Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Jak jsem vyhrála svůj závod na 100 metrů
Milé virtuální kamarádky! Už jsem tu nebyla nějaký ten měsíc – stěhovali jsme se, neměla jsem připojení na internet a pak mě taky přes celý den zaměstnají mé děti a já nemám čas si k PC sednout. Nicméně se chci s vámi podělit o příhodu, která se mi před několika dny stala. Vracely jsme se s mými dvěma holčičkami z procházky domů – maličká Ráchel v kočárku a Sárinka pěšmo. Zastavily jsme se u tabule naučné stezky, která popisovala místní zvířátka. Sára je začala poznávat a já jsem jí o nich začala povídat a …. pustila jsem z ruky kočárek a otočila se k ní. Najednou jsem zahlédla, jak se od nás kočárek vzdaluje a pádí z kopce loukou dolů. Určitě si dokážete představit, jakou hrůzu jsem zažívala, když jsem za ním vystartovala a snažila se ho doběhnout. Nakonec se mi to skutečně podařilo a já držím kočárek!!!!!!!!!!! Ráchelka měla vykulená očka, jak se cestou v kočárku třásla….Určitě jsem podala svůj osobní rekord v běhu. Nohy se mi roztřásly a pak mi dělalo celkem potíž i chodit. Nicméně jsem k sobě tiskla svůj poklad!!!!!! Při tom běhu jsem jen myslela na to, ať se kočárek na těch drnech nepřevrhne. Až pak jsem uviděla, že jsem ho chytla asi 8 metrů od srázu – byl tam zpevněný asi 2metrový břeh a pod ním chodník!!!! Dělá se mi špatně z toho, co se mohlo stát…A proč se to vše stalo? Proč jsem si kočárek nezabrzdila? Stály jsme na rovince, cesta se svažovala až asi za 10 metrů, ale ten den foukal dost silný vítr – chvíli klidno a pak vítr a my stály mezi mezi dvěma výškovými paneláky, takže tam vítr ještě víc zesílil a kočárek se i po rovince rozjel no a pak z kopce nabral rychlost. Uf, podruhé jsem se narodila. Jsem nesmírně šťastná, že se nic nestalo.
Gratuluji k dobrému konci. Také jsem měla jednou podobný zážitek. Malý se učil jezdit na kole a měl na něm přimontovaná kolečka, aby nespadl. Šli jsme na asfaltovou cestu k chatám, kde nejzdí auta. Celou cestu mi žvatlal a já mu říkám u silnice se zastav. Samořzejmě neposlechl a vjel na hlavní silnici. Rozběhla jsem se za ním v pantoflích a on si to štrádoval prostředkem silnice a měl ohromnou radost, jak za ním maminka v pantoflích utíká. Doběhla jsem ho, dostal na zadek a odtáhla jsem ho stranou. V tu chvíli kolem nás projel linkový autobus a tak dostal znova a pořádně. Byla jsem v takovém nervovém vypětí, co se mohlo přihodit, že mi bylo úplně jedno, kde která babka mě sleduje z okna. Faktem je, že od té doby jsem neměla problémy s posloucháním při jízdě na kole. Stačilo pouze malé připomenutí.
UF,sem se spotila,vazne,videla jsem to jako zive:-))Jo jo,zvlaste my,zeny,dokazeme nemozne,dokazeme vsecicko:-))Hlavne,ze to dobre dopadlo!!!!!! Jessica
Džamila by asi vyskakovala, Karamelo, ale mám stejné myšlenkové pochody.
Pepino, jsi borec. Úplně to vidím, fuj, to byl fofr, viď? Taky mi jednou kočárek takhle ujel, ale naštěstí jen kousek a po asfaltu, ovšem malému se to tenkrát líbilo 😀
no a uz bys byla v lochu:)
Brmbul… dostal facana:-)))) řvala sem na něho přes celé sídliště ať zastaví-musel mě slyšet.
karamela (9.8.2008 v 11:10)no a urcite jsi mu neplacla….ale podle dzamily jen klidnym hlasem domluvila:)
je dokazano ze matky v takovych chvilich dokazou zazraky…nekde bylo zemetreseni a matce zustalo dite pod nejakym panelem…..ona ho nadzvedla….a zachranila…ten panel pry mel neco prec 300 kg…
To jsem ráda,že to dopadlo dobře..ufff:-)))) ten pocit mrazení znám,kolikrát sem malého chytla až na silnici,když mi utíkal,nebo ujížděl na motorce…hrozné..srdce tluče a člověk si pak musí až čapnout aby se mu nepodlomila kolena. K
teda, úplně se mi při čtení tajil dech… hrůza, když člověk domyslí, co se mohlo stát…
Ještě že to dobře dopadlo a ty jsi zaběhla rekord. Sice nebudeš zapsána v žádné knize rekordů, ale to je myslím úplně to nejmenší, co by tě mohlo trápit… :-)))
Teda, úplně mě polilo, jakému neštěstí jsi nejspíš zabránila! Vůbec si nic nevyčítej, někdy je to mžik, něco chceš rychle udělat a neuvědomíš si ihned možný následek, mně se nedávno mělo stát něco obdobného, ale to sem psát nebudu, jen chci říct, že toto chování chápu – ne proto, abych sebe samu omlouvala, ale z mateřské a toho neustálého stereotypu je fakt člověk už tak zblblý, že mnoho věcí už dělá automaticky a neuvědomí si možný následek. Jsem i za tebe moc ráda, žes kočárek zachytila a jste v pořádku!!!!
Téda, tak to se ti nedivím, já bych pak asi taky nemohla ani stát….. to jsou nervíky! Hlavně že to dobře dopadlo – jde vidět, že v mamince se v jediné vteřině zmobilizuje úplně všechno, aby svému drobečkovi pomohla! Šikulka 🙂
Ty jo mám husinu když jsem to dočetla. Ty páni hlavně že je všechno v pořádku, náhoda je blbec co? Hroznej vítr!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.