Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Noční vydírání
Naší Elišce jsou tři roky. Nikdy se mnou nespávala v posteli. Byla vždycky zvyklá spát ve svojí postýlce. Teď se začala v noci budit a chce ke mě do postele. Dám jí vyčůrat, napít a uložím jí zase do její postýlky a ona spustí šílený řev a vydrží ječet i hodinu a půl. Nechci jí učit spát u mě (ani jedna bychom se stejně nevyspaly), ale nevím, jak jí uklidnit, aby v klidu zase usnula ve svojí postýlce. Podotýkám, že večer usíná bez uspávání – přečtu pohádku a odcházím…všechno naprosto v klidu.
Nemáte s tím někdo zkušenosti? Vždycky jí nechám svítit v předsíni – světlo jde do pokojíčku prosklenými dveřmi. Pomazlím, slíbí mi, že už brečet nebude a jen co si lehnu, je to nanovo…Dost mě to trápí – budí brášku – chudák se nevyspí – vstávají v 5.30 do školky…
Díky za rady
Holky, já chodila k mamince do postýlky asi tak do 10 let. Pomohlo až to, že naši přestavěli barák a pokoje nám udělali v patře a oni měli ložnici v přízemí. To se mi chodit nechtělo. Asi by mě nic nepřinutilo když jsem byla malinká, abych k mamince nepřišla. Prostě jsem to tak nějak potřebovala. Jen jsem nechápala proč to taťkovi tak vadí:-)))
Ale mně to taky vadilo, když Vládík k nám chodil. Dělal to docela dlouho. Pak tak nějak přestal sám. Já ho docela chápala, tak jsem jen čekala, kdy ho to přejde. A samozřejmě jsem mu vysvětlovala, že se špatně vyspíme oba, ale když byl malý tak to moc platné nebylo. U Adama to bylo tak, že když jsem se rozvedla, tak jsem dlouho spala s ním v posteli(nějak se mi v ložnici spát nechtělo) a ono mu to časem asi začalo vadit, tak byl pak rád, že může mít postel sám pro sebe. Takže se asi toho přesytil a pak už to nevyžadoval. Ale to je nebezpečný, dítě by si na to mohlo naopak i zvyknout a už by třeba nechtělo jinak.
Ahoj maminky, taky si to mazlíčkování s naším chlapečkem užívám. Dokud měl dětskou postýlku, bylo to dobrý, ale jak dostal postýlku bez zábran začal chodit k nám. Každé ráno se přitulí a já bych neměla to srdce ho vyhodit. Myslela jsem si, že to bude něco hroznýho, že to nedovolím, ale když to začalo bylo to docela milý, když se bál ve svém pokojíčku utíkal se ke své mamince schovat. Myslím že na tom není nic špatného, pokud ho naučíte, aby sebou nemlel, že má u Vás míň místa a musí u stačit. Až bude větší taky si myslím, že mi to bude líto, když už mě nebude potřebovat….
neber to osobně nebo nějak špatně ale jednou se ti bude stýskat že se nepřijde přitulit je to ten nejkrásnější věk holky chodili rádi spinkat k nám pak vyrostli a konec docela mi to chybělo ale zas mám 4letého a 7 měsíců a jak jsem ráda že se přitulí a spinkaj u nás neni to ovšem pravidlo malej většinou kolem 5 hod ráno maminko rosvit jdu k tobě zachumlá se spinká tak do 8.30hod a eliška se budí kolem 6.30 vypije mlíčko a usne stáváme po kouzelný školce máme široký postele sice je chtěl tatínek vyměnit ale já řekla až nám prckove vyrostou (mezitím příjdou vnoučata )a budem potřebovat stejnak velký postele
Dneska Mireček (2 r. a kousek) po dlouhé době spal sám ve své postýlce až do rána. Ale většinou nad ránem dojde k nám do postele. Už je naučený, bere deku, peřinku a plyšáka(nebo auto). Ale ví že jak sebou bude mlet, tak se musí vrátit do postýlky. Má podmínku v klidu ležet, spát, příp. prohlížet knížky (když už je to hodně ráno), žádný vrtění a skákání po nás. Docela to zabírá.
