Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
dětský vzdor
Dobrý den,
máme dvojčata, jendovaječné kluky. Je jim 2,5let. Jsou ale dost rozdílní v komunikaci, především při řešení konfliktních situací. Do dvou let se vše dalo zvládat, ale poslední půlrok si přestáváme vědět rady. Především jeden z nich je velmi paličatý, svéhlavý a vzdorovitý. Snažíme se být trpěliví, chápaví i důslední, samozřejmě ne vždy se nám to stoprocentně daří. Vzniká to i z drobností, např. chce všechno dělat sám, třeba jsem ho jen poponesla v metru a on pak hodinu vřeštěl, že sám sám a nebyla s ním řeč.. Není pak možné mu cokoliv vysvětlit, dokud se sám nevyčerpá. Ne vždy je možné ho na situaci předem připravit, hlavně často ani netuším, že se to má proč stát..Nebo něco chce, za vteřinu to nechce…probudí se např. v noci, že chce deku a dostane hysterický záchvat, když ho přikryju, že jí nechce, tak ho odkreju a zase řve..Doufáme, že se to časem uklidní, protože je to dost vyčerpávající několikrát denně řešit tyto jeho výmysly..I s druhým máme problémy, především v noci, ale to se trochu lepší a bylo by to zase na delší psaní. Chci i poprosit, zda nemůžete dát nějaký kontakt na psychologickou poradnu v Praze. Nechceme dělat ve výchově zbytečné chyby. Děkuji moc.
Lenka
Ahoj Lenko,taky si myslím,že psychologickou poradnu nepotřebujete.Vaše problémy zažívá denodenně nespočet rodičů-nejste v tom sami,neboj!Taky máme 2,5letého syna,navíc za 3 neděle se nám narodí holčička.Malej je jeden den úžasnej-další den jak trdlouš:).Zrovna včera měl svůj den-zlobil,vřeštěl,neposlouchal,nenechal si domluvit,zkoušel co vydržim-hrůza.Fyzické tresty u nás nezabírají-jen párkrát jsem ho zkusila plácnout přes zadek-malej se mi vysmál……Křikem toho taky moc nezmůžu….možná ulevim na chvilku sama sobě:).Jediný co,tak buď odvést pozornost………….venku scéna,že chce tohle a ne tohle,takže mu začnu ukazovat semafory,auta,kytky………Doma scéna..od mámy ne od táty jo……a naopak…důrazné NE a stát si za tím………i přes křik a vztek prcka.No a když už jsme ve fázy opravdového vzteku a řevu kvůli „blbině“,tak ho prostě nechám ať si řve a vřeští…………i venku.Pokud s tím mají problém ostatní,tak je to jejich problém:).Zkusim si k malýmu kleknout a mluvit s ním o tom co ho zlobí a pokud ho to stále zlobí,tak ať to ze sebe vyřve….:).Myslím,že kolikrát by tohle pomohlo i nám dospělým:).Takže zapomeň na psychologa,pevné nervy,hodně lásky a za pár………..týdnů,měsíců?!?:)bude líp,neboj.Jo a hlavně-u nás vůbec nezabírá-„Už neplakej“…….to řve 10x víc a nahlas:).
Lenka
Ahoj Lenko, myslím, že psychologickou poradnu nepotřebuješ, spíš to chce malinko přitvrdit a nepovolit. Děti potřebují hranice. Mám dceru – 2 roky – ta je paličatá až hrůza! Mně se vyplatilo nepovolit, samozřejmě to zkouší, jako každé dítě, ale když řeknu ne, tak to platí. My jsme měli nejhorší období mezi 15 – 20 měsícem. Někdy jsem myslela, že se z ní snad zblázním. Časem to přešlo, teď je to mnohem lepší, ale důležitá je důslednost a občas i plácnutí, než sáhodlouhé vysvětlování. A taky funguje manžel, to je jistota, tomu si nedovolí odporovat a poslechne okamžitě a zároveň ho úplně zbožňuje:-)! Tak hodně štěstí!
Alča