Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chápe to???
Příklad:moje 2letá dcera byly jsme u supermarketu a neposlechla mě asi třikrát jsem jí říkala neběhej kolem auta jen jsem to dořekla tak na just vběhla do silnice kde projíždělo auto.Připadá mi že to dělá naschvál.Toto byl jen příklad takových situací je na dením pořádku víc.Prostě mě vůbec ale VUBEC dcerka neposlechne.Prostě nemá ze mě respekt.No já jsem samozřejmě ji na tom parkovišti dala na zadek a bylo mě v tu chvíli uplně jedno že je to na veřejnosti,ale do mě vjel takový vstek/když už se to opakuje po několikáté/.Myslíte si že to chápe že udělá něco špatně?A že se to dělat nesmí.Já myslím že takové děcko už to chápe ale dělá jen to jak se mu to hodí.
Nela
Neporadím, ale u nás je to stejné, téměř celodenní vzdor, na vše co navrhnu,nebo nakážu odpoví NE, nebo STAČÍ a stále se vzteká nebo pláče…jsou jí dva roky,tak jen doufám,že se to časem spraví, zatím nepomáhá ani snaha o odvrácení pozornosti jinam, ani domluvy, nic, mnohdy jsem z toho až zoufalá….
Tak tohle taky znám a to je malému teprve 19měsíců. Když se začne vztekat doma, tak si ho nevšímám a odejdu za dveře. On pak sám přestane a najednou se chová jakoby se nic nestalo. Venku je to horší, když jdem na procházku, vždycky se někde zasekne a nechce jít dál, začne se vztekat, válí se po zemi, atd. Kolíkrát s ním strávím na jednom místě i čtvrt hodiny než se uráčí jít dál (většinou ale na opačnou stranu než chci já:-)). Dřív jsem z toho byla na nervy, dokonce jsem doma i brečela, že ho nezvládám. Teď už to házím za hlavu.
U nás to je to samé. Dokonce jsme vloni v létě byli u psycholožky. Moc milá paní doktorka mi poradila, že ho mám nechat vyvztekat. Doma ho odnést a zavřít v pokojíčku a venku si ho prostě nevšímat. Pokud se vzteká, že nechce někam jít,odtáhnout ho nekompromisně za ruku. A že lidi „blbě“ čučí? Cituji paní dr.:“Oni s ním nejsou celý den, vy ano. A navíc ty lidi už nikdy neuvidíte, tak vám může být jedno, co říkají“.
Taky na nás zabírá taktika, jak píše Markittka.P.
A poslední dobou i pevné objetí. Ještě mu vyhrožuji studenou sprchou, ale ještě nikdy jsem k tomu nepřistoupila. Nicméně psycholožka i tohle radils, ale až když nic nezabírá.
Ahoj.
Občas mi pomohlo takové to: „Ach jo, ty tady vyvádíš a já jsem si myslela, že budeme hrát doma pexeso ( modelovat z plastelíny, bobovat,…)Tak teď to asi nestihneme kvůli tobě, já pak už budu mít moc práce a ty si místo toho aspoň uklidíš v pokoji…..Ale když budeš hezky poslouchat a půjdeš…“ pak se to musí dodržet, aby to platilo i pro příště. A nezabralo to vždy.
S tou silnicí nevím.Upozorńovat stále, aby si na to děcko zvykalo, ale chápat to bude asi až ve věku, kdy si bude uvědomovat, co se mu opravdu může stát.
Pe´tko,ctiradko asi tak nějak-jakmile se s prckem dalo domluvit jsou záchvaty vzteku minimální. Ano poskládá se na zem v prvním okamžiku,kdy se něco neděje podle jeho vůle-ale já mu v klidu řeknu,že když ječí tak mu nerozumím. Pojď a řekni mi co chceš. Pak si to v klidu řekneme a najdeme řešení.
