Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvykání dítěte bez maminky/rodičů
Ahoj holky, tak jsem si to tak pěkně plánovala. Poté, co jsou u nás školky fakt plné a tříleté děti skoro neberou (a syn je v lednu), jsem školku pro letošek vzdala. Zjistila jsem si, že v býv. Domě dětí funguje Miniškolka, jedno dopoledne týdne 2hod. Tak jsem syna přihlásila, jak to bude fajn a až v zimě přijde miminko, pomůže to i mně.
Minulý týden se začínalo, byly jen 4děti (všem budou 3 na podzim/v zimě), já jediná maminka jsem musela zůstat – vedle v místnosti, syn mě chodil kontrolovat, ale šlo to. No asi jsem nemusela, ale když to bylo porpvé, nevadilo mi to. No a tenhle týden jsem byla objednaná do poradny, takže jsem fakt musela jet, jen tam syna nechat. byl trochu zmatek, další nové děti, maminky šly nahoru pro úvodní info, já jen předala syna a upozornila paní. To už plakal, přebírala si ho řvoucího. Přišla jsem dřív, pláč jsem neslyšela (ale jedna maminka si neodpustila mě informovat – ten váš, ten teda řval – to mi přišlo zbytečné sdělení, hlavně ten tón). Byly tam na děti dvě (doufám, že to bude pravidelně, asi na 10dětí), syn přišel uplakaný. Když jsem se ptala, jak, paní říkala, že plakal, držel se té druhé za ruku a nezapojoval se… No obrázek namaloval. Řekla jsem, že si musí zvyknout, víc jsem to nekomentovala.
A teď na to musím pořád myslet a zajímá mě váš názor – mám tam příště být s ním, zase vedle v místnosti? Nebo ho tam zase dát, pravděpodobně řvoucího a jít? Nebo se domluvit s paní?
Od mala chodíme na cvičení, plavání, mezi děti, ale všude se mnou. Děti má syn rád, pořád mluví o kamarádech a jak se s nimi rozdělí o sváču, půjčí hračky a tak 🙂
Díky a omlouvám se za tak dlouhý “elaborát“.
Leenco u nás ve školce je postupné zvykání možné a smíšené třídy a na pláč je to to nejlepší co může být..žádné stresy,žádné nervy..děti jsou zlaté a když někdo brečí tak z toho nikdo vědu nedělá. je potřeba u dítěte rozlišit co je pláč ze strachu a co je pláč jako divadýlko. K
Holky díky!
Je to tak, 2hod jednou týdně. Proto mi to přijde na zvykání lepší než hned naplno, ale to už jsou zase 3leté děti a každý měsíc je myslím znát.
Sama jsem učila, takže vím, že jedno narušující dítě dokáže kolektiv rozhodit… jak píše Arabat, to bych nerada. Já tam s ním klidně budu, jen občas mám poradnu, jinak mi to neva. Třeba to bude pro syna lepší, na zvykání, promluvím s paní (také bude mít PG vzdělání, je to Mgr).
Jinak vím, že třeba v Sama doma mluvila ředitelka z MŠ, že oni jsou pro postupné zvykání, po hodince přidávat a s rodičem, až po týdnu být ve školce i s obědem. Ale třeba kamarádka mi povídala, že u nich ve školce nic takového není, že ředitelka s tím nemá dobré zkušenosti… Tak pak si jako rodič vyber…
Leenco, chodím s Natálkou taky do našeho Mateřského centra, kde je 1x týdně na dopoledne tzv. školička. Teta je tam na cca 8-10 dětí sama, takže když tam byl posledně chlapeček, který se vůbec nezapojoval, pořád odbíhal a narušoval celé dopoledne, tak jsem se tetě Janě nedivila, že tatínkovi pak řekla, že ať už příště nechodí, nebo ať je tam příště s chlapečkem. Ono když Vám dítě uteče do jiné místnosti a vy máte na starost další, tak je to opravdu těžké.
Píšeš ale,že jsou tam u vás tety dvě. Myslím si, že pak je v jejich silách, aby na 2 hodiny prcka uhlídaly a případně utěšily. Pokud můžeš, pak bych tam třeba byla, ale někdy se stane, že člověk to volno potřebuje využít jinak.
