Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
nechce usínat sama
Ahoj maminky,prosím vás poraďte mi nějaký fígl,aby naše 20-měs.dcerka usínala sama v pokojíku,já už nevím co dělat a začínám být zoufalá..Večer jí vykoupeme,dáme kašičku,vyčistíme zoubky,pak ještě chvilku „zablbneme“ a nesu jí do postýlky,kterou máme v ložnici a v tu chvíli to začne,ví že jde spát a nechce tam být sama,plače,volá mami mami,já jsem citlivka a měkkoň,takže to nevydržím a jdu tam jí uspat,lehnu si,dám si jí na prsa a takhle vždy usne skoro hned,já vím,že jsem si na sebe asi ušila bič,ale nesnesu poslouchat ten srdceryvný pláč.Už jsme se manželem i kvůli tomu chytli,on je ten,kdo má chladnou hlavu a je pro,jí nechat vybrečet,zrovna před chvilkou mi skoro držel dveře od pokoje,abych tam nešla.Usnula si po 20 min.vytrvalýho pláče.Tak nevim,uvidíme zítra.Já vím,že dělám chybu,teoreticky to všechno vím,ale prakticky už je to horší,díky,že jste dočetly až sema za každou radu a názor děkuji,Lenka.
Lenka
Dobrý den, taky nechci být za krkavčí matku, moc se mi líbí, jak to popsala Matilda a souhlasím s ní. Já jsem svoji dceru (2 r.) neuspávala nikdy a ona to také nikdy nevyžadovala. Od malinka usíná sama v postýlce, nemá s tím problém. Teď, jak je větší, samozřejmě probíhá před spaním občas krátká pohádka, někdy si chvilku povídáme, ale převažují dny, kdy je jen pohlazení, pusa a malá sama řekne: dobrou noc a spí se. I odebrání dudlíku na spaní (před 3 měsíci) dopadlo dobře. Své dceři se věnuji celý den a večer si chci buď něco udělat v domácnosti nebo v klidu posedět s manželem u televize a odpočinout si. Nedovedu si představit, kdybych např. 45 minut uspávala. Ale záleží samozřejmě na každém, jak si to udělá a vyhovuje mu to.
Alča
Ahoj, äsi neporadím, naší malé bude 19 měsíců a usíná u mně u prsa- a i přesto máme celkem dlouhý rituál- koupání, pak si čte s tatínkem v posteli, pak přijdu já, přečteme Budulínka nebo Perníkovou chaloupku (momentálně nejoblíbenější pohádky), pak zhasnu a povídáme si, co jsme ten den dělaly, co budem dělat zítra a že musí jít spinkat, abysme mohly zítra např. jít plavat. Pak povím, jak ji máme s tatínkem rádi a zazpívám ukolíbavku. Pak si dá prso a někdy usne, někdy s ní musí ležet dýl, dokud neusne. Mně to ale nevadí, často chodím spát zároveň s malou, usíná celkem pozdě a často se v noci budí na kojení, tak abych nebyla moc ztahaná.
Karamelko, popsala jsi přesně jak to vypadalo u nás, včetně té vařečky:-))) Ale vůbec jsme ji nemuseli použít, holky byly rozumné a hlavně zvyklé na své rituály odmalinka.
Leni,náš darebák:-) 2,5r usíná sám,ale taky to zkouší a před uložením je jekot etééé jednu pohádku.pjosíííím…a tak:-))) ale prostě ho dám do postýlky,otevřu balkon aby se vyvětralo,zachumlám ho do peřiny a chvilku si tam sednu a vykládám mu co budeme dělat druhý den,kam půjdeme…do koružku,na písek,na houpačku… a ý´že všichni jeho kamarádi už spinkají a spolu je vyjmenujem…a pak nechám otevřené dveře od ložnice-taky máme 2+1:-) a jdu do obýváku k tv nebo třeba umýt nádobí do kuchyně a dělám normal hluk a normálně se bavíme..když zapláče tak jen zavolám já jsem tady ,lehni si a spinkej… a když vylézá a chodí za námi,tak vezmu vařečku a položím ji na postel vedle s tím,že žádné vylézání jinak bude vařečka na zadek a to platí dobře….
no a jinak zase pokud Ti hnedka usne když ji máš u sebe tak bych to možná zatím neřešila…vždyť je to přirozené,že se chce dítě mazlit…z toho vyroste…. horší by to bylo kdyby si musela čekat hodinu nebo zpívat a huškat…ale takto… K
NAŠE DVOULETÁ DCERA TAKÉ ODMÍTÁ SPÁT SAMA.MUSÍM JÍ USPAT V POKOJÍČKU A PAK ČASTO USNE,ALE VĚTŠINOU SE V NOCI VZBUDÍ A PŘÍDE DO NAŠÍ POSTELE.ASI PO TÝDNU DOSTALA Z NIČEHO NIC VELKÉ HOREČKY ANI DOKTORKA NA NIC NEPŘIŠLA.TAKŽE ZASE SPÍ S NÁMI.MYSLÍM SI,ŽE JEŠTĚ NA TO NENÍ PŘIPRAVENÁ.URČITĚ SI PROMLUV S MANŽELEM A DOMLUVTE SE.
