Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Práce s kojencem
Ahoj mateřinky.Mám takové dilema.Dělala jsem práci na vedoucí pozici a při mém odchodu jsem si zaučila nástupce.Jenže to nestíhá a práce se nejen hromadí,ale začínají se stávat chyby,které dopadají i na lidičky
kolem.Požádali mě o pomoc a já souhlasila po stálém přemýšlení a zvažování,zda nástup do práce po pěti měsících od narození naší holčičky není brzy.Vždy ten náš odbor byl skvěle sehrán a vše jsme si na rovinu
řekli do očí,takže jsem se vlastně i těšila na ty lidičky.V době,kdy jsem v práci,by měl hlídat manžel, který má služby.Byla jsem už tři dny v práci a vše OK.Sedím místo ve své kanceláři, v kanceláři u staršího kolegy.Dnes jsem chtěla oslavit včerejší náušničky naší holčičky,a tak jsem upekla a dnes to donesla do práce, kam jsem přišla s Terinkou.Takovou reakci kolegy,u kterého sedím, jsem vůbec nečekala.Normálně se rozčílil,než jsem něco řekla,že s dítětem v jedné kanceláři nebude.Že prý mám sedět doma na zadku s holkou a netahat jí do práce.Tím jí prý šidím na výchově,a on že to nebude podporovat.Kočárek mi vyhodil na chodbu a hned za našim nadřízeným.Ten se mě zastal a řekl mu,že smlouva je jasná,a že mu do toho nic není.Zkusila jsem si s ním promluvit,ale fakt dnes vstal levou
nohou.Buchtu považoval za úplatek a stál jen v opozici.Po hodině jinde jsem se vrátila a z něho pak vypadlo,že se mu kolegové smějí, že bude mít v kanceláři kojenecký ústav.Vůbec si nedal říct,že jsem vlastně jen na návštěvě.V době plánovaných 10.hodin v týdnu tam přeci Terku mít nebudu.Řekla jsem mu tedy,že když jim to tak vadí,že Terka má přednost a hlídat jí cizím lidem nedám,takže končím.A hlavně mi ty nervy s ním za to
nestojí.Vždyť jsem tam nastoupila jen z důvodu žádosti o pomoc. Ostatní chtěli,abych zůstala.A já teď sedím doma a jsem fakt zklamaná vlastně i svým naivním úsudkem tohoto jinak tak skvělého člověka.Myslíte,že to je u něho věkem a i tím,že si z něho kolegové dělají legraci?A co s prací takto brzy po porodu?Máte s tím nějaké zkušenosti?A co zklamání od lidí,od kterých jste čekali podporu?Fakt mi dnes připadá, že platí staré dobré přísloví: Za dobrotu na žebrotu!Smutek a zklamání jsou velkou hybnou silou,tak vlastně ani nevím,zda tento měsíc dodělám.
Ahoj děvčata,moc děkuji za reakce.Dnes už jsou to dva měsíce a do práce chodím.Sedím u “toho“ kolegy a vše je OK.Ale, stále je to ve mě.S názorem o vedoucím místě moc nesouhlasím.Když jsem se rozhodovala, kdo nastoupí místo mě,ptala jsem se ho, a on nechtěl.Závist??? Nevím, ale k němu mi to moc nejde.Hloupost?Co kdo ví.Pravdou je, že si asi uvědomil,že přešel hranici a svým chováním se mi, alespoň z mého hlediska, omlouvá.Hned druhý den mi uvařil čaj, odnášel obálky apod.Už jsme nic nerozebírali a nevracím se k tomu. Terezku jsem v práci měla asi ještě dvakrát, ale vše proběhlo dobře.S tou oslavou náušniček to je trošku jinak.Upekla jsem všem z mého odboru buchtu, kterou jsem přinesla v době neúředních hodin a ještě ke všemu v době, kdy máme vždy pouzu na “pokec“ co má kdo nového v práci.Jo, a ještě k dětem kolegy-má dva kluky (14 a 12 let).No, uvidíme, co bude dál.Do práce chodím ráda a kolega se chová normálně, tak snad dostal rozum a zamyslel se nad sebou.Já určitě ano,takže si už držím odstup.Dost to bolí po šesti letech, kdy jste měli o člověku určitou představu a pak podraz.Je pravdou,že jeho chování nikdo nechápe a dodnes se mě každý ptá,co ho to tenkrát popadlo.Jinak díky za podporu i kritiku.Člověk je v jádru stále naivní a potřebuje slyšet jinou stranu i pozitivu a negativu, aby si přebral co a jak. Marrťas
To já vím, Ctiradko… myslím, že chlapský způsob myšlení mi není cizí :))) – ale můj muž je taky chlap a vím, že tohle by nikdy neřekl, prostě proto, že má nějaké vychování – tohle mi přišlo prostě buranské.
