Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
stévie sladká
Ahote holky a Gyw,nevíte kde by se dala sehnat rostlinka stévie sladké (Stevia Rebaudiana)?
Máte s ní některá zkušenosti jak s pěstováním, tak s použitím?
Moc děkuji za informace.
Hanka
Ani děkovat nemusíš,já to jen našla.O stévii totiž nic nevím.Jen jsem Ti to sem zkopírovala z těch uvedených zdrojů.
Hani, sousedka ji koupila u Starkla a říkala, že byla sladká, když ji žvýkala, ale když ji dala do čaje ať sušenou nebo ne, sladká nebyla. Chtěla ji používat při cukrovce, ale takto to nemělo pro ni cenu.
Gyw,
děkuji za vyčerpávající odpověď!! =o)
Hanka
Tady je myslím dostatek informací(zdroj-http://stevia.ic.cz/):
Rostlina Stevia rebaudiana pochází z Paraguaye, kde je odnepaměti používána jako sladidlo a léčivo indiány kmene Guaráni. Keřík této originální a ojedinělé rostliny dospívá po cca 14 – 17 týdnech, přičemž z jediné dospělé rostliny lze získat cca půl kila sušiny ročně. To je ekvivalent asi 100 až 150 kg cukru! Lze jí pěstovat i u nás. Musí být ale předpěstována a pak vysazena na slunném, teplém a bezvětrném místě. Úspěšné jsou pokusy ji pěstovat i ve skleníku a jako hrnkovou rostlinu v bytě. S poklesem teploty nať ale uvadá. Oddenky a kořeny přezimují při 5-10°C při velmi omezené zálivce.
Toto opravdu čistě přírodní sladidlo je přímo ideální pro diabetiky. Navíc je Stevia léčivá. Léčivé účinky rostliny se využívají k léčení organismu zevnitř i zvenku. Výtažek je aplikovatelný na akné, dermatitis, ekzém, atd.. Mimoto urychluje hojení jizev, strijí apod.
Extrakt ze Stevie:
– je 200-300-krát sladší než cukr
– odtučňuje
– užívá se při redukčních dietách
– pomáhá udržovat v rovnováze cukr v krvi a játrech
– podporuje činnost slinivky břišní
– vyrovnává krevní tlak
– podporuje dobré trávení
– napomáhá buněčnému metabolismu
– zvyšuje mentální aktivitu
– prokazatelně snižuje únavu a únavový syndrom
– snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích
– reguluje bakterie v ústní dutině. likviduje karies
– má antibakteriální, protiplísňové a protivirové účinky
– je vynikající na zranění
– urychluje hojení (nezůstávají jizvy)
– léčí kožní problémy, je účinně aplikovatelné na akné, dermatitis, ekzém, atd.
– úspěšně se dá použít jako pleťová maska
– nahrazuje všechna umělá sladidla
– na rozdíl od umělých sladidel nemá karcinogenní účinky
– na rozdíl od bílého cukru nepřispívá k artróze
– na rozdíl od bílého cukru se neukládá v těle v podobě tuku
Lidé se často ptají, proč nejsou extrakty ze Stevie běžně k mání v obchodech nebo v lékárně. Dám vám místo jasné odpovědi námět na přemýšlení. Taky si myslíte, že za ty dlouhé roky, co se používají v autech spalovací motory (a všichni vědí, že ta ropa prostě jednoho krásného dne prostě dojít musí), se nenašel nikdo, kdo by nevymyslel jiný druh pohonu nebo média, který by ropu v motorech plnohodnotně nahradil? A stejné je to se „sladičem“ a spousty jiných výrobků. Lobby některých a to zejména nadnárodních společností, které vládnou kapitálem a mocí je obrovská. Takové sladidlo v obchodech není a asi hned tak nebude. A to i přesto, že by mohlo pomoci mnoha lidem. Nejen těm, kteří trpí cukrovkou….
koupit lze rostlinu zde: http://www.krakonosovozahradnictvi.cz/rpzdr.htm
A tady ještě(http://www.sladkypolibek.com/sladkypolibek/stevie.html):
Stevia rebaudiana Bertoni
(Stévie sladká, stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky)
Botanické zařazení
Čtyři výstižná česká pojmenování pro rostlinu s botanickým názvem Stevia rebaudiana Bertoni charakterizují svým domácím označením její významnou vlastnost. Tou je bezesporu výjimečná sladkost, která ji rázem zařadila mezi přední přírodní sladidla. Ale nestala se tolik bádanou, pěstovanou, šlechtěnou a diskutovanou rostlinou jen pouze kvůli tomuto svému zajímavému účinku na chuťové buňky člověka. Ve své původní domovině, kterou jsou Paraguay, Brazílie a Amanbayská hornatina, jí domorodci přisuzovali léčivé účinky, a to už v době, kdy Španělé, Portugalci a jiní dobyvatelé ještě zdaleka nevstoupili na jejich území. Ostatně ti tam jeli hledat úplně jiné poklady. Vysloužila si tedy označení „léčivá bylina“. Její podrobnou botanickou charakteristiku najdete v některém atlase léčivých nebo cizokrajných bylin.
