Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
histerie
Dobrý den,mám syna 2,5 můj problém spočívá v histerických bezdůvodných záchvatech pláče.Jdeme třeba babičce naproti,celou cestu si o tom povídáme,je vidět,že se těší a jak jí uvidí,z ničeho nic nene a odmítá se přiblížit.Babičku vidí každý den,takže pro něj není cizí.Nebo jdeme nakoupit jinudy než obvykle,to je malér dokud se nevrátíme zpátky nepřestane ječet.Nevleze na kolotoč,houpačka je povolena jediná,na jinou nepůjde.Bojí se cizích lidí a prostředí,ale ne všech,když je mu někdo sympatický,je klid.
Můžete někdo poradit?Měla bych vyhledat psychologa?
Teres
Teres, řekla bych tomu „klasické období vzdoru“. Právě ho prožíváme, přesně jak píšeš, jdeme k rodině a malá se těší, říká, jak má tetu ráda atd.: přede dveřmi mi ale řekne: „Já neukážu tetě panenku, já jí nedám ručičku, já nemám ráda tetu..“ A takhle je to s každým, měla jsem strach, že nebude mít ráda lidi, pořád jsem se ji snažila překřiknout: „To neříkej, to není hezké!“ Ale velice dobře vím, že lidi ráda má, je to prostě období (pěkně nehezké, že? :o) Ale fakt, koho se ptám, ten měl něco podobného, takže už nad tím mávám rukou. Určitě z toho vyrostou, a pokud babičky říkají, že jejich děcka takové nebyly, ať pomlčí, buď si nepamatují nebo lžou!
mluvit,vysvětlovat,ptát se co k tomu dítě vede…pokud se spolu ještě nedomluvíte-dítko nemá dostatečný slovník,tak je to moc těžké. U nás se tohle srovnalo právě s pochopením slovíčka potom a důsledným dodržením slíbeného.
teď půjdeme tam a potom tam kam chceš ty…
zkus to aspoň:-) prcek se také nedal jednoduše přemluvit k novým věcem
dostat do něj kousek hrušky nebo jiný rohlík než byl zvyklý byl nadlidský úkol…
zkus ho po cestě bavit pozorováním okolí,ukazuj ptáčky,stromy,zpívejte si,počítejte auta…atd…zkoušej cesty měnit a na každé trase najdi něco zajímavého…malé děti mají rády svoje rituály-to je normální..ale taky jsou hoooodně zvědavé:-)))) K
Nepíšeš náhodou o naší Elišce? Chová se úplně stejně…za dva měsíce jí budou 3 roky. Snad se to srovná ve školce.
Cvrček
Myslím, že tímto prochází většina dětí. Dcera kolem dvou let, mě nenechala s nikým cizím ani promluvit, to spustila takový řev, že jsme museli odejít. A spousta dalších věcí u ní vyvolávalo strašný pláč, když nebylo podle ní. Ale kolem třetího roku se vše srovnalo.
Jans