Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Neužiju si mladší dítě...
Ahoj maminy,mám dvě děti, holčičku 2 a čtvrt a pětiměsíčníko kluka, trápím se s tou starší,teď zrovna má období, kdy buď brečí, nebo se vzteká, nebo se chce mazlit, nebo chce olizovat „volné“ prso, nebo leze kamkoliv, na linku, do okna, prostě kdykoliv se jí nemůžu věnovat, snaží se získat třeba i jen negativní pozornost. Vždycky si nás vyžadovala „celé“, ale ted mám pocit, že druhé dítě ani neexistuje – je – oproti ní – klidný a zkoumavý, třeba dneska se tak zabavil, že jsem mu nutila prso, protože jsem měla moc mlíka – starší Anička prostě vyžaduje asi tak 90 procent z celého dne. Ted přestala spát přes poledne – uspat ji trvalo hodinu i víc a pak večer chodila v 11, tak jsem spaní zrušila. Je to hrůza, vláčím se jako mrtvola, ale aspon se nemučíme uspáváním, zhruba tři hodiny denně jsem ji nutila do postele. ted chodí spát ve devět a vstává kolem šesté, vyjímečně sedmé. Ale od momentu, kdy otevře oko pořád někoho potřebuje. Vstane, vyčurá se do nočníku a donese mi ho. když ho nejdu vylít, jde sama, obvykle sebou někde plácne. pak jde dělat to, co mamka – chystat snídani, krmit psa… kdybych nevstala, tak ho snad i půjde vyvenčit. Malýho akorát nakrmím, a když pláče, tak si ho vezmu na klín, v nejhorším případě ho mám v šátku, ale má už osm kilo, nezvládají to záda, tak se moc neponosí… Přijde mi, že vůbec nevim, že ho mám. Pořád jen běhám za Aničkou, všechno se točí kolem ní, venku utíká, skáče do silnice… Zkoušela jsem ji nechat být – ale v našem světě to nejde, všude auta. Když jsme doma, skoro pořád trápí brášku, už moc nezasahuju, jen to monitoruju, říkám si, že si musí brácha zvyknout, je to přeci chlap. Takže vlastně zase pořád hlídám ji, jestli ho neštípe a nekouše…Jsem smutná, v podstatě nevidím mladšího vyrůstat, je pořád v košíku nebo v postýlce – kde na něj skáče ségra, nebo na zemi na matraci, tam ho taky pořád trápí… Zažívá někdo podobné strasti? Díky, rada potěší.
Magda
Ahoj Magdi, tak já se také připojím.Mám skoro 3 letého syna a 8 měsíční miminko.Malému bylo 2 roky a 2 měsíce,když se dcera narodila.Nechci tě strašit,ale zatím se mi to zdá pořád hrozný.Malá už chce také pozornost a syn ten beze mne neudělá nic:(Čekám aspoň na školku,ale nevím zda syn je dostatečně na to vyzrálej.To poznám:)Každopádně to strašně letí a opravdu si neužívám ani jedno.Ale nějak to musí jít, ikdyž zkloubit všechno opravdu nejde,nehledě na to,že okolí u nás moc nefunguje, tatínek dřív jak 17,30 nedojde z práce,víkendy fotbal..No ale vždy, když toho mám nad hlavu, doma bordel a děti se přitulý a usmějí, je mi vše jedno.Říkám si,že přece budou mít k sobě blíž..Jen přežít než se to srovná.Dělala jsme ze začátku dost chyby, teď již to vím a nejde to moc už napravit.Kojím v ložnici v klidu(jelikož dcera měla ze začátku problém s kojením)a teď je to problém.Za prvé se nemá odhánět sourozenec a za druhé pořád syn něco chce,když kojím.Takže pořád jen běhám mezi prvním a druhým a každý něco chce.Takže raději kojit v místnosti a mít druhého pod dozorem.Jenže se to dobře píše ale hůře dělá:)Navíc nějak moc mám prního naučeného vše se mnou dělat a teď nechápe, proč by měl vše dělat sám i hrát si.Rozumím ti, ale nějak to jde a půjde.Také je mi líto,že si neužiji ani jedno,ale teď už je to stejně jedno,když je máme doma:)