Já vím, že hodně chlapů je takových, s tím nic neuděláme. Ale chápu, jak to muselo zabolet a člověk nemusí být zrovna žena, aby vycítil, co může říct a co ne 🙂
Ájíku, dovolím si s Tebou nesouhlasit….
Pokud někdo závidí (třeba onu pracovní pozici) a nejraději by se viděl na Tvém místě, tak se většinou nebude chovat k Tobě empaticky. Prostě bude tě “ničit“.
A navíc, nezapomeňme, že se jedná o muže. Za prvé: ne každý muž je schopen přenést přes srdce, že je nějaká žena v práci úspěšná (nemusí “zkousnout“ to, že ji chtěli zpět, když si myslí, že on by to zvládl lépe, že…) a navíc muži obecně (samozřejmě nemusí platit u všech mužů) mají jiný způsob uvažování a vystupování…takže nejde se na vše dívat jenom našim ženským “a mimochodem taky maminkovským“ pohledem.
Pokud se mohu zapojit do diskuse 🙂 pak si myslím, že problém vůbec nemusi být v dítěti.
Sama jsem 10 let pracovala ve vedoucí pozici a poslední rok jako ředitelka odboru. A mohu říci, že závist některých podřízených je někdy neúnosná. Nezávidí vám práci a odpovědnost – mají pocit, že nadřízený nepracuje – jen rozdává práci. Závidí pozici, plat, případné odměny a jiné požitky…
Píšeš, že sis vychovala nástupce – ten práci nezvládá, takže jsi musela nastoupit zpět. Teď sedíš se starším kolegou, který má řeči…
Netoužil náhodou právě tento kolega po Tvé funkci. Nemá pocit, že kdyby sis vybrala na “záskok“ jeho, pak že by bylo vše v pořádku? (Vždyť by se mohlo stát cokoli a už by ses třeba nikdy nevrátila.) Není to obyčejná závist?
(Když jsem před mnoha lety nastoupila do práce, tak už tam přede mnou byli tři starší kolegové. Dvě ženy a jeden muž – všichni o 15 – 20 let starší než já. Takže když mne po půl roce šéf jmenoval jejich vedoucí, byl to pro všechny tři šok. Všichni tři mi to dávali celých deset let najevo. Připomínky, “kecy“ (ne k odborné práci) – prostě příjemné pracovní prostředí – peklo na zemi.
V práci nakonec došlo k reorganizaci (odmítla jsem porušit zákon) a já dostalal výpověď. Všichni odborníci, kteří pode mnou pracovali se postavili za mne a odmítli převzít mou práci – kromě oněch třech. Ti se začali předhánět v tom, jak si polepší. Zkusili to postupně všichni – moji práci rozdělili do několika oddělení a jak to tak vidím – deset let toho co jsme postupně budovali jde “do kélu“. Zatím pohořeli všichni – na mém bývalém místě je to jak na kolotoči – nový vedoucí je tam pár měsíců a letí.
No nic – to je jen taková malá zkušenost. Možná to opravdu není o dítěti, ale jen o touze velet :-))).
Kamuš, souhlasím s tebou…. náušničky bych sice taky neslavila, ale co řekl ten kolega, je přes čáru a ta reakce mi přišla hodná puberťáka a ne dospělého chlapa.
