Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Svatba
Ahojky, dlouho jsem se neozvala za což se omlouvám, ale po tm co vám napíši, určo pochopíte. Dva týdny před svatbou jsem si jela vyzkoušet savtební šaty a ejhle nebyli mi. To bylo to že jsem je vybírala už v březnu. Tak jsme vybrali jiné, paní mi je nechala za stejnou cenu. V sobotu týden před svatbou manžela-v té době ještě přítele, začíná bolet v krku, v neděli jede na pohotovost, kde mu řekli že na něj asi leze angína, dostal proto antibiotika. V pondělí je mu pořád hůř a hůř, jde k obvodní doktorce, která má ovšem dovolenou a tak náhradnice mu opět řekla že jde jen o angínu, dala mu kloktadlo a poslala ho domů. V úterý večer mi volá sestra, že jí vyhodili z brigády a kamarádku taky. Důvod? Nechtěli mi za ně proplatit 500kč za jednu když osdpracují 100hodin. Holky odpracovali 99,5hodiny. Ve středu letím na brigádu, kde jsem zjistila že letím taky. Prý za blbý keci, ohledně holek. Ve středu večer mamka a tchýně připravovali svatební koláčky, když v tom jim do kuchyně vletěli tři sršni. Jinak manželovi je stále hůře, kolem osmé jedeme na pohotovost. Teploty má kolem 38,9 a pořád stoupají. Jsme posláni na infekční, tam mu berou krev a že si ho tam prý nechají, s tím razantně nesouhlasí a chlubí se že nás v pátek čeká svatba, nakonec koukla doktorka do papírů a řekla, že by ho tam alespoň nechali do pátku do rána, tak manžel souhlasil, ale pak zjistili že nemají volné místečko. Nakonec doktorka řekla že ho pustí domů, ale v pátek ať si zavolá ohledně výsledků. Ve čtvrtek jedu s rodiči vyzvednout oblek a šaty. Oblek měl být v 11hodin, je až v jednu, šaty byli naštěstí v pořádku. Konečně je tu pátek, tak očekávaný den. Ráno v osm jsem objednaná ke kadeřnici, v půl deváté mají být svatební kytky. V devět mi mamka volá, že kytky ještě nejsou, budou za půl hoďky. Pořád si v duchu říkám, to stíháme. Kadeřnice se zdržela s účesem a byl místo v deset až v 10:45. Letím pro kytky, které ještě nejsou, byli až v 11hodin. Letím se domů převléct, v 11:15 vyrážíme na zámek. Stihli jsme to jen tak tak. Jsme tam v 11:45. Svědkyně-má sestra a kamarádka si jdou zakouřit. A najednou nás s manželem volají dovnitř, ohledně občanek a jaký chceme fotky atd. Hledáme proto svědkyně a nikde nejsou. Jsem už na pokraji sil a zhroucení, že horší už to být nemůže. Nakonec už čekali vevnitř na nás. Po svatebním obřadě je manželovi opět špatně, mezitím volal na infekční a hele není to angína ale mononukleóza. Na oběd s námi nejde, jede si domů lehnout. A tak na obědě místo aby vedle mě seděl můj manžílek, sedí tam náš dvouletý syn. Večer je manželovi pořád hůře, jedeme opět na infekční, kde si ho už nechávají. A tak svatební noc trávíme každý jinde. A to jsme se brali 8.8.2008 ve 12hodin. Už vím čím jsou magické tyto osmičky. Ale díky bohu že už to máme za sebou.
Proč by to měl být malér – jsi autorem tak proč, ne? Víc Ti asi poradí Petra nebo kdokoli z redakce.
Jen si to zkus před novým odesláním v klidu znova přečíst a poopravovat hrubky :-))), hlavně shoda podmětu s přísudkem umí lidi pěkně potrápit ;-). Ale pointa je super – to nevymyslíš :-(.
Holky přijde mi to jako dobrý nápad zkusit štěstí s příspěvkem měsíce. Ale nevím, když jsem již psala co se nám stalo do tam-tamu, zda to můžu dát v podobné verzi i do soutěže. Aby z toho nebyl nějaký malér. Děkuji!
Ahojky, děkuji moc za příspěvky. Manžela pustili domů už po pěti dnech. Teď byl dva měsíce doma. A už je první týden v práci, jaterní testy má v pohodě, takže doktorka říkala že od listopadu by mohl pozvolna ubírat z diety. A pokud si myslíte že po svatbě už jen to nejlepší….. Dělala jsem brigádně jako operátorka v byunetu. Bohužel je to ta firma která zkrachovala a od srpna nám dluží peníze – dozvěděla jsem se to týden po svatbě. Kéž by to bylo už jen lepší……
Jitka67 – to je dobrý nápad. CHI CHI!