Kdyby se nejednalo o mimořádné vnímání pocitu sladkosti v ústech, který po sobě zanechává při požití jen malý kousek lístku stévie, asi by o této sladké trávě v našich končinách věděli pouze zahrádkáři a pěstitelé zajímavých cizokrajných rostlin. Některá zahradnictví nabízejí stévii ve svém sortimentu a uvádějí její charakteristiku a způsob pěstování.
Vydejme se tedy po stopách jedné ze skutečně nejsladších rostlin, kterou ze svého štědrého stolu člověku Matka Příroda nabízí. Stevia rebaudiana Bertoni je právem označována za mimořádný zdroj necukerného sladidla. Komplex sladivých látek obsažený téměř v celé rostlině mimo kořenů, zejména v listech je tvořen několika diterpenickými glykosidy nazývanými souhrnně steviosid. Kromě samotného steviosidu jsou v rostlině obsaženy ještě tyto: rebaudiosid A, jenž je sladší než steviosid 1,3 – 1,5x, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid. Steviosid se v mnoha zemích na světě používá ke slazení potravin, nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček.
Svými účinky na lidský organizmus se stévie zařadila mezi pomocná alternativní přírodní léčiva. Kam všude se rozšířila, kde ji pěstují v současné době a jakým přínosem je pro lidstvo? Na tyto otázky znají odpověď už dosti dlouhou dobu pěstitelé, šlechtitelé, biochemici, lékaři, farmaceuti, dietologové, propagátoři zdravé výživy, pracovníci potravinářského průmyslu, mnozí uživatelé výtažků stévie a její odpůrci i příznivci.
Z jihoamerického kontinentu, z oblastí kolem řeky Paraná, která protéká územím Brazílie i Paraguaye, byla importována do asijských zemí, kde se především jejímu výzkumu a uvedení na trh věnovali Japonci, Číňané, Indové a Korejci. Později si také našla své místo i v Evropě – v Německu, Bulharsku, Rusku a na Slovensku (Urbanovo) a v mnoha dalších zemích – USA, Thajsko, Vietnam a Filipíny.
Dobře se jí daří v nadmořské výšce od 200 do 600 m, mnohdy roste i na velmi vlhké, ba bahnité půdě, ale úspěšně se začala pěstovat i v hornatějších oblastech. Od dob, kdy se začala pěstovat v Evropě, si zvykla na odlišné podmínky a úspěšně se adaptovala. Jistě nás bude zajímat její vzhled a stručná botanická charakteristika. Stevia rebaudiana Bertoni náleží k čeledi hvězdnicovité – Asteraceae. Dorůstá výšky až půl metru. Její drobné sytě zelené lístečky jsou vstřícné, kopinaté. Jemné úbory bílých květů vytvářejí koncové okolíky. Už na první pohled se jedná o zajímavou rostlinu. Stévie byla původně jednoletou rostlinou, ale různými šlechtitelskými postupy se zařadila mezi víceleté. Je propracována technologie pěstování v jednoletém i ve víceletém cyklu a technologie vegetativního množení pomocí zelených řízků, řízků kořenů, odnoží a dalších vegetativních částí rostlin včetně metody in vitro.
Využití půdy při pěstování stévie je asi dvacetinásobné ve srovnání s cukrovou řepou nebo cukrovou třtinou. Pěstování stévie a produkce steviosidu přináší nemalý národohospodářský efekt, neboť na jednom hektaru porostu stévie – výnos 2 t sušiny, výtěžnost steviosidu 6% – může nahradit minimálně 10 ha porostu cukrové řepy – výnos 30 t.ha-1 s výtěžností cukru 12 % – při již zmíněné úrovni sladivosti steviosidu a cukru, a za podmínek, kde bylo uvažováno reálné minimum u pěstované stévie a optimum u cukrové řepy.
V našich poměrech na zimu usychá a rostlina přezimuje v kořenech se zemitým balem. Zahradníci ji nabízejí už jako hrnkované sazenice. Našla své uplatnění v zahradách, kde jí vyhovuje příjemné polostinné zákoutí, ale také se z ní můžeme těšit i když ji budeme mít v květináči doma.
Na mnoha místech se stévie pěstuje právě kvůli svým velice sladkým lístkům, které sladkostí mnohonásobně předčí řepný či třtinový cukr. Navíc steviosid, tedy ono přírodní sladidlo extrahované ze stévie, vykazuje nulovou energetickou hodnotu. Chutí se neliší od řepného cukru, ale ti, kteří toto sladidlo používají, nemusejí hlídat svoji tělesnou hmotnost. Mnozí lidé s nadváhou naopak sladí výhradně tímto sladidlem, protože tak ukojí svou chuť po sladkostech a na vysokokalorické pamlsky oslazené cukrem nemají chuť.
Američtí indiáni používali lístky stévie nejen k oslazení nápojů a pokrmů, ale znali i jejich léčebné účinky. Mnohem později vědci zjistili, že tato sledovaná populace z kmene indiánů Guarani téměř netrpí kazivostí zubů, takže mohli potvrdit, že stévie dokáže zničit celou řadu nebezpečných bakterií ústní mikroflóry. Při žvýkání i toho nejmenšího lístku vydrží sladká chuť v ústech velice dlouho a člověk pak nemá touhu po jiných energeticky vydatnějších pokrmech a nemá pocit hladu. Což je opět velká výhoda pro lidi, kteří chtějí shodit nějaké to kilo dolů.