Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nepochopení období vzdoru ze strany ostatních
Poslední dobou píšu spíše o trápeních než veselé příspěvky, ale nedá mi to to tady nenapsat. Štve mě přístup některých mých známých. Ale po pořádku: moje dcera bude mít brzy 3 roky, odmalička byla příkladné miminko, prostě dítě, jaké by si každá máma aspoň na chviličku přála – hodné, neagresivní, chápavé a bystré, pěkně jí. Už od jejího narození jsem si musela zvyknout na věty typu: “Tak zlaté děcko jsem ještě neviděla!“ nebo “Ona je pořád tak hodná a bystrá!“ Ale jak už to tak bývá, obdobím vzdoru málokteré dítě neprojde a tak potkalo i nás, avšak ve velmi mírné podobě, (alespoň zatím). Projevuje se u ní hlavně sice typickými znaky “Nech to, to je MOJE!“ a “Já to udělám, já sama!“, ale nějaké kopání a vztekání na zemi v obchodě nebo kdekoli jinde jsem od ní v životě nezažila! Hodně jezdím za známýma do města, kde jsem bydlela předtím a vlastně stále po nějakých známých a rodině, a oni najednou úplně otočili. Otázky na mou malou typu: “Co je jí, je úplně změněná?!“ “Taková teda nebývala!“ mi rvou srdce, úplně zapomněli, jaká byla předtím a daleko delší dobu než ty 3 měsíce teď… Snažím se to vysvětlit, ale přijde mi to bez reakce. Horší je, že Sára je teď opravdu taková nepřátelská, nic nechce půjčit, děti momentálně od sebe spíše odhání (nebylo to tak!), já ji zbytečně okřikuju, ať taková není a sama jsem pak z toho nešťastná a jen jediná moje kamarádka (přesto,že na její dcerku tohle Sára dělá taky) je úplně v pohodě a říká: “Nech to tak, nedávej jí najevo, že ti to její chování vadí…, to přejde..“ Jsem si jistá, že většina z vás tady by toto vůbec neřešila, ale mě to prostě mrzí, jak jsou stále kolem mě lidi, co srovnávají a vidí teď jen to horší.. Třeba segra od mého bývalého, za těma jezdím pořád, její kluk je o rok starší než Sára a jako mimino se to nedalo vydržet, řval celé dny a vím, jak mi dcerku chválila, teď ji pořád řeší: “Co je té Sáře, že je taková?“ Tak už ji pálkuju, jestli si nevzpomíná, jak se choval její syn! A hlavně samozřejmě moje tetička začala být na malou pěkně ostrá, a to od doby, co hlídá na plný úvazek cizí 2leté dítě – to slyším pořád – “ale ta tvoje taky brečívala, když chodila spát“, a “ona taky někdy bývala protivná“… a nejvíc bolí ty věty typu: “Já už bych Adélku (to dítě na hlídání) nedala, je jak naše“, nebo když k tetě přijde babi a my tam jsme a ta její cizí holčička na babi skočí a řekne: “Babíííí“ a babi ji vezme do náručí, Sára hledí jak opařená, ještě si není ničeho vědoma…“ Nechci si tu stěžovat, každý to má nějaké, ale jsem si jistá a cítím to tak, že se na nás nějak zapomnělo…. Mají na to v podstatě právo, já jsem své rodiče měla a ti umřeli, asi nemůžu vyžadovat lásku pro nás dvě od tety a ostatních…
Ahoj tak něco podobného prožívám také ,ale s kamarádkama přitom maji taky děti a malího okřikujou nechce pučovat hračky ostatním .A rodiná mám v podstatě jen své rodiče a to nic moc a tchána nezajímáme.Tak se na to vykašli jde to těžce :Mě to taky trápí Ale můj syn je pro mě zlatíčko.I když zlobí.
