Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jídlo
Dobrý den,
Mám syna 3,7 roků a nemůžu ho pořád naučít jíst samotného. Tedy on to umí,udělá kolem sebe sice svinčík,ale v některých případech třeba když není muj manžel doma a jsme doma sami tak se podaří,že ze 2-3x týdně oběd nebo večeři sní sám,bez problémů. Ty ostatní dny jsou strašné scény. Napřed začne,že papat nebude a když ho nekrmíte tak opravdu je schopnej celej den nic nejíst a to většinou nevydržím a treba večeři mu dám.Další scénař je,že jsem neoblomná a stojím si za svým,že prostě tam bude sedět tak dlouho dokud to nesní, tak tam bude sedět, pak začne brečet,že to nechce,že chce krmit a když neustoupím,tak se dostane do příšernýho amoku,kdy řve jak tur, bouchá lžící to jídla atd. A takovým scénářem končí i pokud na to jdu po dobrém jako,že když to zpapáš dostaneš bonbon, když budeš papat pustím ti pohádku atd.on slíbí,že bude jíst sní 3 lžičky a je po jídle, pokud nejí tak bobon odnesu,nebo televizi vypnu s tím,že pustím TV, nebo dám kokino až to sníš a je tu scéna jak z divokého západu. Je to hrozně vysilující a už nevím jak dál. U cizích lidí nebo pokud jśme na návštěvě ho musím nakrmit, u babiček,nebo manžel ho taky raději nakrmí, než aby absolvovali ty zuřivý scény, které rozhodí celou rodinu a někdy padne i plácanec na zadek. Poraďte jak postupovat?? Děkuji
Monka
Nám se období vzdoru ukázalo také hlavně u jídla, můj syn 5 let od 3. let začal zlobit u jídla, nejhorší to bylo, když měl diváky. Nechtěl jíst, dělal u jídla vylomeniny,odcházel od stolu atd… Je to hubené dítě, které roste jako z vody, ale bohužel jsem se setkala s názory, že jse strašně hubený a to mi dodávalo jen další beznaděj. Nakonec jsem nakoupila chytré knihy o výchově dětí od různých psychologů a vypacovala plán, jak na něj. Měla jsem štěstí, že mi od malička moc rád pomáhá v kuchyni, tak jsem toho využila, vařil aktivně se mnou, vymýšlel jídla, umýval zeleninu, kořenil,míchal těsto, podával suroviny a sem tam přidal i něco ze své hlavy… Když bylo jídlo hotové prostřeli jsme společně stůl a nandali společně uvařené jídlo. Když nechtěl jíst, odešel od stolu. Pokud mu to nechutnalo, mohl si dát na jídlo nějakou bylinku či zeleninu na ozdobu. Jinak šel od stolu s tím, že mu to vlastní vaření nechutná, ale to bylo stále méně časté. Po každém pěkně snědeném jídle jsem ho pěkně pochválila a poděkovala mu za to, že je tak šikovný. Na návštěvě jsem se sanžila jíst co nejméně, dnes jí můj syn i jídla, které nikdy nechtěl a po nějakém vzdoru není ani památka. A když nemá hlad, ochutná a někdy se nají a někdy prostě vydrží do dalšího jídla. Nikdy jsem nedávala sladkosti mezi jídly, to je taky jedna z podmínek, nenahrazovat jídlo pamlsky. Ale zvolit si co bude jíst, na to mán dítě právo, a když mu něco nechutná ať si vybere z nabídky něco jiného, jen brambory s pažitkou, jen maso a hrášek, jen polévku apod. Na křik a pláč nereagujte, vím, že je to těžké, ale pokud dítě uvidí, že to nemá cenu, nebude to časem dělat. Nesmíte polevit ani křičet, nadávat, vyhrožovat ani slibovat odměnu za snědené jídlo. Odměna je, že nebude mít hlad. Přeji hodně pevné nervy
Nám se období vzdoru ukázalo také hlavně u jídla, můj syn 5 let od 3. let začal zlobit u jídla, nejhorší to bylo, když měl diváky. Nechtěl jíst, dělal u jídla vylomeniny,odcházel od stolu atd… Je to hubené dítě, které roste jako z vody, ale bohužel jsem se setkala s názory, že jse strašně hubený a to mi dodávalo jen další beznaděj. Nakonec jsem nakoupila chytré knihy o výchově dětí od různých psychologů a vypacovala plán, jak na něj. Měla jsem štěstí, že mi od malička moc rád pomáhá v kuchyni, tak jsem toho využila, vařil aktivně se mnou, vymýšlel jídla, umýval zeleninu, kořenil,míchal těsto, podával suroviny a sem tam přidal i něco ze své hlavy… Když bylo jídlo hotové prostřeli jsme společně stůl a nandali společně uvařené jídlo. Když nechtěl jíst, odešel od stolu. Pokud mu to nechutnalo, mohl si dát na jídlo nějakou bylinku či zeleninu na ozdobu. Jinak šel od stolu s tím, že mu to vlastní vaření nechutná, ale to bylo stále méně časté. Po každém pěkně snědeném jídle jsem ho pěkně pochválila a poděkovala mu za to, že je tak šikovný. Na návštěvě jsem se sanžila jíst co nejméně, dnes jí můj syn i jídla, které nikdy nechtěl a po nějakém vzdoru není ani památka. A když nemá hlad, ochutná a někdy se nají a někdy prostě vydrží do dalšího jídla. Nikdy jsem nedávala sladkosti mezi jídly, to je taky jedna z podmínek, nenahrazovat jídlo pamlsky. Ale zvolit si co bude jíst, na to mán dítě právo, a když mu něco nechutná ať si vybere z nabídky něco jiného, jen brambory s pažitkou, jen maso a hrášek, jen polévku apod. Na křik a pláč nereagujte, vím, že je to těžké, ale pokud dítě uvidí, že to nemá cenu, nebude to časem dělat. Nesmíte polevit ani křičet, nadávat, vyhrožovat ani slibovat odměnu za snědené jídlo. Odměna je, že nebude mít hlad. Přeji hodně pevné nervy
no ve školce moc nejí, spíš vůbec, nebo to co mu chutná a toho moc není a to jsem si brala i obědy ze školky aby se to nučil jíst.Nakonec ho sem tam i v té školce nakrmí.
Monka
A jak jí ve školce?
Zkuste mu to jídlo nějak ozdobit, ať je to hezké.
Moje dcera má občas taky řeči, že nechce, tak se jí snažím nějak zabavit, třeba, že nakrmí i svoje panenky, plyšáky, mezitím jí připomenu, ať nakrmí i sebe a jde to.
Jde jen o zvyk, je zvyklý, že ho vždycky nakrmíte, tak je líný papat sám. Proč taky, když je tam maminka, která ho nakrmí?
Přeji hodně štěstí, určitě se to brzy podaří.