Tedy Lucko… vidět to ve filmu, tak si řeknu, že byl režisér nějaký úchyl, který má něco proti stavu manželskému 😀
Tak hlavně gratuluji k sňatku, gratuluji k manželovi, protože je vidět, že tě má opravdu rád a záleží mu na tobě víc než na čemkoliv jiném (když oželel i tu svatební hostinu 🙂 ) a přeji vám hodně štěstí a lásky, a taky budu doufat, že ty nepříjemnosti jste si už vybrali ve svůj svatební den.
A manželovi přeji brzké zotavení a ať dietku přežije… no, ono to uteče, tuším je to na půl roku, viď? Vloni nám takhle hospitalizovali syna, týden ležel na infekčním, nakonec se mononukleóza neprokázala… měl neštovice a k nim se mu přidala angína – a už to bylo.
Tak se držte a mějte se moc rádi 🙂
jéééžiši:)), když se…, tak se…..:)). že nikdy nic není tak, jak bychom si představovali, že? hlavně že to nakonec všechno dobře dopadlo, první manželské překonání překážek máte za sebou, ted už to budou jen samé radosti. Mám taky podobnou zkušenost, vdávala jsem se 26,9,, 14 dní předem mi manžel volal do práce, že má něco s nohou a je na rtg-při fotbale. Nakonec měl něco s kolenem, takže ho na druhý den operovali, a ted co? oznámení odeslané, něco napečené, všechno domluvené, bylo velké dilema, jestli svatbu zrušit. Nakonec přece jen byla, ovšem ženich byl o berlích s nohou v ortéze. U fotografa nám říkali, že ženich v takovém stavu ještě nevideli.:)). U sestry pro změnu švagra po svatebním obědě chytil zub., protože pil, nemohl bolest tlumit léky, bolelo ho to čím dál víc, nakonec v podvečer skončil na zubní pohotovosti, lékař dost koukal, prý ženicha tam ještě neměli:))). Ono se vždycky něco vyvrbí v tu nejnevhodnější chvíli…. P.S. Samozřejmě taky přeju hodně štěstíčka, lásky, prostě co nejkrásnější manželství
Gratuluji – nechceš to poslat do soutěže o příspěvek měsíce – určitě bys vyhrála :-).
Tož to vám osud připravil řadu zkoušek.
Ale však se říká “lehko nabyl, lehko pozbyl“. Takže když jste se museli tak snažit, tak to jistě bude o to pevnější pouto.
A jak už psaly holky – máte na co vzpomínat a co vykládat vnoučatům. Až jednou….
No, tak to jste měli opravdu netradiční svatební den i noc a máte na co vzpomínat. Hlavně že jste to stihli, byla jsi oblečená 🙂 a k tomu “ANO“ nakonec taky došlo. A co manžel? Už je fit? I když asi ještě pár měsíců na dietě, co?
Každopádně přeju hodně lásky, důvěry a tolerance, které jsou v partnerském soužití potřeba 😉
To tedy budete mít na co vzpomínat. A co mužíček? Už je v pořádku? Snad jste si všechny nesnáze odbyli ve svatební den a pak už budete mít jen a jen štěstí, jak slibují ty osmičky.
Já jsem se ten den stěhovala…. že to bylo v magické datum jsem si vůbec neuvědomila, nebylo to plánované.
Tak hodně štěstí na společné cestě životem. B.
Luci, to je absolutně neuvěřitelné!!! Takový pech!!! Teď hlavně, aby se manžel z toho dostal, můj bývalý přítel mononukleózu prodělal a bylo to strašné – bolestí kloubů, kostí, nevolnost, jaterní dieta! Věřím ale, že bude brzy v pořádku. A nakonec: GRATULUJI ke svatbě! Teda za tohle utrpení kolem toho už s tebou myslím nikdy nic jen tak nepohne :o)
Lucko tak předně:-) gratulace ke stavu manželskému:-)))
Ono se to tak někdy podaří-měli jste velmi netradiční svatební hostinu-ale Tvůj muž má můj obdiv,že vydržel s mononukleózou říct aspoň to veledůležité ANO:-)))
Je vidět,že je to kus chlapa. K