Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Táta
Ahoj všichni,
nedávno jsem Vám sem psala, že se mi oženil otec a že jsem o tom nevěděla. Že všichni z rodiny to věděli a byli u něj na návštěvě a že my bydlíme 30 km od něj a za námi se nikdo nestavil, ani nám nedal vědět.
Tak dneska se mi ozval brácha. V noci táta zemřel. Prý měl těžkou rakovinu plic. Svatba byla na rychlo. Všichni prý měli zakázáno mi to říct, abych se prý netrápila. No, můžu tomuhle důvodu věřit a nemusím.
I když jsem s tátou neměla vůbec dobré vztahy, hlavně od té doby, co si našel tu svou novou paní, ale přeci jen, byl to můj rodič. Mrzí mě, že jsem neměla šanci ho vidět a aspoň mu říct, že i když se mezi námi stalo cokoli, že ho mám ráda :-(. Mám v sobě strašný zmatek, ani brečet mi nejde. Ale i když jsem k tátovi neměla moc dobrý vztah, sama se tomu divím, ale najednou jako kdyby nic zlého nebylo a myslím na něj jen v dobrém.
Takže jsem sirotek. Mamka před 12-ti lety, táta dnes, na svátek mé dcerušky. Mimochodem, na můj svátek loni zemřel děda mého manžela. Ach jo… Už mám jen bráchu, který z ničeho nic jede k nám na návštěvu i se svou celou rodinou, z Chomutova do Pardubic, jen tak na otočku. Budou tady za chvíli, uvidím je po 8 letech…
Kamarádky moje, povzbuďte mě, je mi smutno 🙁
wolfik
Wolfíku, to je opravdu těžká situace.
Najednou je všechno jinak, myslela jsi na něco, co až tak ve skutečnosti nebylo. A už s tím nejde nic udělat.
Držte se!
Wolfíku, tak to je opravdu děs. Je to těžké něco najít k povzbuzení. Nesouhlasím s tím, že rozhodli vlastně za tebe, ale na druhou stranu chtěli tě ušetřit trápení, takže dobrý úmysl se počítá. A to pozitivní, po osmi letech uvidíš bráchu, tak ať návštěva dobře dopadne, držím palce. A slzy přijdou, až prvnotní šok pomine a vše zlé odplaví.
Wolfiku,to je jak z horroru….
Nějak se to na Tebe sesypalo.Čím Tě potěšit?Snad tím,že brzo přijedu a hooodně moc pokecáme,ze svých trápení se vymluvíme.
Ikdyž je mi jasný,že na nějaký povídání za 14 dní nebudeš mít náladu.
Vím jak Ti je…ani mě rodina neřekla,že má nejdražší prateta je na tom moc špatně a nechali mě psát jí dopisy,když před porodem jsem se neovažovala za ní jet a po narození Martina mi poslali parte,že je už měsíc mrtvá…
Dodneška mám výčitky svědomí,že jsem nejela.A ikdyž rozum mi říká,že to se mnou rodina myslela dobře, nikdy jim nemůžu odpustit,že mi nedaly tu šanci,byť těhotný,se s ní rozloučit.
Někdy je život pořádná mrcha…
Posílám Ti pohlazení a ty se drž.Bude líp a možná se vše v dobré obrátí.
Ahoj všichni,
nedávno jsem Vám sem psala, že se mi oženil otec a že jsem o tom nevěděla. Že všichni z rodiny to věděli a byli u něj na návštěvě a že my bydlíme 30 km od něj a za námi se nikdo nestavil, ani nám nedal vědět.
Tak dneska se mi ozval brácha. V noci táta zemřel. Prý měl těžkou rakovinu plic. Svatba byla na rychlo. Všichni prý měli zakázáno mi to říct, abych se prý netrápila. No, můžu tomuhle důvodu věřit a nemusím.
I když jsem s tátou neměla vůbec dobré vztahy, hlavně od té doby, co si našel tu svou novou paní, ale přeci jen, byl to můj rodič. Mrzí mě, že jsem neměla šanci ho vidět a aspoň mu říct, že i když se mezi námi stalo cokoli, že ho mám ráda :-(. Mám v sobě strašný zmatek, ani brečet mi nejde. Ale i když jsem k tátovi neměla moc dobrý vztah, sama se tomu divím, ale najednou jako kdyby nic zlého nebylo a myslím na něj jen v dobrém.
Takže jsem sirotek. Mamka před 12-ti lety, táta dnes, na svátek mé dcerušky. Mimochodem, na můj svátek loni zemřel děda mého manžela. Ach jo… Už mám jen bráchu, který z ničeho nic jede k nám na návštěvu i se svou celou rodinou, z Chomutova do Pardubic, jen tak na otočku. Budou tady za chvíli, uvidím je po 8 letech…
Kamarádky moje, povzbuďte mě, je mi smutno 🙁
wolfik