě, že to musím ustát a zvládnout. Tohle je na něm…
Víš, já četla nádhernou knížku, jmenuje se “Studna osamění“ a od té doby neodsuzuji, neposuzuji a nehodnotím – to si musí každý sám za sebe.
Padmé, opět jsi mě na večír rozesmála, jako s tím Pepíčkem:)))))
Zajímalo by mě, jak by jsi na tohle reagovala?????
Jovanko, děkuji.:-)
Smát jsem se nemohla, klouček by si to mohl špatně vyložit – že se směju jemu a pak už bych mu to nevysvětlila… On to bere všechno děsně vážně, prožívá to naplno a intenzivně, je to tuze krásný… Ale co já tady vypisuju, vždyť to dobře sama znáš, no ne?
Padmé, to bylo krásné 🙂
Ale já bych to asi bez úsměvu nezvládla :-))
Danniello, já vím, já jsem se taky nejdřív pousmála a pak jsem zjihla… Já si toho nesmírně vážím, že je ke mně tak otevřený a samozřejmě se do budoucna budu snažit, aby to takto zůstalo…
Danásku, moc moc děkujíííí.
Zuzko, my máme ta naše kvítka stejně stará, že?
Jo, jo, máš pravdu, je to zvláštní pocit, rostou nám před očima, málo platný. Nicméně – já jsem ráda, že se mu líbí holky, kdyby přišel s tím, že se mu líbí Pepíček… nevím, nevím, jestli bych to ustála v pohodě a s úsměvem…
Berulinko, třeba to poví, možná nepoví (až se doopravdy pomuchluje), to já nevím, ale opravdu bych si přála, aby ke mně důvěru měl i nadále a kdyby to bylo celoživotně, byla bych spokojená mamina.
Padmé,i mě si dooost pobavila,malej je úžasnej:))..stejně vám to nepoví,až se “pomuchluje“ s nějakou spolužačkou:))..ale tyhle dětský hlášky prostě nemají chybu,vidět,co se jim v těch hlavičkách honí,to bysme se nasmály ještě víc:))
Padmé tak jsem taky pousmála:-)ale přiznávám,že u nás doma to už taky přišlo,po tom co se dcera vrátila ze školy v přírodě.Napřed jen tak naznačovala,culila se jako sluníčko…já ji nechala tak no a jak donesla fotky tak na to teda kápnul manžel,když se podivoval nad tím,že na všech fotkách stojí ten samý klučina vedle naší ,,malé“ princezny:-))Takže už naplno mi vykládá jak spolu chodí na oběd,že jí dává bonbóny a asi čeká na nějakou tu moji reakci..No je to takové zvláštní,pro nás jako rodiče,ale zatím pozitivní,tak uvidíme:-))Ale to si člověk hned uvědomí jak to dětství rychle utíká….
Sluníčko, děkuji za zprávičku o vás. Míša je prima kluk. Má být po kom.