Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vzdor,vztek ????
To jsem ještě ja monka. Další problém u mého drahého syna se,kterým si ještě nevím rady jsou nesmyslné trucování,nebo vzdor nevim jak to nazvat.Začalo to před vánocema asi v listopadu,a pokračovalo o vánocích v době kdy muj manžel s náma byl každej den doma jinak jezdí přes týden pryč a doma je jen na víkendy, objevuje se to ob den, nebo při obědě nebo večer.Jeden den máme zlatého syna umí se obléct,pojí sám, hraje si dokonce i sám vydrží tak hodinku,a samozřejmě si chce povídat, to přijde a pěkně se zeptá na co chce vědět, chybí mu jen svatozář. Druhý den vstane, první 2 hodiny jsou dobrý, pak to začne chci se dívat na TV,tak jdu rožnu mu tv,jen to udělám tak po 5 min. uz se nechci se dívat,chci kreslit, zhasnem TV nachystáme kreslení, on udělá 1 čárku pak pokreslí stul ja mu řeknu, at na ten stul nekreslí on začne, nechci kreslit chci TV,tak uklidíme kreslení a roznu TV, dívá se na ni 5 minut a jde pryč. Zeptám se ho budeš se dívat, nebo to mám vypnout? On jo budu se dívat,příjde díva se 5 minut a zas jde pryč tak jdu a TV vypnu. Tak to vydržím třeba 2 hodiny, pak mi vytečou nervy bud mu dám na vybranou co budem dělat a pokud se domluvíme je klid aspon na nejbližší pul hod, ale pokud se nedomluvíme skončí tohle naše přetahování tím,že neudělám to co chce,on začne řvát jak tur dostane se do absolutního amoku, to zas vytočí mě tak ho plesknu po zadku, (podotýkám nejde ho poslat pryč aby se tam uklidnil a přišel, nenechá se odvést a nemám moznost utěku se někam vydýchat,bo máme 2+1 a on chodí za mnou).A většinou jsem sama doma takže to nemůže nikdo přebrat, pokud jsme doma oba i s manželem začne řvát,že chce tatínka tak si ho tatínek veme a malej pokračuje ve stejném duchu dokud nevytočí i tatínka, většinou to končí řevem, výpraskem a pak objetím a omluvou a pak je zlatej a my na chocholouška. Oklepe se druhej den je zlatej a za další den jedem na novo a začíná to u různých situací. Jak z toho ven? Čekám druhé dítě a už ted se děsím toho jak to bude za 2měsíce vypadat? Jít s ním k dětské psycholožce?? Poradte.Děkuji
Monka
Kamčo to víš, že nejsem. Ono mi to taky často ujede a řvu 🙁 Nemůžu si třeba dovolit se nevyspat, protože to bych je nezvládla ani náhodou. O víkendu se chodím uklidňovat se psem do lesa a ke koním, to je to, co mě drží nad vodou – pomáhám kamarádce s její mladou kobylkou, moc mě to baví i když v zimě na to není čas, ale jsme v kontaktu stále.
Někde tu energii prostě načerpat musím, jinak bych už byla ve cvokárně 😀 Pak mě taky zachraňuje moje práce, to se taky odreaguju :-), no a další záchranou jsou aktivity Terezky – plavání, tancování,skaut (kroužky) a se mnou pak ježdění na koni, bruslení, dnes jdeme třeba plavat… To je pak po příchodu domů celkem ok 🙂
Jo děti mají svůj svět, já bych jí ho klidně i nechala, ale do školky nebo do školy prostě chodit musí a já si nevymyslela, že škola začíná v 8… Terezce je úplně šmafuk, jestli přijde pozdě. Už přišla pozdě asi 5x 🙁 A zodpovědná jsem za ní já.
Jako kdybych viděla svou 22měsíční dceru.Já to vyřeším tak:Řve-jdi se vybrečet do kouta-jde-tam se uklidní-přijde-a buď je v poho a nebo ji chvíli ignoruju to taky někdy zabírá.Ale rozhodně neskáču a chceš to či ono?Ne!!!Musím říci že míváme takováto období docela často pak je třeba týden v pohodě.Musí si taky zvyknout na to že až se vám narodí to miminko nebudete skákat jen kolem něj.
