Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Už jsme velcí
Ahoj moje milé kamarádky…. vlastně ani není moc co psát, je to takové ani ne na chlubení ani ne na stýskání… 🙂
Prostě jsem si jen uvědomila, že už doma nemáme jediné “miminko“ – náš Jeníček (31m) prostě během dvou měsíců “zrušil“ všechny miminkovské záležitosti…. před téměř dvěma měsíci jsme definitivně zrušili poslední zbytky kojení 🙂 – teď už si ani nevzpomene, přestože první týden se ke mně přitulil a tiše mi fňukal do náruče – nebýt tehdy drsnějšího manžela, asi bych podlehla :))
Zrušili jsme i golfové hole, chodí sám a chodí moc rád, drží se za ruku a neodbíhá (což bylo u Davídka přesně opačně) a teď už se skoro dva týdny v noci nepočůral, dokonce včera zvládnul i odpolední spaní v suchu…. zvládneme i čůrání venku. Takže dobírám pár plenek jen “pro jistotu“ , jinak mi tu stojí ještě celý nový balík plen, který už asi ani neotevřem.
Tak je mi na jednu stranu líto, že už je Jeník opravdu velký, na druhou mě těší, že tohle “piplací“ období máme (snad) definitivně za sebou… Musela jsem vám to říct 🙂
Tak ty se Ají už těšíš na vnoučátka jo?:-))
Taky se mi zdá že to hrozně letí. Už teď mi je líto, že malej už není miminko, ale dvacetiměsíční rošťák. Ale teď je strašně roztomilej, vymýšlí takové legrace. To ještě jde. Když jsem se ale nedavno dívala na video na toho nejstaršího(17) když mu bylo tak nějak po tom roce, tak jsem se normálně rozbrečela jak mi to přišlo líto. Když si člověk vzpomene jak to bylo roztomilý a jaký je to teď… No škoda mluvit. Ale asi to tak má být. Nevím, kdyby mně něco tak roztomilého mělo odejít z domova asi by to hodně bolelo. Takhle to bolet nebude, spíš naopak.
A máš pravdu, těch miminek už bylo dost a donekonečna rodit kvůli tomu, aby bylo doma něco roztomilého, co stejně vyroste a změní se v něco pubertálního, to nejde. Počkáme si na ta vnoučata. Já už se docela těším jak budou dělat to co dělají ti dva a jak se budou s nima tatínkové rozčilovat.
Náhodou, Fany, je to fajn, když si člověk uvědomí, že se mu pořád budou nějací prcci motat kolem nohou…. taky si říkám, že to uteče a budou vnoučátka :)) Ono se to nezdá, ale čas letí hrozně rychle, nejstaršímu je 12 a nějakých 15 let – ani se nenadějem :))
Matildo :)) Já si zas vzpomínám, že náš druhorozený byl při kojení hrozně hlučný – hekal, hýkal jak oslík – tak hrozně hltal. manžel vždycky přiběhl z vedlejší místnosti, co se mu stalo… nic, jen to byl takový hladoveček :))
Leenco, neboj, kojení určitě půjde… u nás to bylo s každým dalším dítětem lepší. A když ne – jak píše Matilda, nestresuj se, jsou důležitější věci :))
Ahoj Ali,je to nádhera,jak jste šikovní,gratuluju.Ikdyž na druhou stranu,je to hrůza,jak nám Ti prďolci rychle vyrostou.Naše Eli má dvacet něsíců a už jsme taky přes den bez plenek.Těší mě to,ale já jsem taky tak trošku ulítlá na ty miminka,takže se těším až budu babička.Někteří se tlučou do hlavy,jestli jsen normální,ale mě to vůbec nevadí.Navíc Mišička má devatenáct a to už je celkem blízko.Dávám jí tak šest,sedum let.Ale nechci předbíhat,nechám se překvapit.
Ahojky Leenco, s kojením se netrap a nestresuj se, všechno půjde samo. Pomůžou ti zkušenosti z prvního mateřství a věř mi, bude to ještě hezčí. Já si to neskutečně užívám. Dneska v noci jsme s mužíčkem vzpomínali, jak jsme si ten uzlíček přinesli z porodnice a on měl chudáček prvních 14 dní problémy s přisátím, někdy mu to trvalo i 10 minut, byl z toho celý nešťastný a nevrlý. Vybavilo se nám to ve chvíli, kdy jsem si dneska v noci vzala malého do postele na kojení a on se ke mě přisál ještě dříve, než jsem stačila dolehnout k němu a uvelebit se. Byl neskutečně rychlý a můj muž pukal smíchy.
Je to nádhera, ale není to to nejdůležitější na světě, takže kdyby to nešlo, nemá cenu se tím dlouho trápit. Ale každopádně – držím palečky – i Kuřátku:-)))
Ájí, to je krásná zprávička! Užívej si velkého kluka, i když nostalgicky vzpomínat budeme my mámy asi celý život 🙂
Matušenko, souhlasím, kojení bylo úžasné! Hodně špatně bych nesla, kdybych své druhé (je na cestě) kojit nemohla, ale nějak věřím, že se rozkojí každá maminka. A když mám kolem sebe známé, co nekojily ani 3m, je mi jich líto…
To už je velký kluk.Našemu je 17m a přestali jsme kojit před 4dny.A to už jen v noci a docela mi to přišlo líto.Bylo to takové zvláštní pouto .To se nedá popsat kojení patří mezi nejkrásnější zážitek v životě.
Jejda, na snažení je ještě čas :-)) ještě nejsem ani rozvedená a odstěhovaná 🙂
Bobek :-)), no jo, hračky v noci ožívají a dějou se různé věci :-))
No – to je. A největší sranda byla, že ho manžel v noci přenesl zpátky do postýlky a plyšáka nechal u nás… Dája se ráno hrozně divil, kde se tam ten jeho pejsek vzal, jestli mu utekl :)))
Tak příjemné a úspěšné snažení :)))
Ali, ani nemluv… mluvíme o tom, že chceme velkou rodinu, takže si děláme srandu, že to bude najednou ve formě trojčat… 🙂 takže se pomalu psychicky připravuju 🙂 protože si tu srandu děláme až moc, takže bych se vůbec nedivila, kdyby to vyšlo nebo aspoň to byla dvojčata :-)))
To musí být nádherný pohled na toho malého drobka s plyšákem po paží jak chce spinkat s váma 🙂
Kamuško,děkuju…. a to víš, že to za to stojí :))) Jsou to moje zlatíčka a nevrátila bych ani jednoho z nich :)))
A celá prospaná noc – jéje, já si to užívám! 🙂 Teď už Jeníček spí celou noc ve své postýlce, málokdy se ozve – zato Dája kolikrát ještě přišupká s plyšákem pod paží a nacpe se mezi nás 🙂 ALe teď se docela začínám těšit do pracovního procesu :)))
Kuřátko, utíká to šíleně a každý pokrok se počítá, Majdička je ještě malá 🙂 Tak třeba přibude další miminko, když potenciální tatínek by byl 🙂 a budeš si to užívat nanovo 🙂
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.