Leni, já to vidím stejně, jak napsala Tomasa.
Přijde mi to normální. Maldší jsou 4 roky a také uspáváme, spí se mnou v posteli a vůbec mi to nevadí. Do 3 let se kojila, takže jsem uspávala já. Nyní si to užívá manžel, já vždy přečtu pohádku a pak k ní jde tatínek a zpívá písničky, do 20ti minut usne.
Se straší jsem to dělala stejně, akorát ona si sama ve čtyřech letech řekla, že bude spát ve své posteli, ve svém pokojíčku. A zvládla to skvěle. Mladší o tom zatím nechce ani slyšet. Každé dítě je jiné. A každá rodina si to udělá, jak to považuje za správné. Já nevidím vůbec nic pozitivního na tom, nechat dítě zbytečně brečet.
Já si taky myslím, že ne každá maminka má tu výdrž, nepodlehnout děťátku, jde ale o to, že děti jsou nesmírně chytré už od miminka, ví přesně, jak na maminku, co na ni platí:-)
Já jsem obě děti neuspávala, první šla do pokojíku v sedmi měsících, protože po dovolené s babičkou vyžadovala při usínání držení za ruku. Jak píše Pavlinkav, byla to otročina, která trvala někdy i hodinu a nebyl důvod to nutně snášet. Následoval asi týden srdceryvného pláče, kdy jsem za ní vždycky přišla zhruba po 5 minutách, uložila, pohladila, a šeptala hají. Postupně to ustupovalo až začala usínat pěkně sama. No a mladší šupajdila do dětského pokoje v pěti měsících, usínala pěkně sama bez problémů, možná díky starší sestřičce, čtení a pouštění pohádek a zpívání ukolébavek, chodila jsem ji tam v noci kojit a nebyl žádný problém.
Záleží na mamince, někdy jí to působí větší trauma, když slyší svého broučka, jak pláče a úpěnlivě ji volá, že by asi bylo lepší než se stresovat, uspávat dál, pokud usne s mámou rychle. Ale jak říkám, děti jsou většinou chytré jak opice, chce to občas i trošku vydržet a stát si pevně za svým. Vždycky jsem brala manželskou postel jako místo, kde dítě na každodenní spaní nepatří, protože podle mého i muž musí vědět, že má ženu, nejenom matku svých dětí a pokud mezi nimi každou noc leží dítě, může to být i pro něj dlouhodobé trauma, pokud s tím samozřejmě vyloženě nesouhlasí. Takže naše děti od narození spávaly ve svých postýlkách.
A podle toho, co píše Lenka, mám pocit, že větší problém je konflikt mezi ní a jejím mužem, nebýt toho, nic by neřešila a uspávala dcerku dál, proto by si hlavně měli v klidu promluvit spolu a spolu ten problém řešit.
Ať nejsem za krkavčí matku – já jsem ji nenechala hodinu řvát, to by asi nevydržel nikdo:o) Ona spíš na nás jen pokřikovala, přitahovala pozornost…když fňukala, tak jsem tam šla:o)
Ale je to jak píše Nessy- jestli usne třeba do 10 minut, tak to je v pohodě a pokud tě to vyloženě neobtěžuje, tak zkus manžela přesvědčit, že to odbouráte časem…pokud u ní ležíš 40 minut, tak podle vlastního uvážení…
Každé dítko to snáší jinak, tak ať potom třeba není úzkostlivá nebo tak.