Tak to jsem ráda že nejsem sama komu takle zlobí dítko.Do silnice mi vběhnul asi v roce a půl byl bit lidi nelidi.A dnes se aut na silnici bojí.Jenže to je tak jediný kdy poslechne.Jinak je schopnej si lehnout na zem a kopat nohama.A to je mu 21 měsíců
Náš Péťa(2 r.) dělá to samé. Někdy poslechne, ale když je rozdováděnej,nebo má veselou a laškující náladu tak je schopen udělat úplně to samé. Schválně dělá to co mu zakazuju nebo nedělá to co mu přikazuju a ještě má z toho ohromnou legraci. Je to takové období. Oni sice chápou co se po nich chce nebo nechce, ale nechápou jak je to důležité a vážné. Asi by mě to taky naštvalo, zvlášť když jde o nebezpečí. Ale takové děťátka nás právě proto potřebují, aby jsme je hlídaly na každém kroku a zkusili předvídat i to nepředvídatelné. Jak já říkám, nidky nevím, co takové dítě napadne. A nejen tak malé, jde i o větší děti.
Peťko, tak u nás to mnohdy zatím ještě nejde (2,5roků)… taky mu říkám, že když se vzteká a neřekne mi, co chce, že mu nepomůžu…. a že když mi to říká v breku, že mu nerozumím… Ale to patří k věku… 🙂
Ono je to v tomto věku opravdu těžké. U nás pak kolem těch cca 3 let začalo fungovat to, že jsem malé vždy říkala (co nejvíc potichu a v klidu), aby použila SLOVA.
„Použij slova a řekni mi, co ti vadí, když se budeš takto vztekat, nerozumím ti a nemůžu ti pomoct.“
U nás to docela pomáhá. Samozřejmě jak kdy a jak kde.
Holky, jak to čtu, tak mám asi docela hodné dítko…Ne, že by se někdy nevztekal, ale ne tak, že by se mi válel po chodníku….
Jinak při chůzi kolem cesty a při přecházení přes cestu, to důrazně trvám na tom, že půjde za ruku vedle mne.. taky to zkoušel, že odporoval a vztekal se… Prostě jsem ho chytla za ruku proti jeho vůli, ale ne normálně za ruku (to by se vysmekl), chytla jsem ho za zápěstí… Myslím, že to je pro něho dost nepřijemné, když ho chytnu za zápěstí a prostě ho přes cestu „táhnu“, na druhé straně jsem mu řekla, že když mi ruku nedá sám dobrovolně a pěkně, tak ho prostě budu chytat takhle, jak teDˇ…. Stačilo to několikrát, potom si to rozmyslel a ruku mi dal sám… TeĎ s cestou problém nemáme, dkyž mu prostě řeknu, že „tady jezdí auta, dej mi ručičku“, tak mi ji dá.. Většinou bez problému….
No a co se týká toho vztekání na veřejnosti… No, ej to nepříjemné, ale já si myslím, že proto to to dítko dělá… ví, že mamince to je nepříjemné a má snahu potom rychleji ustoupit, než doma bez „divadla“ kolemjdoucích, tak toho „využívá… Já bych ji prostě nechala vztekat se na chodníku (pokud to neohrožuje samozřejmě její bezpečí – u cesty apod…) a dělala bych, že se nic neděje, hlavně, že mi to vůbec nevadí… (i když je pravda, že třeba vzetákní v obchode ej horší, tam ej to uzavřený prostor a tam to vadí více lidem, než na chodníku někde na ulici).. Ona, když pochopí, tak jí to přestane bavít….
Akorát ono se to těžko vykládá, když skutečnost je mnohdy jiná…. Někdy se k tomu nachomejtnou jiní lidi, kteří nemají pochopení a je z toho akorát ostuda… Taky se mi malý jednou vztekal na chodníku, protože něco chtěl…už nevím ani co… Já ho nechala ječet, no, šla kolem jedna starší paní a začala na něho mluvit, co se mu chlapečkovi stalo a začala mu nabízet bonbony… No, to bylo teda fakt parádní… Jsem byla vytočená ze syna a ještě mu nějaká stará paní nabízí bonbony, když má záchvat vzteku??? Jsem jí řekla,že si nepřeju, aby mu dávala bonbony, obzvláště, když má záchvat vzteku, at´se nezlobí… No, byla jsem jako fúrie, asi….. :-):-):-)