Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jídlo? NE!
Zdravím všechny,jsem tu poprvé a moc bych ocenila vaše rady. Mám 2,5 letou dceru, která právě prožívá období vzdoru. A důsledně :-).Jedná se ale o to,že si nevím rady s jejím stravováním.Odmítá veškeré „normální“ jídlo. Tím myslím vařené brambory,maso,chléb,omáčky.. Jí pouze polívky,ale nesmí tam být to a ono, brambory pouze pečené a křupavé nebo bramborové placky. Ty ostatně dělám tak,že jí do brambor namelu i maso a zeleninu,vyrobím placky a ona to v poho všechno spolyká.Možná dělám chybu,ale bojím se ji nechat bez jídla, tak ustoupím. Co dělat? Nechat ji hladem?Vím, že se mnou pěkně mává, trápí mě to,ale nevím,jestli to přejde samo nebo ji to fakt musím nějak donutit.Rohlík sní,marmeládu sní,ale třeba když jí rohlík marmeládou namažu, tak to ne! To ona přece nepapá. A vyplivne to.Vím,že to není o chuti těch potravin,ale o to,že ona to prostě nechce.Má odmalička tvrdou palici a je to s ní věčný boj kdo z koho. Jsme už z toho unavení.Ani nevím,jak dlouho trvá období prvního vzdoru?mám pocit,že už to nedám ani jeden den navíc :-). Díky za rady,jak s tím jídlem.
Lucka
Díky moc všem za radu. zkusím mít pevné nervy a budu důsledná. I když… kde brát tu sílu ?????? 🙂 No nic. Snad to zvládnem. Díky ještě jednou moc.
Lucka
Téro, já Ti rozumím. Dcera se chová stejně jako Tvůj syn, ale jelikož už nechci poslouchat rady typu jak mám nechat dítě vyhladovět, raději se k tomuto tématu nevyjadřuju. Jen pro upřesnění – nedělej si iluze, nevyrostou z toho (dceři je 6 let).
Pro Lucku mám jedinou radu: trpělivost a neřešit to tolik (když Tvoje zlatíčko pozná, že Ti na tom hodně záleží, bude dělat o to větší problémy…)
Mám kamarádku, která mi vyprávěla příběh: děda hlídal vnoučka, stejného ražení, jako je ten váš. Odmítal to i ono, nic nechtěl. Tak se děda rozzlobil, nalil mu do talíře čistou vodu a řekl mu, že pokud bude chtít, může si ji akorát osolit. A nechal vnoučka s tím talířem samotného a odešel. Nic víc nedostal. Večer bylo „léčení“ skončeno a víckrát si to u dědy nedovolil. Je to o tom, že děti zkouší, co my dospěláci vydržíme. Já jsem stejného názoru jako třeba Katka, nechceš-nedostaneš. Ale v žádném případě nedávám jako náhradu sušenky, bonbóny, džus a pod.
A pokud by snad vyplivovalo moje dítě jídlo jenom z plezíru, tak dostane přes pusu, protože to se nedělá. Holt jsem asi ze staré školy.
Držím palce.
Jarka
Úplně souhlasím 🙂
Postupuji stejně – když vím, že něco opravdu nepozřou, nenutím je, nebo dám dotyčnému něco náhradního, jelikož každý má právo, aby mu nějaká věc nechutnala, že 🙂 Ale je pravda, že u nás to jsou tak 3-4 jídla, víc ne.
Takže Lucko, přeji hodně pevné nervy, ale udělej to jednoduše – jak píší holky – nechceš, nejez. Až budeš mít hlad, zbaštíš všechno. A samozřejmě, občas „propašovat“ něco „nejedlého“ 🙂 do toho, co jí 🙂 – pokud bys měla pocit, že má třeba málo zeleniny. Hodně štěstí! A neboj, určitě to zase přejde. Tímhle obdobím procházejí téměř všechny děti, některé víc, některé méně…. ale je dobré, aby dcerka věděla, že hlavní slovo mají táta s mámou…. a půjde to, uvidíš 🙂
Můj syn 3 roky nejí nic.Pořádně ani polévky, omáčky, maso.Jen těstoviny suché.A jí jen jogurty, samotné pečivo.Když ho nechám o hladu,nevadí mu to,jen víc pije a to přece mu odmítnout nemůžu.Včera snědl jogurt na snídani, v poledne polévku odmítl, odjeli jsme ke známým tam nedostal nic(ani si nevzal kokino).Večer dostal rohlík, toť vše.Vám, se to říká,ale on nejí od mala.Má totálně strach z jídla a prostě to neochutná a nutit to nemá cenu.To se začíná dávit a plakat.Takže Vám se to říká, když Vám děti jinak normálně papají.Já jsem ráda, když aspoň sní něco.Zatím jsem ho nechala vyhladovět jeden celý den.Ale orpavdu na to nemám nervy.Má to tak asi od 1 roku,kdy prostě nechce nic co nezná.Občas něco propašuju co normálně nejí,ale opravdu málo.Takto bojujeme.Kokina dávám málo, jen opravdu když s ní třeba polévku.Pořád věřím,že to přejde a začne jíst.Lucko u Vás to bude asi přechodné období,které se upraví.Přeji, ať to trvá krátkou dobu.
postupuju stejně jako holky,samozřejmě nenutím jim něco co vím že jim nechutná,ale když je to jídlo nad kterým si před týdnem mlaskali a teď ho nechtějí tak neustoupím,když to nechceš k obědu,tak to dostaneš k večeři:-))) Taky jim připomenu,že jsem se s tím dělala kvůli nim a že není slušné ani neochutnat,většinou to zabere a když ne,tak jsou o hladu,to jim jednou za čas neuškodí:-)) Možná by vám pomohlo zapojit malou nějakým způsobem do přípravy jídla,třeba jí pak bude víc chutnat,když si to „sama“ uvaří
Souhlasím s Katkou.Také dám dceři jídlo a když nechce nabídnu jej třeba po chvíli a pokud také nic tak má cele např.odpoledne zákaz dobrot které má ráda.Dostává jen tekutiny a ona si to opravdu rozmyslí zda bude či nebude jíst.Pokud vám dcera jinak prospívá je zbytečné ji nutit.Já byla jako malá to samé v bledě modrém a tak není divu že moje dítě je na tom podobně a vím že když mě moji rodiče nutili vypěstovali mi odpor k některým potravinám do dnes.
monda
Já v takovýchto věcech synům neustupuju. Nechceš, nechtěj, neubude. Oni si pak dost rozmyslí, jestli budou prudit s tím, že to či ono nechtějí. Prostě když mi tvrdí, že to nebo ono nechtějí, upozorním je, že nemusí, ale náhradní program nebude. A to taky dodržím. Myslím, že normální zdravé dítě se nenechá vyhladovět, že prostě pochopí.(Ale samozřejmě jim nenutím něco, co vyloženě nemusí. Syn třeba nějakou dobu neměl rád boršč, tak jsem ho prostě nevařila)
Katka