maminka
Vlaďko nejsi už svatá ?:-))))) Ale je to tak dětičky mají svůj svět-svůj mikrosvět a ruku na srdce taky mě bavilo třeba ležet v kuchyni pod židlí a studovat šroubky a představovat si kdoví co:-) My dospělí pořád někam spěcháme,něco musíme,pořád popoháníme a vyčítáme:-(
Děti jen žijí svůj život:-)
K
Monko – to já myslela spíš, jestli pláče třeba pokaždé, když má ukončit hraní, ačkoli ho na to připravíš předem. A jestli je to tak se vším. To je problém se změnou činnosti. Terezka nechce jít ven k lesu, když jí tedy hudrující dotáhnu k lesu, tak zase nechce jít domu. Dělá jí problémy opustit jakékoli prostředí, ve kterém se nachází. Změny plánu, o ty se ani nesnažím -že bych třeba ráno řekla, že jedeme po škole na nákup a pak bych místo toho jela rovnou domu, tak to bude mít přinejlepším „blbou“ náladu dvě hodiny, v horším případě bude řvát že jsem lhář a podvodník. Velké problémy jsou například když přijde kamarádka na návštěvu a najednou řekne že jde domu. Terezka hysterčí, pláče, srdceryvně řve „Prosímtě nechoď ještě, vždyť jsme si to nedohrály!“ kamarádka vyděšeně kouká 🙁 Proto mám ráda jednu holčinu, která už řekne dopředu, v kolik půjde domů, hlídá si to Terezce vyhovuje, nemá s odchodem žádný problém.
To oblékání – a dokáže se obléct sám, aniž bys mu musela každý díl oblečení připomínat 5x? Terezka ne. V 7mi letech. A to když jí neuhlídám a zabere se mezitím do něčeho, tak pláče – no někdy pláče celou tu půlhodinu, než jí vyloženě vykopnu z baráku. A to já jsem opravdu TRPĚLIVÁ. Manžel, když jí má náhodou ráno na starost, tak na ní ječí skoro pokaždé. Minule, když stála s nepřítomným pohledem před zrcadlem a máchala si rukama doprava doleva 5 minut ve studené vodě a zpívala si u toho a manžel mezitím stepoval u nastartovaného auta, tak na ní ječel, že se chová jako magor 😀 Naštěstí Terezka neví co to je.
No nic no – to jen abys věděla, že nejseš sama, komu tečou nervy 🙂
Monko s tím oblékáním je to jasné-je to vzdor,protože ON dost dobře nechápe proč by měl být naráz tak samostatný:-)))
Já bych to po něm nechtěla-aby sliboval,že až bude mimi,tak bude velký rozumný brácha:-) co bude všechno dělat sám. Jistě bych se snažila aby byl samostatný,ale jen bych podporovala a vždy podala pomocnou ruku a v klidu-aby to pro něj nebyl příkaz. Nepodmiňovala a nespojovala bych to s dalším dítkem. Spíš ho hodně chval když se mu podaří obléknout v klidu a když druhý den vstane levou nohou,tak nenervuj,ale snaž se usmát a převést to ve srandu. Okamžitě si ty tepláky obleč nebo Tě polechtám:-))) Myslím,že školka by mu prospěla-v kolektivu se nové věci učí lépe,má příklad od dalších dětí. A s tím jídlem ve školce-to má každé druhé dítko tak-ale zvykne si:-)
Chápu to moc dobře, druhé dítko nás čeká v srpnu:-) Malý bude mít v červenci 4roky:-)
Náš školku miluje tolik,že když se mu ráno nechce oblékat,tak mu pohrozím,že bude doma:-) a už to lítá-hned je oblečený.