Něco jiného je to pak se školkou. Já to beru tak, že za školku jednou platím (respektive budu platit od listopadu) a že učitelky mají vzdělání na to, aby dítě zklidnily, případně zabavily tak, aby neplakalo.
V tomhle jsem asi trošku tvrdá, ale naše Natálka (tři jí budou 17.11.) půjde do školky od začátku listopadu na celý den (v říjnu jsem domluvila alespoň těch 5 dopolední) a prostě to musí zvládnout, protože nastupuju do práce. Na kolektiv dětí je zvyklá z mateřského centra, dokáže tam být i sama bez mámy – zná to tam, takže na školku si taky zvykne.
Taky bych řekla, že je ještě malý a může to být prostě jen tím, že na to ještě není zralý… Ale když máš možnost a čas a nic tě vlastně netlačí, tak bych to zkoušela. Být tam s ním nebo vedle, tak aby byl v klidu. Je docela možné, že jakmile uvidí, že jeho kamarádi mávají maminkám a jsou tam sami, tak bude chtít taky.
jinak bych to nelámala a nechala si ho ještě doma a zkusila zas třeba příští rok. To už to i víc ocení, než se doma nudit s miminem…, taky bude o kus starší a nezdá se to, ale každý půlrok je znát. 🙂
jj, já se asi špatně vyjádřila – to jsem myslela, jak Leenca psala, že jí prcka nevzali do školky… že by celé dopoledne na něj bylo asi moc….. někdy mi myšlenky utíkají dopředu a nedokončím tu první :))))
Ájíku, jestli to chápu správně, tak se nejedná o celé dopoledne, ale jen 2 hodinky jednou týdně. Když budeš párkrát nablízku, určitě si malý zvykne a zalíbí se mu tam tak, že si ani nevzpomene, že by tě měl jít hledat, jestli vedle jsi nebo ne… Dej tomu čas… I když každé dítko je jiné a každé má asi ten “svůj“ pravý čas na “odložení“ do školky či hracího koutku… A když to holt nepůjde, nelam to přes koleno a nech ho ještě doma ve tvé přítomnosti a školku zkusíte zase o rok později…
Lenčo, Elča brečela skoro týden a museli nás od sebe odtrhávat a já pokaždé taky odcházela s pláčem… Pak si za nějakou dobu zvykla a bylo to v poho. Nikdy jsem tam u ní nebyla nebo mi to možná ani nenabídli, jak píšeš ty. Určitě si zvykne chce to jen čas, někomu to trvá déle, jako u moji kamarádky, co ji dcerka brečela hned u vrátek do školky a trvalo jí to skoro půl roku. Tak hodně štěstí.
Ze začátku by bylo asi fajn, kdybys tam mohla být a třeba se i zapojit do aktivit. 🙂
Leenco taky bych to zkoušela dál-když máš tu možnost:-) na slepice se vykašli:-)
Ale byla bych vedle a odcházela postupně na delší čas. Každé dítko je jiné,hlavně aby neztratil důvěru. Držím moc paleček:-) K
Leenco, no , to je težké….
V necelých třech letech je prcek ještě docela malý na to, aby zvládal být celé dopoledne sám hned na začátku, musí si nejdříve zvyknout (aspoň soudím podle svých kluků, je možné, že některé dítko je natolik společenské, že to zvládne bez nejmenších potíží 🙂 )
Domluv se s paní, jak by to viděla ona – já bych asi první den zůstala vedle v místnosti, další den bych zkusila zůstat chvilku a pak odejít – na nákup, ven,malému slib, že přijdeš třeba za hodinku – a opravdu přijď. Pak můžeš čas třeba trochu prodloužit. Uvidíš, co se bude dít. Pokud by pokaždé plakal, asi bych to nelámala a nechala si ho doma.
A jestli měl někdo poznámky, to hoď za hlavu – málokteré dítě zvládá odloučení od maminky bez problémů. Takové -s prominutím – slepice bych vůbec neřešila. Tak držím palečky, ať to malý zvládne!