na ostatni se vyprdni
Holky, vy mě vždycky tak podržíte, děkuju :o) Kamčo, mě nejvíc bolí, že mi to dělá vlastní rodina, když vy to třeba čtete, může to působit asi tak, že jsem příliš citlivá a stěžuju si hlavně na tetu, ale já to zažívám pořád dokola, pořád je něco špatně, já tam budu muset přestat chodit, aby to ustálo, ale víš co mě čeká? :o) Telefonáty typu: “Co je s tebou, ty už nás neznáš? To se ani nepřijdeš podívat?“ Je zvláštní, že se mnou byla u tety na zahradě jedna z naší rodiny a sama po chvíli za mnou přišla a řekla mi: “Ty bláho, co má teta proti Sáře, co furt na ní vidí?“ Když už to vidí ostatní nestraníci, vím, že to tak je. Sice tady už popisuju jiný problém, ale od doby, kdy začala hlídat tu cizí holčičku, se to změnilo. Poprvé byla nešťastná, holka byla naučená spát s mámou, pleny, dudlík, ukřičená atd. Sama teta mi řekla, že Sárinka je úplně jiná, ale pak to začlo. Holčička se usadila, zvykla si, je fakt, že teta ji odnaučila dudlík, pleny přes den a i spát ji nechávala samotnou, protože by jinak ani neuvařila. No a najednou začala vést ty řeči, jakmile té holčičce třeba Sára řekla: “Nech to, to je moje hračka, nebo moje máma“ atd., teta ji začla okřikovat, že nemá taková být, že ta holčička je mladší, prostě kraviny, které by mladou maminku absolutně nebraly, Bože, vždyť jsou to “D.Ě.T.I.“, já to chápu a nechci to tu rozemílat, ale proč to proboha nepochopí ta generace před námi? Já jsem totálně znechucená tam chodit a zase něco slyšet, jsem pokaždé napnutá jak lano, co zas Sárinka řekne “nevhodného“. Mně vůbec nevadí, že ta holčička byla ukřičená, spala s dudlíkem, ještě jsem to tetě říkala: “Nechej ji, ona je teď ve stresu tím, že ji hlídá někdo jiný než maminka a celé dny, ona se zklidní“. Taky že jo! Ale to je furt něco. To, že bude extrémně na mně závislá, že nebude chtít být ve školce, to jsem taky ještě nezkousla, zvláště když se Sára jeví úplně opačně, z ani jednoho zápisu nechtěla ze školky odejít, už mi pomalu ani nedá pusinku, jak si běží hrát, nechce se už tak mazlit, prostě normální vývoj, taky jsem to tetě napsala, na otázku, jak jsme ve školce dopadly, jsem jí velkýma tiskacíma napsala, co píšu vám :o) Je škoda to tu psát, všechny víme, že to se změnit nedá, srovnávat se asi bude vždycky. Ale všem vám tady děkuju, že jste mě tak pohladily na duši:o) Děkuji!
Moc te chapu,ono takove reci od vlastni rodiny vzdy boli nejvice,souhlasim s holkama,jsi asi hodne vnimava a citliva,to je dar,bud rada,ze ho mas,ikdyz s takovym darem to mame tezke,ja to znam sama!!Preju ti hodne sil a neboj,mas pravo na pochopeni-ale hlavne je to tve ditko a tak si delej po svem,co citi tve srdce,delas to nej,jako kazda spravna,milujici mama!!Me taky navic stvou srovnavaci reci maminek na pisku,na sva ditka,(nas Pepicek dela to daaavno a jakto ze vase Manicka to jeste nedela atd)i proto se podobnych “akci“ uz neucasntnim:-)))Ahoj J.
ahoj,mám podobný názor jako ostatní.Žádné dítě přeci nemůže být pernamentně hodné.Vždyť se všechno teprve učí,poznává nové věci,zažívá nové situace a učí se je řešit,sama časem zjistí co je správné.Vy jí můžete jen nenápadně vést,ale přijít na to musí sama,dětičky jsou tvrdé paličky:-) Sama mám jedno dítko přehnaně citlivé a druhé zarputilé,jsou sice už starší(8 a 6),člověk by řekl že si dají poradit,ale to je omyl,většinu si stejně vyzkouší po svém.Preju pevné nervy a z reakcí okolí si nic nedělejte,buď tím zakrývají problémy se svými dětmi nebo neví o čem mluví…
Piškotko, chápu, že tě to moc mrzí a bolí, taky nenesu dobře, když občas babička prohodí něco ve smyslu, že TOHLE jsme my s bráchou nedělali, kdysi musely děti jinak poslouchat atd atd….