I později až se mimi narodí se doporučuje staršímu dítku ukazovat,že neztratilo svoje místo doma a jednou jít pochovat mimi když začne plakat a jednou nechat mimi třeba minutku/jen proto aby starší měl ten pocit,že je pořád důležitý/ plakat a dostavět se starším hrad-nemůžeš od hry vyskočit a hned letět-pak by starší dítě žárlilo:-) Někde nemají vůbec žádný problém s dalším dítkem a to starší samo upozorńuje maminku,že mimi pláče,že má hlad apod. a někde se starší dítko odmítne zapojit a zatvrdí se,nemluví apod..takže na to pozor:-))))))
Tak si držme palečky,aby to dobře dopadlo a byla jen velká šťastná rodina:-) K
Ahojte holky,
Nebojte s tou televizí to byl jen příklad jinak má spoustu činností i jiných zkouším s ním, a dělá to rád kreslit,lepit,stříhat,hrajem na schovku, každý den se snažíme chodit ven a mezi děti.Ono to bude spíš více věcí dohromady, muj manžel je ted více doma a malej má další osobu v bytě, kterou muze zkoušet.Ja jsem si na dny kdy jsme samy doma vytvořila pravidla jako 18,00 koupel, 18.30 pohádka + jídlo,19,30-19,45 čištění zubů,čůrat 20,00 hod postel a čtená pohádka, po pohádce žádné pití,žádné čurání atd. a pokud jsme samy tak to funguje. Pak tady jeden týden večer bývala babička,kdy ja jsem chodila cvičit to nebylo až tak pravidelny, ale šlo to. Ted už je víc jak měsíc doma i s mým manželem a manžel je trochu benevolentnejší a ty pravidla se až tak nedodržují, dale to bude trochu vzdoru a pak i to,že mu říkáme,že musí být velkej kluk,že bude brácha a bude se muset chovat dospěleji sám se oblíkat, papat atd.Ohledně jídla jsem ted zavedla celorodiný(to znamená i pro babičky) pravidlo bud jí sám, nebo nic, a zatím je to 3 dny a funguje to.Samozřejmě pokud je s babičkou a ja je nevidím tak to nezkontroluji a musím prostě doufat,že to dodržují.Ve školce byl rád, v prosinci byl sice doma a ted jsem ho měla ´doma taky, ale od září do listopadu to zvládal dobře až na to jídlo, jí tam jen to co se mu hodí. Ohledně přechodu činností jak píše VladkaP je to z asi 80% problém, nerad se řízeně učí nové věci, musí se k tomu navést opatrně a oklikou (pamatováka má ale výborného, zvladá počítat do 10, základní barvy, ví kde bydlí, kolik má roku, všechny básničky a pohádky co má doma si pamatuje),nerad se obléká,vysléká sám – jeden den to dělá bez keců a sám a umí to a druhý den je to problém atd. No nic budem muset vydržet a doufat,že je to období vzdoru a zas bude lépe. Zatím ahojky
Monka
VlaďkoP máš pravdu-vážně nevím kde jsem vzala ten rok a půl:-) asi z těch číslic či co. Ale podle druhého dotazu o jídle je to chlapec 3,5roku přibližně,že:-)
Tak možná dotaz na Monku…co školka ? Nechodí ?
A možná by to mohlo být taky napjaté očekávání nového miminka-kdy chlapeček neví jak se s tím vyrovnat a je třeba více ve stresu. Třeba by pomohlo mluvit o miminku a zároveň mu prokazovat lásku,aby se cítil pořád na ,,1.místě“:-)) K
Kamčo, ono se snad jedná o chlapce také 3,5 roku, jestli jsem to správně pochopila…? 🙂
Ahojky, tak já se ztotožňuju s VlaďkouP, co se týká vzteku mám taky vyzkoušeno: „tak si řvi a pořádně“ a ještě k tomu přidám, že řvaní mu nepomůže, ale snažit se ano. Malý většinou hned přestane. Pak se ho zeptám, jestli je to dobrý a on řekne, že jo. Pochválím ho, jak mu to krásně jde bez křiku. Ty děti cítí, že nám řev vadí a když jim to „dovolíme“ a nesnažíme se řev zastavit, tak je to přejde. Televizi se snažím pouštět, co nejmíň, protože malý potom taky bývá rozmrzelý. Má 3,5 roku.
Monko, hlavně kliiid, čím víc se budeš nervovat, tím víc to bude horší a dítě budeš mít rozhozené.
VlaďkaJ
Monko já myslím,že syn se nudí…neřešte to tak,že zapnete nebo vypnete televize. Televize je ,,za odměnu“ na chvilku denně a třeba na vybrané pořady,pohádky-ne kdykoliv během dne!
Zkuste popřemýšlet jaké aktivity mu nabízíte-kreslení,modelování,vystřihávání,tvoření,lepení,skládání,
stavěná,čtení,zpívání,tancování,pomáhání při domácích prácích-to děti milují-dát prádlo do pračky,zamést,udělat pomazánku.Už i ten nejmenší prcek se může do něčeho zapojit:-)
No a v krajních situacíxh je nejlepší jít s dítětem VEN:-))
Mám doma aktivistu a vím co to je ,,protivné“ dítě.
Pokud čekáte druhého prcka tak opravdu zaveďte už teď doma nějaký režim. Až bude druhé dítko je fajn mít ,,krabici“ hraček,které normálně dítě nemá- a dostane je na hraní jen v době kojení:-) nebo tehdy kdy už Vám ,,tečou nervy“ 🙂
Jinak já praktikuji na vztekání to běž a vrať se až budeš hodný:-) jenže prcek už má 3,5r. U Vás to bude první období vzdoru-to je kolem roku a půl normální:-) dítko zkouší co si může dovolit a často reaguje nepřiměřeně-ani za to vlastně nemůže-stačí jít věnku jinam než ONO zrovna chce,nebo zvolit činnost,která ho nebaví.
