Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Doma je prostě doma
Moje milé virtuální kamarádky, všechny zdravím po návratu domů z Jadranu. Dovolená byla krásná, počasí v prvních 2 dnech liknavější (domácí říkali, že mají za sebou několik neobvykle chladných dnů, ale teplota moře prý zůstala stejně vysoká – br, bylo ledové!), ale pak začalo nefalšované horké léto, moře se po 2 dnech ohřálo na teplotu neosvěžujícího kafe, všechno bylo prostě nádherné! Před odjezdem z domova jsem zcela odložila svůj sen o čerstvých fících, víc z vás mi psalo, že fíky jsou až později. Ale přejedla jsem se jich do bezvědomí :-)) Domácí nám každý den na stůl na verandě pokládali čerstvě natrhané asi 1/2kg, na cestu domů nám jich dali tašku, ale bohužel se nedala dovést, byly už moc přezrálé…
Při odjezdu jsem panu domácímu chválila počasí a on mi podal informaci, že pro ně je toto neobvyklé a dlouhé vedro :-))) No, zkrátka orgie zmrzliny (na naší pláži měli tu nejlepší, jakou jsme v Chorvatsku potkali, a že jsme si tam trošku pojezdili), nádherně měkkých broskví, hroznů, fíků… a moříčko moje milované, ach jo, škoda, že už to skončilo :-))
Cesta tam byla v chladnějším počasí a opravdu to šlo, jeli jsme ve čtvrtek a stáli jsme jen chvíli v Chorvatsku na hranicích, jinak silnice prázdné. Nejhorší byl dle očekávání průjezd Českem, bez dálnice je to opravdu na houby, dalo nám to 4 hodiny. Zpátky jsme vyjeli v pátek ráno s tím, že cestu rozložíme do 2 dnů a cestou se ještě přes to horké poledne vykoupeme v moři někde nad Zadarem. Bohužel, Vítek po tatínkovi zdědil jeho cestovní horečku, takže od brzkého rána šílel, nemohl jíst a jen nastoupil do auta, začal zvracet. (Cesta tam a cestování v posledních 2 letech bylo vždycky zcela v pohodě.) Děkovala jsem vyšší moci, že jsme měli v plánu spát, protože jsme si mohli dovolit na řadu hodin zastavit a nechat ho vždycky vydechnout. Nocovali jsme v městečku Slunje za Plitvicemi, ale po té zkušenosti bych už starou silnicí v Chorvatsku znovu nejela. Samá 60, cedule obcí neviditelné, hustota osídlení mizivá (přesto skoro pořád 60), zato na každém rohu policajti s radary. Příště raději po dálnici a někde si na nocleh sjet. Domů jsme pokračovali v sobotu, Vítek se naštěstí uklidnil a přestal zvracet. Čekali jsme kolony, zejména ve Slovinsku, ale jediné, co nás podusilo, byly opět hranice, to bylo úmorné, asi něco přes hodinu. No, a pak stará známá cesta přes Čechy. Musím říct, že nás oba cesta domovinou unavila víc než všechny dálnice cestou.
Když jsme přejížděli hranice domů, chtěli jsme vydat indiánský pokřik, ale absence prosté vlajky na naší straně nám sebrala slinu. O pár kiláků dál vyfrézované kusy silnice bez označení, silnice zcela bez bílých čar – však jsme věděli, že doma je prostě doma :-))
P.S. Pro všechny: v Chorvatsku neexistuje žádný lék na cestovní zvracení pro děti. Raději tedy i ti, kdo tu potřebu nepředpokládají, ať si doma koupí Kinedryl, já jsem nebyla daleka toho obcházet na odmorištích české turisty a žebrat – ale vydržela jsem :-))) (Já Kinedryl s sebou balila, ale zcela nevysvětlitelně se někam ztratil a dosud je pohřešován…)
Príma, vítej doma!!! Moc bych Vám všem přála, aby ta energie ze sluníčka a moře vydržela co nejdéle a příznivě ovlivnila vaše zdraví v podzimních nečasech…..
Virenko, já jsem Tě varovala, že nejhorší je cesta po našem parkovišti a tankodromu jménem D1. Když to srovnáš s chorvatskou dálnicí, to je nebe a dudy.
Hlavně, když jste v pořádku a spokojení doma. My už jsem si všechno napsaly v OV, takže vítejte a vybíjejte nabranou energii až do zimy.
Virenko, vítej doma. 🙂
Mohla bys napsat něco víc o ubytování? (třeba do OV)
Také jsem se vrátila v sobotu z dovolené a cestování bylo hrozné. Jeli jsme ze Slovenska (oblast Poprad) 12 hodin! V ČR se asi rozhodli opravovat mosty zrovna v jeden den. Stáli jsme hodinu v koloně, kvůli opravě mostu. Další oprava mostu nás nahnala na objížďku dlouhou 25km. A pak jsme potkali další opravy mostů, ale tam už to šlo.
Malá se nám pozvracela cestou tam, takže na cestu zpět jsem se vybavila. Náhradní oblečení, flašky čisté vody na opláchnutí, Kinedryl, igelitky na případné špinavé prádlo…ale naštěstí se už nic nekonalo. Musím obě holky pochválit, zvládly cestu v pohodě. Starší spala a malou jsem na tři hodiny zabavila MP3, hrozně ráda poslouchá hudbu. 🙂
Jinak se nám dovolená moc a moc povedla. Kdo se chystá do Tater nebo Slovenského ráje, ráda napíšu postřehy a rady. 🙂
Virenko, tak ještě jednou vítej doma 😉 Teda, ty jsi mě nějak naladila, že už se začínám děsně těšit na příští rok na dovču…původně jsme si chtěli dát vždycky aspoň tři roky pauzu, protože ta cesta mi přišla fakt úmorná, ale už jsem se nějak “ vyzdravěla“ a příští rok jedem zase:o))
Je fajn, že jste dojeli tam i zpátky bez velkých problémů, když pominu ty zvracecí…cítím s tvým synem, protože já cestovní horečku podědila taky po tátovi ( tomu bohužel zůstala a je to fakt o nervy s ním někam jet ), jen s tím rozdílem, že na mě ani Kinedryl nezabíral:-(, ale vyrostla jsem z toho :-DDD
Moříčko,fíky:-)) závidím:-)))
tak vítej zpět v realitě:-))) K
Virenko, tak vítej doma!!! Je skvělé, že jste si to krásně užili, úplně cítím, jak to muselo být super – ta zmrzlina, moře, ovoce…. :)))
S Vítkem soucítím, já bez Kinedrylu taky nevyjedu (kupodivu mi autobus ani tak nevadí, zato autem kolikrát stačí 15 minut a je mi zle celý večer). Objevila jsem před pár lety cestovní žvýkačky Travel gum – prodávají se normal v lékárně, 10ks asi za 50,- Kč a jsou bezva, není po nich taková únava jako po Kinedrylu, akorát nemají balení pro děti. Takže větším klukům dávám půlku žvýkačky a malým zatím Kinedryl. To jen, kdybyste některá hledala alternativu ke Kinedrylu, navíc mi obvodní lékařka poradila, že při delší cestě se tyhle dva léky můžou kombinovat – ale to jen na okraj.
Hlavně že jste vpořádku doma – ale stejně, doma je nejlépe, viď? Od toho dovolená i je, abychom se zas těšili na to své…. Tak se dobře zadaptujte a ať vám ty krásné pocity dlouho vydrží a pěkně vás nabijí, až bude hůř…. :)))