Magdi držím paleček…uvidíš,že to zvládnete. Tatínkovi bych dala jen malou-hodně kamarádek to tak dělá,že si děti rozdělí a všichni jsou spokojení. Kojené miminko by tatínek ještě asi dohromady s dcerkou nezvládl-nic proti chlapskému starání:-))) ale takto by zase byla dcerka odbývána-protože tatínkovské hry moc s vozením kočárku nekorespondují a nééé každé mimi spí v nepohybujícím se kočáru. a néé každé dítě umí jít podle kočáru:-)))
Máte můj obdiv,já bych si nějaké kojení s mým 3letých synem představit nedovedla-lepší se to,ale ve 2letech bych ho asi musela někam ,,přivázat“:-)))) K
Všem maminkám moc děkuju:) Zdeni, s tou soběstačností je to trochu divoké, dneska si vylezla na linku a z linky nahoru na polici – pro pastelky, co jsou nahoře, aby nemalovala po všem. Já jsem kojila, a jen okřikovala, at sleze, tohle je pořád stejné. A strašně se snažím ovládat a neříkat, že je ošklivá, když už tak že je ošklivý, co udělala, taky jsem to kdesi vyčetla, abych nehodnotila ji, ale jen chování. Ale někdy je to těžké.
Rady mi moc pomohly, aspon i vědět, že nejsem jediná. Ale už jsem zapojila lidi kolem sebe, a tatínek ji dostane ted na hlídání, musím si od ní odpočinout a užit si miminko. Všechny srdečně zdravím.
Magda
Zkuste ji taky zapojit do činností kolem mimča tím, že když budete např. kojit, tak aby své panence dala taky najíst, když malého koupete, tak aby mohla asistovat apod. A hlavně chvalte. Ale taky prokažte i trochu důraznosti v tom, že když ubližuje malému, tak že může dostat i na zadek. Nemůžete to nechat bez povšimnutí. Ona bude vědět, že to neměla dělat a že dostala právem. A určitě jí to neublíží. A malému se taky musíte věnovat, protože on se s naším světem seznamuje a chce vás zrovna tak, jako ta malá. Když byla maličká, tak jste se jí taky věnovala. Vím, že je teď situace jiná, ale tohle všechno jí povídejte a třeba to bude mít i nějaký účinek. Jinak bych, jak říkají děvčata, zapojila hlavně tatínka. O něm nehovoříte, ale proč by si nemohl vzít na procházku kočárek a za ruku malou? Vždyť si potřebujete odpočinout jako sůl. A nebo si nechte malého doma a věnujte se mu na milión procent a malá bude mít zase jenom tatínka pro sebe.
My měli první dvě děti po 15 měsících a třetí přišlo za dva roky po druhém, tak to taky manžel musel pochopit, že jsme i na to starání dva.
Držím pěsti.
Jarka
ahoj já mám dceru 2,5roku a mladší 5 měsíců-podobně jako ty.Tu malou taky moc neužiju,nechovám jí,je převážně v postýlce a když jsem u toho,tak na dece na zemi .. Když na ní mluvím v postýlce,tak je šťastná,no chuderka ráda za každé slovo. Ta starší chce abych si s ní také pořád hrála. Ze začátku také dost žárlila,te už je to lepší. Když kojím,tak se jí chce většinou čůrat a podobně. Někdy malou pusinkuje a někdy,když vidí,že kvůli ní zrovna na ní nemám čas tak by byla schopná na ní houpnout. Jednou když jsem jí měla v naší velké posteli,tak to se té starší taky nelíbilo,dělala že jí vzádu na hlavičce hladí,tak jsem tam sáhla a ona jí štípala. Řeknu jí vždy když takového něco dělá,že je škaredá holka že to miminko moc bolí a ať jde ode mne dál,že se na ní zlobím a za chvíli přijde že už bude hodná a dává si pozor.Na druhou stranu ti závidáím,jak je zas ta starší soběstačná-vynese nočník,nakrmila by psa-to zas má dcera nic takového,tak pevné nervy,myslím,že je to přejde
Zdena
Magdo, úplně se podepíšu pod to, co napsala karamela 🙂
Ono to tak většinou bývá, že zatímco jedno dítko ti dá šíleně zabrat, o druhém ani nevíš (naštěstí, představ si, že by tak akční byli oba 🙂 )
Mám čtyři syny a měla jsem to tak – první a třetí byli divočáci, druhý a čtvrtý hodné pipinky, které jsem musela na kojení budit a do roka jsem pomalu nevěděla, že je mám.