Zkuste ho pro něco nadchnout a pochválit třeba za postavený hrad. Kolem 2 roku se to zlepší a bude s ním řeč. Ovšem pak mezi 3 a 4rokem přijde další období-pak už je ale fajn,že funguje školka:-)))) K
Jen chci dodat – oni vycítí, že se afektu bojíte.. Nepřejte si vidět, jaké „stavy“ měla Terezka u babičky, která z nich byla chudák totálně vystrašená 🙁 Babička dodnes skáče jak Terezka píská. Nemyslím to tak, že doma Terezka afekty nedostávala, dostávala, ale byly mnohem kratší a méně časté než u babičky.. Nejlepší je říct „NE A TEĎ MŮŽEŠ ZAČÍT ŘVÁT“ – to Terka tedy začala řvát, ale šla se někam uklidit, abych jí neviděla – přece mi neudělá tu radost a nebude dělat co po ní chci, že? 😀 To je taky fajn, alespoň si člověk neničí nervy těmi decibely.
Monko 🙂 Přeji Vám pevné nervy!
Mám vyzkoušeno, že je lepší vyprovokovat afekt hned – pokud je na to vhodné prostředí (doma lepší než ve školce ne?) Stejně to tak v tyto dny VŽDYCKY skončí a tím afektem se jakoby uvolní nahromaděný stres a hnedle se žije s milovanou ratolestí lépe 🙂
Moje dcerka má ADHD, afekty měla už od 10 měsíců a skončily někdy před rokem – tzn v 6ti letech, takže zkušeností s nimi mám opravdu mnohem víc, než bych chtěla. Opravdu nemá smysl ho oddalovat. Řekněte mu ten den ihned, jak si začne „vymýšlet“ co nejdříve „ANO, BUDEME SI KRESLIT, AŽ DODĚLÁM CO MÁM ROZDĚLANÉ“ – dejtě mu najevo že den budete řídit Vy – pravděpodobně ho tak co nejdříve vytočíte do „afektu“, nesnižujte se ale k plácání na zadek, to stejně nemá v afektu žádný smysl.. Počkejte, až se uklidní a pak ho obejměte a zeptejte se, jestli už je to dobrý :-).. A pak si s ním teprve domluvte nějaký plán dne.
Co by vám mohlo pomoci – vytvořit si už ráno nějaký plán, co dnes budete dělat. Vytvořit nějaké rituály – sled činností – ranní, večerní, ty dělat každý den stále stejně. Nenechat ho „nudit se“, klidně ho i něčím zaměstnat – práce šlechtí, i kdyby měla být na 5 minut 😀 Pro problémové situace vytvořit předem určená pravidla – před vchodem do obchodu si ujasnit, co od něj očekáváte a jaký z toho bude mít prospěch, když to splní (například).. Kolik opakujících se problémových situací nastane, tolik pravidel musíte stanovit. Jesti (neříkám že ano, to co popisujete je jen jeden z mnoha problémů, co jsem s Terezkou měla a mám) je trochu podobný Terezce, může bazírovat na „správném chování“ – tzn, dokud se mu neomluvíte za to, co on považoval za nespravedlivou křivdu, bude provokovat pořád a čím dál tím hůř. Když se omluvíte, požadujte omluvu i od něj 🙂
Jak mu jde vstávání, oblékání, usínání, přechody z jedné činnosti na druhou, jak snáší konec pohádky v TV?
Jinak pozor na TV, na Terezku TV působí jako časovaná bomba, může mít maximálně jednu delší pohádku denně a to pouze v případě, že je „vyběhaná“ z venku. Jinak je potom přecitlivělá, vzteklá apod…
Mám stejně starého syna a problém stejný.Bohužel neporadím,sama bych potřebovala radu jak na něj-u nás dnes vyvrcholila scéna,kdy jsem zastavila u obchodu že mu koupím pití načež on začal řvát že pití nechce a jen jsem znovu nastartovala ,řval že má žízeň a chce hned to pití koupit.Neustoupila jsem ale další hodinu jsem poslouchala ascénu jak z nejhoršího hororu.Vážně nevím a jsem každým dnem zoufalejší.
Sunny