Pokud jsi ale rozhodnutá to utnout, tak bys teda zítra měla opět vydržet…
Leni,jestli v té přítomnosti usne hned,tak nechápu kde je problém?Já svého skoro tříletého syna taky uspávám a vůbec mi to nevadí,než usne,chce se mazlit,říká mi,že mě rád,tulí se…Já ho uspávám ráda.Jen jednu dobu,jsme přetali s upáváním,to mu bylo kolem 2 let.Začal si totiž vymýšlet.Už jsem mu tam nestačila já,ale musel chodit i tatínek a došli jsme k tomu,že uspávání trvalo přes hodinu.Byla to teda síla,plakání a volání,ikdyž měl otevřené dveře,chodila jsem ho vždycky pohladit,dát mu pusu,pak už se jen po určitým čase koukat.No trvalo to asi 14 dní(a kdyby jsme se nebáli,že si potom bude jistý,že si vše vyřve,tak bysme to do konce vůbec nedovedli a znovu chodili uspávat) a začal spát sám.Pak jsme jeli na dovču a vše bylo v háji.Takže jsem po 2 měsících znova uspávala a zůstalo to tak i doma.Už jsem na to neměla,nechat ho plakat a přítel to nesl snad ještě hůř než já.Teď vždycky,když nechce spát,pohrozím,že bude spát sám a on okamžitě přestane dělat blbosti a do půl hodinky usne.Chceme mu udělat pokojíček,kde už pak bude spát sám,ale necháme to na něm,až bude chtít.NEdávno mi hlásil,že až bude chodit do školky,bude už velikej a bude spát sám.TAk jsem na něj zvědavá:-)
Holky díky,já vím,že je to těžké.Ten pláč mě určitě neobtěžuje,vadí mi to kvůli ní,protože jak už jsem řekla,jsem měkota.Michalka spí s námi v ložnici,máme byt 2+1,takže postýlku má u nás,možná se to spraví,až bude mít velkou postel.Jinak jak píše Pavlínka-uklidnit,pohladit,..to vše dělám pořád dokola a dokola,i má svýho myšáka,na spaní se s ním šimrá pod nosíkem a to jí uspává,dudlíka má též,no jsem zvědavá na zítřek,asi to tedy nechce polevit,ozvu se zase,jak jsme na tom,díky moc,ahojky.
Lenka
Leni, také nepřidám žádnou radu, malá spala sama v pokojíku od 4.měsíců. Jakmile jsme pořídili velkou postel (ve 2 letech) ze které mohla sama odejít, začalo nám uspávání (vyprávění pohádek, co se stalo přes den, a museli jsme čekat až malá usne). Teď jsou jí 3 roky, chodí spát sama, na noc pouštíme CD (pohádky, písničky, básničky – co si vybere – na návštěvě bez problému usíná bez CD). Manžel byl také proti uspávání, ale já jsem to argumentovala tím, že ji přeci nebudeme uspávat do osmnácti a teď (dokud je malá) si ji zatím můžeme užít. Až nám děti vyrostou, už s námi v posteli chtít spát nebudou a jednou se nám po tom bude ještě stýskat.
Leni, záleží na tom, jak moc tě to obtěžuje. Já jsem měla syna u sebe v ložnici téměř do jeho 3 let, pak začal spát ve své posteli ve svém dětském pokoji, bez křiku, bez pláče. Dnes je mu 6 let a myslím si, že jsem udělala dobře. Teď mám dceru 2,5 roku, která také usíná v mé náručí a spí se mnou a manželem v ložnici. Až uvidím, že je „připravená“, půjde také do svého dětského pokoje. Nikdy jsem své děti nenechala vyřvat, přišlo mi to tak nějak přirozené, že vyžadují kontakt se mnou. Pokud tě to ovšem obtěžuje, nezbyde než ji nechat a být neústupná. Nejhorší totiž bude jeden den nechat vyřvat, druhý den polevit.
Nejsem v tomhle praktik, jen teoretik. Malou jsem naučila usínat samotnou asi od 10 měsíců, kdy jsem večer přestala kojit. Občas přišlo období pláče, ale dělala jsem to tak, že jsem tam došla, položila ji, pohladila, řekla, že má spinkat, maminka že má práci a příjde za ní pozděj. Někdy je to o nervy, vydržet to třeba hodinu. To jo. Ale třeba za týden bylo po krizi. K vánocům pak dostala CD s pohádkama, takže cca od dvou roků, kdy už těm pohádkám trošku rozumí, jí pouštím na usínání CD – ovšem to asi taky není to pravé ořechové…ale zas na druhou stranu vím, že usne i bez toho CD. Ale když ráda poslouchá tak co.
Takže nevím, jestli jsem ti Leni poradila – zkuste třeba tu metodu 5-10-15-20. Při pláči za ní chodit, utišit, pokonejšit, pohladit, zazpívat, říct básničku – prostě něco, co ji zklidní, vysvětlit, že teď už se spinká, dát mazlíčka …. a odejít….no a uvidíte. Třeba to projde, třeba ne…každé dítko je originál. Vím, že kamarádky mě dlouho měly za exota, že jsem na malou tvrdá. Ony uspávají, leží s dětma apod. Ale pro mě je to otročina, která být nemusí. A malá mi usíná sama po obědě i večer.