Tak nám tuto noc pomohlo, že jsme povídali pohádku o postýlce jak plakala, protože v ní holčička nechtěla spinkat:-) Každý den si alespoň chvilku vykkládáme o jejích kamarádech, kteří také spinkají ve svých pokojíčcích a postýlkách, no dneska spala jako miminko:-)Ale také to mohla být náhoda, mohla být jen unavená, také doufám, že to nebude dlouho trvat, protože malá je cestovatelka, takže než spát s ní v posteli to si radši ustlat někde jinde:-)
holky buďte v klidu, asi si tím projde každé dítě, mou dceru to chytlo až teď v pěti letech – do té doby taky spala normálka sama ve své postýlce. Prosí, slibuje,,,ale snažím se být neústupná,protože jak už výše kdosi napsal – nevyspí se ani ona ani já (respektive já určitě ne),,,občas udělám kompromis, že si smí vlézt k nám do postele až odejde tatínek brzy ráno do práce – a světe div se, ona se vždycky sama vzbudí když manžel vstává a vleze si za mnou.
sárina
Cvrčku, my jsme klukům vždycky říkali, že jejich postýlka bude v noci plakat, protože se jí po nich stýská… a pak jsme vyluzovali tenounký hlásek, jako že fakt pláče postýlka… musím říct, že to zabíralo jen na ty starší 🙂
Dájík taky občas v noci docupká, nechám ho, zavrtá se pod peřinu a spí jak dřevo. Jen když sebou víc mele, manžel ho pak přenese zpátky – většinou se neprobudí.
Ale je pravda, že kluci nám nikdy nijak moc neplakali. Na tvém místě bych to asi nelámala a nechala ji u vás… a samozřejmě zkoušet odnést zpět a vytrvale vysvětlovat…. sama si myslím, že to přejde s věkem.
Já argumentuju tím, že má každý svou postýlku a já mám přeci úplně stejnou jako ona. A navíc v pokojíčku není sama – je tam s Martínkem…Maminka vstává do práce a musí se vyspinkat…má i svého medvídka na spaní. Nic nezabírá a tak jí den po nočním „běsu“ trestám tím, že nedostane žádné dobroty – zatím to moc nezabírá.
Aspoň, že v tom nejsme sami…:-)))
Cvrček
Cvrčku, těší mě, že jsme na tom stejně… 🙂 Nám tedy ještě nebyly 2 roky, vždycky spal sám v postýlce až do rána, teď si navykl, že sem tam přijde k ránu za námi do postele. Někdy potichoučku, jen přijde, zavrtá se a spí s námi, někdy pofňukává. Když ho odnesu do pokojíčku do jeho postýlky, většinou se rozeřve, i když tam s ním zůstanu dokud neusne, stejně se brání a má tendence utéct k nám do ložnice. Většinou ho nechávám u nás, i když se samozřejmě moc nevyspíme, jak se přetáčí, kope do nás 🙂 ale nechci v něm budovat pocit, že u nás není vítaný, že musí do svého pokojíku a své postýlky a to je vlastně jeho „vězením“, kam musí „za trest“. Takže čekáme až z toho vyroste 🙂 Nakonec se nám za pár let po těch jeho nočních příchodech bude ještě stýskat.
Ale kamarádka tyhle noční příchody do ložnice odnaučila svého syna (3,5 roku). Strašně si přál kazeťák, dostal ho, ale pod podmínkou, že nebude chodit do ložnice (kam navíc taky přibylo miminko). Slíbil a když slib porušil a přišel, pohrozili mu, že mu kazeťák odeberou, protože kazeťák patří jen velkým klukům a ne miminům, kteří chodí za rodiči do ložnice. Zabralo to, už nechodí a kazeťák mu zůstal. 🙂
Nám se to stává čas od času také, někdy ustoupíme a jde spát k nám a někdy ji donutíme jít spát do svého – s tím že tam chvilku u ní ležíme (ale zároveň neslibujeme, že tam budeme spát až do rána :-D).
Tak u nás se poslední dobou začíná dít úplně to samé, takže si ráda přečtu, jestli na to jsou vůbec nějaké rady, nebo jestli musíme vydržet.