Určitě zapoj i širší rodinu, ať si na chvíli malou vezmou a věnují se jí a ty si mezitím užívej miminka. A určitě by bylo dobré dát malé najevo, že svět se netočí jen kolem ní. Zapoj ji do domácích prací, aby se cítila důležitá a dej jí poznat, že už je velká holka… z toho může vyplynout nějaké privilegium jen pro ni. Je to těžké, máma chce vyhovět oběma dětem, ab se to starší necítilo odstrčené – ale odtud potud.
Přeji ti hodně sil, abyste to zvládli – držím palečky! 🙂
Magdi a co rodina ? tatínek,babičky ? myslím,že by jsi potřebovala tak na 2 hodinky denně vypadnout z domu a jen se procházet s malým v kočárku co ?:-)) vychutnat si ten pocit,že máš miminko.
máš dětičky brzy po sobě a dcerka je zrovna v tom věku,kdy je dítko nejvíce citlivé na ,,vetřelce“-bohužel kolem 2roku se děti odpoutávají od maminčiny sukně a ona teď moc nechápe na co toho brášku vlastně má.
Já bych jí nedovolila mu ubližovat-ale zase jí musíš dát pocit,že je taky důležitá..třeba tím,že při kojení si ona bude v klidu stavět kostky,nebo třeba zametat,jako vařit atp. a potom když mimi usne se jí budeš věnovat-a dej si pozor,když se prcek vzbudí a máte rozehranou hru-tak řekni aaa bráška musí chviličku počkat ještě dostavím ten hrad—když ho necháš půlminutky nic se nestane,ale dcerka získá dojem,že je důležitá. Jak píšeš snaží se na sebe strhnout pozornost,ale to jen z velké lásky a z toho,že neví jak na tom teď je. Vaření a úklid nech na večer kdy už malá spí a taky nevyvařuj nějaká složitá jídla-nechceš se přeci odrovnat,okna taky nemusí být umytá.
Tatínek by mohl malou učit jezdit na tříkolce,nebo si udělej ,,volnou“ sobotu a zůstaň doma s prckem-vyspi se a dcerku pošli s rodinou do Zoo,do Aqua parku,na zmrzlinu s návštěvou hřiště apod.
Kamoška má dětičky o 3roky a tento stav měla také..naschvály a pocit,že to nezvládá,že zanedbává mimi a zároveň,že na starší dítko jen křičí…vyřešil to nástup do školky. K
Ahoj, no já mám nyní 2 a čtvrt roku starou holčičku a 5 letou holčičku. A ta mladší též vyžaduje pozornost a to neustálou. Tou samou myšlenkou se zaobírám i já. Na tu starší nemám vůbec čas. Je mě ji líto, ale malá jakmile jdu třeba té starší číst, začne mě trhat knihu z ruky a šíleně křičet. Ona vlastně teď křičí, ječí pořád. Ubližují si navzájem, malá kousne starší, starší jí za to plácne a už to jede. Ale mají se rádi to ano. Myslím, že to jen otázka času. Až budou starší budou si rozumět lépe, než kdyby od sebe byli větší věkový rozdíl. Držím palce, musíš to zvládnout. Je to náročné a těžké to určitě.
Lucy