Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vztek a vzdor, dcera 3.5 roku
Naše dcera je nyní ve věku 3,5 roku a má časté záchvaty vzteku, který vznika „z ničeho nic“. Ten vzniká hlavně, když něco po níc chceme, co sama v klidu umí a dělá. Zkoušel jsem schovat hračky, zakázat hurvínka DVD apod, nic nepomáhá. Chápu, že je ve věku vzdoru a jsem klidný člověk, ale nervy občas rupnou. Nepomáhá to, ale občas dostane na zadek. Dnes jsem poprvé vyzkoušel sprchu. Hned po probuzení byl jen vztek a pláč, že nechce do školky, nechce vstávat, nechce si čistit zuby, nechce se oblékat. Sprcha ale také nefunguje. Chce to určitě velkou dávku trpělivosti, ale občas prostě …
Pak mám jen silné výčitky. A připadám si jako tyran. Dnes při té sprše, když má trochu kašel, protože co je ve školce, je stále nemocná, jsem měl špatné svědomí už když jsem ji do té sprchy soukal.
Je na to nějaká dobrá rada? Máte také takovou zkušenost? Děkuji za pomoc …
Radek
Ahoj lidičky. Zrovinka jsem hledala radu, jak zvládnout malého vzteklouna.Mám 6 letou dceru a její vzteklost a hysterie se objevila už v porodnici. Čas od času se vztekne kvůli hlouposti, jako je například oblékání apod. To ji přepadne takový amok, že se dokáže vztekat a vřískat třeba hodinu. Nepomohla sprcha, cáknutí vody, aby se lekla, proutek, moje domluvy po dobrém i po zlém, ani naplácání na zadek. Dnes se k tomu přidalo odmlouvání a drzost. Doma to ještě jde nějak rozdýchat, ale někde venku je to horor.Nejlepší na tom je, když ji to přejde, tak se tváří, jako by se nechumelilo a je náramně v pohodě. Když se jí zeptám, proč to dělá, odpoví, že neví a nechce se o tom bavit. Takže přeji všem pevné nervy, a doufat, že to ty malé drzouny a vzteklouny brzy přejde a nebo se někde jak se říká spálí a pochopí, že takhle to zřejmě nepůjde.
Markéta.
Ahoj lidičky. Zrovinka jsem hledala radu, jak zvládnout malého vzteklouna.Mám 6 letou dceru a její vzteklost a hysterie se objevila už v porodnici. Čas od času se vztekne kvůli hlouposti, jako je například oblékání apod. To ji přepadne takový amok, že se dokáže vztekat a vřískat třeba hodinu. Nepomohla sprcha, cáknutí vody, aby se lekla, proutek, moje domluvy po dobrém i po zlém, ani naplácání na zadek. Dnes se k tomu přidalo odmlouvání a drzost. Doma to ještě jde nějak rozdýchat, ale někde venku je to horor.Nejlepší na tom je, když ji to přejde, tak se tváří, jako by se nechumelilo a je náramně v pohodě. Když se jí zeptám, proč to dělá, odpoví, že neví a nechce se o tom bavit. Takže přeji všem pevné nervy, a doufat, že to ty malé drzouny a vzteklouny brzy přejde a nebo se někde jak se říká spálí a pochopí, že takhle to zřejmě nepůjde.
Markéta.
To je anonymní vážně smutné 🙁 Dovedu si představit ty soucitné pohledy druhých lidí :-(( Já tuto situaci nezažila (ovšem co není, může být), ale když už mi malý třeba v obchodě řval, já si ho nevšímala a přestal…samozřejmě jsem po očku koukala, aby někde něco neshodil, ale vždycky došel. Obdobím vzdoru si projde téměř každé dítě, chce to trpělivost (pokud není rozmazlené)
3,5roku??ja se tesila ze do 3let bude klid!!mam dceru 2,7mesicu mame horouci peklo kam koliv jdem řev šilenej kdyz neco umysli nehne s ni nic!!šileny sceny ostudy jsou na denim poradku.nezabira lautr nic.
Ahoj, reaguji na tvé „co z toho vyroste“, mám 13letého milého osobitého nekonfliktního diplomata a 2 letého /říkáme s láskou – nukleární hovádko/.
U obou to chce si tvrvat na svém a říkat věci dopředu. Zabralo mi to u staršího a funguje mi to i u toho mladšího. Nikam ho nezavírám, netluču ho a ulevuju si tím, že si říkám pro sebe.:“ Taky půjdu do tvého bytu a budu kopat do tvé nové TV. Rozhodně nebudu tvoje děti hlídat a to si piš, že ti to vrátí.“Bud důsledný a oni za čas zjistí, že jsi tím vrchním velitelem. Buď rád, že ti roste osobnost, znám plno lidí, kteří jsou v dospělosti fajn kluci a holky a nic si nevyčítej, děláš to pro její a vaše dobro. Všem nám přeju pevný nervy!!!
Martina
Mám pocit, že z dětí děláme malé dospělé. Ale to oni bohužel nejsou.
Radku, tak my měli štěstí, že nám to pomohlo :-))). To požádání nám fungovalo jen nějakou (ale krátkou) dobu, než to prokoukla :-D.
Vzkaz pro VICIKOVKU,
to odvlečení do pokojíku u nás naprosto nefunguje, je to totiž ještě horší, větší vztek a pláč. Také bylo zkoušeno i zavírat dveře a „až se uklidníš, přijdeš za námi“. Přes ten pláč ani asi neslyšela, co jsem říkal. A to peklo, co nastalo po zavření dveří, bouchání, kopání, ruce celé červené a co si myslí sousedi, to už jsem neřešil, to bych se z toho zbláznil a je mi to jedno.
A přehlížet její vztekání jsem také zkoušel, ale to chce hodně pevné nervy. A navíc jsem četl, že to není moc správné, včetně toho zavírání do místnosti.
Věčně to asi trvat nemůže, ale co „z toho“ vyroste.
Děkuji i Leence za reakci, taky vyzkoušíme.
Pevné nervy
Radek
Peťko, napsala jsi to moc krásně:-)
Synovi jsou 2 a také začíná… vypozorovala jsem, že zabírá několikrát opakovat, příp. důrazným hlasem a poprosit – např. Potřebuji, abychom šli ven, prosím pojď, oblékneme se. Ale je to náročné, být vždy důsledná.
Naše malá (3,5 roku) tedy moc vzteklá není (tedy dokud nenavštěvovala školku nebyla), ale občas (zrovna dnes :-))) v krámku s hračkami) ji to popadne. Jediné co nám zbírá doma je odvedení (v našem případě někdy i doslova odvlečení)Verunky do pokojíku se slovy: „Až se uklidníš, tak přijď.“ (po uklidnění většinou probereme proč se to stalo a jestli jí samotné se to líbilo, jestli se na ni musíme s taťkou zlobit,…). Když spěcháte (např. ráno do školky), pak někdy stačí naprosto ignorovat (což je značně obtížné – hlavně pro mě – jsem poněkud prudší :-D) a hadrového vzteklouna nasoukat do oblečení a odvést do školky (obvykle to po pár minutách přejde). Také jsem malé někdy nandala na zadek, ale to se většinou chvilkově ulevilo mě a malá pak řvala ještě víc…o výčitkách ani nemluvím :-(. Někdy pomůže, že ji strčím před zrcadlo, aby viděla jaká je škaredá, někdy stačí odvést pozornost, někdy i naplácání na zadek…prostě musíme vydržet :-))), přeci to nemůže trvat věčně, ne??? Všem hezký víkend a hodné děti :-))).