Co na to říct? Jak psaly holky, máš právo cítit nelibost, i když nejde o tvé rodiče – je to tvá rodina a možná právě proto, žes přišla o rodiče, by ti lásky měli rozdávat trochu víc….
Asi by opravdu stálo za to připomenout jim, že doposud byla Sára hodná, tak má na trochu zlobení právo a připomenout, že každé dítko je jiné – některé řve jako mimino od rána do večera 🙂 – ano, pěkně natvrdo – jiné má jen “své“ období kolem třetího roku, je to úplně normální. Když naši mají takové tendence, připomenu jim, že sama jsem dělala totéž, protože si to narozdíl od nich pamatuji….
A co se týká kamarádky, klidně to prober s ní,už jsem se mockrát přesvědčila, že tohle bude obecný problém starší generace – s kamarádkou nebo švagrovou máme podobné názory na výchovu, takže většinu problémů vnímáme stejně, zrovna tak už lépe víme, že vztekající se dítko není nevychované a rozežrané (většinou), jen prostě chce nám dospělým něco sdělit a neví jak na to….
ZKus to trochu pouštět mimo a dávat najevo, že jsi nad věcí… neboj se, Sárinka z toho zas vyroste a bude dobře. Raduj se z ní a projevuj jí hodně lásky, i když jste na návštěvě a zlobí. Ono se to zas otočí a zas to bude nejhodnější dítě na světě, uvidíš :))))
Piškotko, rozumím tomu, co cítíš, moc dobře…Já tohle prožívám se svými rodiči. Martínek se nějak nepovedl přesně podle jejich gusta a dávají mu to pěkně sežrat. Jo, když byl první vnoučátko, tak to si ho užívali a bylo to jejich sluníčko. Pak právě nastalo období vzdoru a hodně bouřlivé…Slova typu – proč mu jednu neplácneš, nebo tohle jste si vy (já s bráchou) nedovolili – jsem brala hodně těžce. Pak se narodila naše Eliška a naši Martínka úplně odstavili na druhou kolej. Teď má období vzdoru Eliška, ale hodně mírné, spíš kňourací a když už je hodně zle, flákne hlavou o zem…Bráchovi se narodila holčička a jsou mimo obě mé děti. Je fakt, že Eliška ne tak moc, protože je hodně po mě… Jsem jenom zvědavá, jak se budou chovat, až Lucinka dospěje do období vzdoru. Snad si uvědomí, že si tím procházejí všechny děti a že to časem přejde.
Nedávno jsem o tom mluvila se švagrovou (Lucinky maminkou). Říkala, že si toho všimla taky a jen mě utěšovala, ať si to tak neberu. Tak jsem ráda, že mám u ní podporu a nemám pocit, že bych své děti musela před našima nějak víc prosazovat, protože švagrová není žádná slepice a protěžování Lucinky by nejspíš utnula sama.
Cvrček
Darčo,ty šiško:-) netrap se….malá je pořád Tvoje Sluníčko…no tak je to prostě změna a z etra hodného dítka je průměrně vztekací…jsou daleko horší projevy 3letého vzdoru….nevšimla sis třeba nějakého chlapečka co kolem sebe mlátí hlava nehlava? nebo holčičky co brečí úplně kvůli všemu i tomu,že sluníčko svítí nebo nesvítí:-)))) já ANO… na rodinné problémy je rada těžká…ono každičká nespravedlnost více bolí,protože očekáváš,že se k Tobě budou chovat lépe než k ostatním,že Tvoje problémy hned pochopí a že se do Tebe vcítí…ale ono to není pravidlem…dobrá kamarádka kolikrát dokáže náladu spravit lépe:-))))
Je vidět jak tě to bolí,tak jim to řekni na rovinu..nestav se do role,že nemáš nárok když Ti rodiče umřeli…houby..máš..je to Tvoje rodina. K