Ctiradko, já vím, že pracovní vztahy asi nejsou všude skvělé, ale tohle mi nepřijde záležitost pracovních vztahů – spíš určité vychovanosti, diplomacie a empatie.
jj,taky to chápu z obou stran.-)) škoda,že jsou někteří chlapi toooolik ješitní a neumí se povznést nad nějaké řečičky…myslím,že neměl právo se takto zachovat-když mu něco vadilo,tak měl říct co konkrétně mu vadí-na rovinu. Myslím že Marťas by to vzala…ale takto do ní píchnout,aby se vrátila domů a neochuzovala dítě o péči ??? To je slaboch a ona je z něj právem zklamaná. Podle mě dobře věděl co dělá a řekl to schválně-já za tím vidím tu závist. K
Já neříkám, že by se měla omlouvat….
Já bych jenom pouvažovala nad tím, jestli opravdu do té práce chodit chci (anebo musím – to záleží na situaci, že…). O omlouváni nebyla ani řeč….
A já neměla pocit, že by to slavila v osobním volnu..Teda Marťas možná to volno měla (jak píše..), ale ostatní přepokládám pracovali a ty to mohlo zdržovat… Ale tak to beru já, tak to bylo u nás.. Přišel tam někdo “na návštěvu“, sednul si na stůl, chtěli si vykládat… a přitom nebyl čas… taky mě to otravovalo… Ale jak sjem psala, pořád se dá chovat v rámci slušnosti. Pokud to kolegovi (a případně ostatním kolegům( ujelo, tak bych za tím oravdu hledala třeba závist, nepřejícnost a obavu o svou pozici…např…
Ctiradko,ještě:-))) mě přijde že by to neměla vzdát po prvním nedorozumění…ona není ta ,která by se měla omlouvat…
ctiradko,no takto se to taky dá brát…mě ale hodně zarazilo to,že její kolega hned běžel za šéfem a že ji z té kanceláře dokonce fyzicky vyhazoval/kočárek/ a taky,že jí řekl do očí aby se věnovala děcku a když má mimino,že má být doma. uááá feministka se bouří-)))
Na druhou stranu musím souhlasit,že slavit naušničky v práci to bych asi taky nedělala:-))) ale co víš,co všechno se u nich slaví:-))) navíc to bylo v osobním volnu a podle mě teda reagoval až hystericky.
mě to přijde jako by se sám bál o své místo a nebo jakoby si myslel na to Tvoje a ouha oni zavolali Tobě…nevím. K
Mně teda připadá slavit náušnice své dcery v práci jako docela “nesmysl“… Promiň… To nicméně ale neznamená, že by se měl k Tobě někdo chovat tak, jak popisuješ.
Taky to neznamená, že s takovýmto chováním souhlasím…
Nevím, o jakou práci se jedná a jak to u vás je s pracovním kolektivem… Vezmu to ale podle sebe… Kdyby k nám do práce přišel někdo oslavovat takovou “prkotinu“ (a ona to rozhodně prkotina není z pohledu matky dítěte, ale z pohledu spolupracujícího to je teda jinak…..), tak by mi tam ten člověk asi spíše překážel a zdržoval mě v mé práci (ještě navíc s případným brečícím dítkem… a taky když vezmu v potaz, že se jedná o muže, který třeba ani děti nemá, nebo k nim nemá vztah…).
To ovšem ale neznamená, že souhlasím s nějakým neslušným chováním….
Prostě určitě bych prohodila pár slov, koukla na dítko, zeptala se co a jak, zkusila domácí buchtu, nebo koláč a šla zase pracovat…. Všechno jde dál… I když s nějakým oslavováním náušniček nesouhlasím, prostě i to se dá “překonat“ v mezích slušnosti.
Ale ono to opravdu asi záleží na tom, o jaký kolektiv se jedná a o jakou práci se jedná (jestli se s něčím spěchá, nebo jestli je jedno, že práce nějakou dobu postojí…).
