Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Syndrom hnízdění...
“Tak, to teda nevím, co je… “ Jsem nedávno tvrdila své kamarádce. “U první dcerky se na nic takového nepamatuji a ani teď mě to nějak nebere“. Za pár dní jsem si na ni vzpoměla. Volala mi, co jako dělám ? Když jsem jí odpověděla, že jsem včera přestavěla obývák a dnes že maluji v koupelně…. Trochu jsem přehodnotila svá tvrzení. (Navíc jsem si vzpoměla, jak jsem ke konci prvního těhu donutila manžu přestěhovat knihovnu z chodby do pokojíčku. V devět večer – do zítřka to určitě nepočká… a ty tuny knih… Mno, v celku ani moc nenadával((-:). A co vy? Jak jste “hnízdily“ a koho všeho z toho pak “bolela záda“? ((-:
Tak to já jsem se pořádně vyřádila, stěhovali jsme se do nového bytu, takže jsem to vzala pěkně od podlahy. Šlo to sice pomaleji, protože jsme na všechno šetřili hotovost (nechtěli jsme si brát půjčky na vybavení bytu a jeho zkrášlování. No a dnes po 1,5 roce už je vše hotovo. Ještě nám chybí předělat koupelnu.
Já jsem na tom stejně jako Brmbulka 🙂
Nábytek stěhuju pořád, tak minim třikrát do roka, občas i přehodím pokoje (kde byla ložnice, je dětský pokoj apod).
Takže s koncem těhotenství to u mě asi nemělo až takovou souvislost. Ale kdoví 🙂
Když jsem čekala třetí, tak jsem byla ležák. A syndrom hnízdění měla moje mamka. Lítala u nás doma a uklízela snad i pod parketami. Musím se přiznat, že mi to lezlo na nervy a taky jsem byla vzteklá sama na sebe, že nemůžu nic dělat a honí se ona.
no ja asi hnizdim ted i bez těhu:)a pořád:)
Já akokorát někdy koncem září začala šílet a donutila jsem manžu, aby už konečně pořídil nějakou tu knihovnu do obyváku, aby se hromádky knížek z ložnice mohly přestěhovat, naše postele šoupnout a udělat tak místo na postýlky a přebalovací komodu.
Holky se narodily začátkem listopadu, domů nás pustili v půlce prosince. Bylo to tak nahonem – myslela jsem, že když nám ve středu dopoledne řekli, že když vyšetření ten den dopadnou dobře, že nás pustí, že to bude tak v pátek. A ono ne – pustili nás už tu středu, akorát teda nás propouštěli až po 18. hodině, když už si nás mohl manža po práci vyzvednout. Jednu postýlku stavěl, až jsme dojeli domů. (Druhou jsme stavěli až někdy na přelomu zimy a jara – holky, dokud to šlo, spaly v jedné).
No, vzhledem k tomu, že se holčičky narodily v 31.tt, tak jsem asi nějaké klasické hnízdění nestihla; ta knihovna – to byla nutnost…
Holky, asi jsem blbá, ale já o něčem takovém nikdy neslyšela… Takže ani nevím, jestli jsem hnízdila nebo ne… :-))) Pamatuju si, že jsem poslední dny před porodem permanentně myla okna a vytírala podlahu a schody na chodbě, ale hlavně proto, že jsem už konečně chtěla porodit… 🙂 Tak nevím, hnízdila jsem nebo ne? 🙂
Taky si nepamatuju,ale možná je to tím,že už je to pár let zpátky:-))) Určitě jsem přerovnávala věci ve skříni,aby se tam vešli prckovo….Stěhování nábytku neproběhlo,možná proto,že jsme měli malý byt a nebylo co kam stěhovat:-))
Bramborko :))
No, já jsem to taky moc nepřeháněla, jen jsem tak trochu víc uklidila při představě,že byt zůstane “hadrou nedotčen“ minimálně týden :), dbala jsem, aby bylo vyžehleno, upečeno, s vařením jsem si hlavu nelámala, neb můj muž vaří dobře 🙂
Zato koncem šestinedělí to na mě většinou přišlo, to jsem gruntovala :)))) – když mimi spalo.
Tak já si na nic moc nevzpomínám… MAnžel si asi měsíc pře TP zlomil nohu, byl na operaci a v nemocnici, jezdila jsem tam za ním a dost prožívala ten úraz, hormony také pracovaly. Když se vrátil, do týdne jsem porodila (v 38.tt), asi jak to ze mě spadlo, že už je doma, pojede se mnou do porodnice a já “můžu“.
Uvidíme teď, už jsem zas půlkou, letí to.
Já asi moc normální nejsem :o), nějak si vůbec nevzpomínám, že bych takhle hezky “bláznila“. U prvního jsem teda ke konci furt leštila nábytek a vím, že jsem pořád pekla buchty…a u druhého jsme hnízdila měsíc před porodem, protože jsme se stěhovali. Ukecávala jsem prťouse, ať tam ještě chvilku zůstane, boť jsme potřebovala dodělat kuchyň. A strašně mě štvala ta bezmoc, že nic nemůžu…Takže já jsem velela a všechno oddřel manžel s bratrem.
Taky jsem hnízdila, nechala jsem si vysadit okna, abych je mohla umýt, pekla jsem a vařila do mrazáku, aby měl manžel co jíst až budu v nemocnici, přerovnávala jsem skříně. Je to asi normální, i když ve většině případů asi podvědomé, nedělala jsem to nijak cíleně.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.