Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Malý nešťastník
Dobrý večer, poradí mi někdo, co s věčně uplakaným čtyřletým synkem? Já už jsem z toho celkem na nervy, pořád si připadám, jako bych mu ubližovala a přitom mu k pláči stačí třeba jen pokyn, aby si šel vyčistit zuby, nebo že půjdeme ven? Máte někdo podobnou zkušenost? Díky.
Jana
Tak syn spíš než pláčem reaguje fňukáním a to mě hrozně vytáčí… Snažím se nereagovat, ale ne vždy to vydržím, i když to jediné pomáhá. Když ho pošlem do pokojíčku nebo já odejdu, začne cirkus – on spustí hrozný řev, čím víc si ho nevšímám a „odstrkuji“, tím víc chce jen mě a řve.
Je vidět, jak je každé dítko individualita, na každého pomáhá něco jiného!
Karamelko,no právě, když ti to udělá během dopoledne už po desáté, nechce se ti nic vysvětlovat, nejradši bys ji řízla na zadek a někde zavřela:-) Ale takhle to nešlo, zrovna tohle jsem nikdy nechtěla řešit plácnutím, prostě už když byla mrně, tak jsme trvali na tom, aby se šla vyplakat do pokojíku, že jí stejně nerozumíme, co chce říct, tak buď ať hned přestane, nebo ať přijde, až ji to přejde. Jenže ona nikdy sama do toho pokoje nešla, naopak, chytla mě pevně za nohu a to bylo teprve tóčo, takže jsem ji do toho pokoje odvedla na té noze:-) a zavřela za ní dveře. ´Trvalo jí to někdy i hodinu, než přestala brečet. Prostě má výdrž. Dneska je to tak, že si někam zaleze sama a brečí a brečí… Pak se přijde pomazlit a vždycky mi vysvětluje, že prostě nemůže přestat, že ono to samo…:-) Ale v tu chvíli, když ji to chytí, tak nemá cenu na ni vůbec mluvit, protože neslyší, jak řve…
Každé dítko je nějaké:-) já zase slýchám od dětiček ve školce…ježišmarjáááá Kryštof:-))))) taky se mě to dotkne..ale jsou to děti,co se dá dělat. Na každého si vymyslí nějakou přezdívku nebo nálepku. Nemůže být každý vůdčí typ,nekonfliktní a věčně usmátý:-)))
U nás na vzdor pomáhá: Běž do pokojíčku a až budeš hodný tak dojdi…prcek jde a někdy za sebou i praští dveřmi-darebák-chvilku protestně řve za dveřmi-tak aby ho bylo slyšet:-) a pak dojde a obejme mě a řekne maminko mám Tě rád,já už to nikdy nebudu dělat-řekneme si co se mi nelíbilo,proč to bylo špatně a jak se to dá udělat jinak. Snažím se mu vyjít vstříc v čem to jde a kde to nejde tam to musí pochopit-je to přísné,ale funguje to.
Věřím že slzy jsou jen jiným druhem vzteku-je to projev citů a vzdoru-i když chápu,že se to daleko hůře snáší:-)))
Maminky držte se,věřím že děti vyrostou..chce to opravdu pevné nervy a moc na to nereagovat.
Zkuste je poslat za dveře,nebo si jich nevšímat a jít si dělat svoje-myslím,že po dobrém s vysvětlováním už jste to zkoušely:-) Mám zkušenost,že jak malý roste je to s vysvětlováním lepší a je někdy s podivem jak rychle dokáže obrátit,když sám chce a jak veliké je to vlastně divadlo:-) K
Brmbul, průšvih je, že to už právě všichni tak berou, každý z okolí si říká, no to je ta uřvaná Kačka… To mě docela štve, ale nic se s tím dělat nedá, je to opravdu její povahový rys, jak píšeš…
berte jeho plac jako normalni vec…nerikejte mu at nelace…..proste to berte jako jeho rys…
Mám stejný problém syn 3 roky kvůli všemu pláče.Nechce něco udělat, někdo mu něco vezme, je unavený, nedovolíme mu něco..prostě při všem.Asi nezbývá než počkat až z toho vyroste.Také mi to leze na nervy.Vydržte!
Holky, vydržte, mám podobnou zkušenost, moje prostřední dcerka je uplakánek, začalo to zhruba ve dvou letech, kdy ostatní děti dostanou období vzdoru, u nás období pláče, těšila jsem se, až to přejde, ale teď je jí 6 a pořád, když je jí řečeno, že má něco udělat, nebo že nedostane, co chce, byť je to naprostá kravina, spustí pláč. Jednu dobu se to už zdálo lepší, ale teď to dělá dál, už jsme si na to dávno zvykli a nereagujeme na to. Jde si brečet někam do kouta, pak přijde jakoby nic. Bojím se, co bude ve škole.
Dobrý den, nevím asi Vám neporadím, ale mám 2,5 roků starou dceru a ta pláče takdy neustále. Přitom ji nikdo nic nedělá. Přesně jak píšete vy, nevím je to asi prostě typ dětí, které takhle reagují a musíme počkat až z toho vyrostou. Ale pravda je, že jsem z dcery na nervy.
Julie