A taky bych na Tvém místě pouvažovala nad tím, jestli opravdu chceš (případně musíš)pracovat s malým dítkem a co budeš případně dělat, kdyby sis ji do práce musela vzít…
A taky bych se zamyslela nad tím, jestli je tento kolektiv opravdu tak skvělý, jak sis myslela… Jestli v práci “někomu“ nepřekážíš, když se kolegovi smějou, že bude mít v kanceláři kojenecký ústav a když se kolega chová takto…. Protože chování lidí, kteří moc stojí o to, abys pracovala, bych si opravdu představovala poněkud jinak…
Snad jsem to nenapsala moc tvrdě, jestli ano…tak jsem to tak napsat nechtěla… Chtěla jsem ejnom napsat svůj názor..
A znovu připomínám, spíše jsem si tu situaci představila u nás na pracovišti, neznám vaše pracovní vztahy ….
Marrťas:-))) nevěš hlavu,je to omezenec! tak jemu vadí,že se mu někdo směje,jo?
Kurňa to bych si ho podala…řekla bych mu ,že sem si myslela,že je normální člověk,že sem si myslela jak je skvělý a příjemný a řekla bych jakou mám k němu úctu a k jeho práci ale že takto se chová akorát tak hulvát omezený a že jeho matka by se musela za něj teď stydět!
Radím Ti neřeš to,normálka běž do práce-myslím,že Ti to dělá dobře a pokud může manžel hlídat a vystřídáte se..tak 10hodin týdně není moc a 5měs dítě o nic neochudíš,neboj:-))
Raději bych s ním ještě promluvila,že se Tě to dotklo a že přeci tam malou brát nebudeš a ještě bych se zeptala co má proti dětem??? a taky bych vyzdvihla,že Ty si stejně dobrá jako on a kdyby Tě nepotřebovali tak Tě asi nevolají,že…a zeptala bych se co se jako tím,že máš mimino změnilo na provedení Tvojí práce…
Máš pravdu,bude to věkem..to jsou takové ty zaužívané modely rodiny-matka doma-otec v práci..chlapi si tam totiž hladí svoje ego jak oni jsou dobří,jak oni živí rodinu a jak oni jsou nepostradatelní,víš a najednou tam vpluješ Ty a místo aby řekli..joooo ona je dobrá jak to zvládá..tak jsou v rozpacích a pak melou takové blbosti.
Když to nepůjde najít společnou řeč.tak požádej o jiné pracovní místo.jinou kancelář. nevzdávej to,,já Ti moc držím palečky…a to i z důvodu aby si chlapi omezení nemysleli,že my ženy patříme jen k plotně a nebo jsme dobré jen na měnění plínek! drž se a dej vědět! K
to by jistě mrzelo každou mámu.Jen mi nějak nesedí chování kolegů,přeci jsou to dospělí a inteligentní lidé.Posmívání se kolegovi,že bude v kanclu s mimčem mi přijde spíš na puberťáky a ta jeho reakce je to samé.Přeci žijem v 21 stol. a ženská s děckem nemá být uvázaná u sporáku?
Marrťas…. to je mi vážně líto. 🙁 Chápu, že se tě to dotklo, chtěla jsi pomoci a vlastně tě prosili, aby ses vrátila a dopadlo to takhle….
Já vůbec nevím, co bych na tvém místě udělala, ale určitě bych si stála za svým – a sice že tvé dítě je nejdůležitější. Nevím, jestli je to tím, že je kolega starší…. spíš asi bezdětný,ne? A řekla bych, že dost hloupý, když mu nedochází, že takové jednání může maminku velmi bolet. Nešlo by to, aby tě šéf přeložil do jiné kanceláře? Neumím si představit, jak bys s takovým člověkem mohla bez konfliktů pracovat, zvlášť když se třeba situace bude opakovat a ty budeš muset Terezku zase vzít s sebou… Asi bych byla klidná, ale důrazná – pokud chtějí pomoci, měli by ti tolerovat to, že máš malé miminko, které mámu potřebuje.
Rozhodně ti moc držím palečky, ať to dobře dopadne – pak dej vědět! 🙂