Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
příliš se věnuji dítěti??
Ahoj holky, začíná mě trápit, že náš 21m. syn je hodně fixovaný na mě… S manželem jde, ale s babičkami pláče a volá mě. Jsem s ním pořád, hlídání pravidelně nemáme. Slyšela jsem názor, že se mu moc věnuji. Je to špatně? Věřím tomu, že co do dítěte dáme do cca 3let, se nám vrátí 🙂 Kojím, asi to taky hraje roli. Rádi bychom v zimě vyjeli s manželem na lyže do Alp, hlídaly by babičky(u nás doma). Ale mám strach, jak by to syn snášel. Jak ho na to připravit? Kdy jste vy jeli poprvé na dýl bez dítka? Moc děkuji za rady i tipy:-)
Lenka
Každé dítě je jiné… Mně se stýskalo na táboře na SLovensku ještě ve 12 🙂
Lenka
Terezka je samostatná až až, ale když přijde večer, tak u babičky pláče, že chce k mamince…. A to jí je 6 let.
Darčo a Peťko,díky, to je hezký to číst 🙂
Lenka
Jedno moudro, ne z mojí hlavy:
Čím víc se dítěti věnujeme, tím dřív se osamostatní!
Něco na tom je. Dítě má v rodiči důvěru, věří mu a to mu umožní poznávat svět.
Lenko, taky mám jedno dítě, dvouletou holčičku. Taky mi někteří říkají, že jedno dítě je pro strach a i rodina říkala, že bude na mně závislá, že se beze mě nehne, nechala jsem to plavat. Dala jsem do výchovy všechno! A dnes? Malá chce stále víc mezi děti, když ji hlídá teta, ani si na mě nevzpomene.A to bylo řečí….. Už si ničeho nevšímám, kašlu na blbé řeči. Všichni teď chválí, jak je samostatná, vyrovnaná, šťastné dítě, opravdu. A nemyslím si, že bych ji rozmazlovala, vychovávám tak, jak ostatní, musí se semtam něčeho vzdát, zříct se, ale taky odměňuju.
Darča
Moc díky, holky:-) Užívám si tu jeho blízkost, jen mě někdy mrzí reakce okolí… Mezi děti také chodíme, cvičit a plavat – když syn ví, že jsem tam, je v pohodě.
Jovanko – taky to zvažujeme, jet na lyže i se synem. Nechci násilně odvykat kojení, když nám to zatím oběma vyhovuje, tak uvidíme.
Lenka
Jak píší holky, každé dítko (i jedněch rodičů) je jiné. Naše nejstarší byla u babičky na noc od cca 9m, mladší snad od tří let….
Pokud jde o Váš výlet do Alp, napadlo mě spíše, jestli byste nevzali babičku i syna s sebou? Nebo v této sestavě nejeli někam blíže?
Opravdu dětství uteče jako voda a pak budete jen vzpomínat…. Na druhou stranu ovšem chápu, že chcete být s mužem někdy zase jen spolu sami.
Zatím jsme bez prcka nikde nebyli..kojila sem do 27m…teď ho teprve pomalu připravím na hlídání,sem tam hodinka u babičky a pak zkusím ho tam dát na noc..i když ani nevím jestli to bude potřeba. Na školku se připravujeme tím,že chodíme do kroužků už od 15m,pohrát si do místní školky a často ven mezi jiné děti. Pozoruji,že je spokojený a bez problémů si hraje sám i s jinými dětmi….ovšem každé dítko je jiné..Vaše asi potřebuje nejprve pochopit,že maminka mu neodejde napořád…být mu nablízku,ale jen pozorovat a postrkovat ho k samostatnosti. Pokud máte obavy..já bych lyže odložila na další rok…zašla bych třeba jen na romantickou večeři až prcek u babičky usne a měla tak klid v duši,že já mám relax a on má svou maminku,kterou potřebuje, v dosahu:-)))) K
Leni, my jsme na tom úplně stejně a to bude malému teprve rok. Ono je to těžké, aby nebyl fixovaný na maminku a tatínka, když je v podstatě pouze s nimi. Vůbec se tím netrap, časem ho to přejde, já v to teda doufám. Do puberty na nás určitě fixovaní nebudou 🙂
Jestli je špatně, že se moc věnuješ svému dítěti?
Co to je za otázku? Vše co vložíš do svého dítěte se ti mnohonásobně vrátí. Jak píše Dáše, za pár let, kdy přijde čas, že budete chtít na dovolenou a syn se ušklíbne a řekne – nikam nejedu, jeďte sami – budeš vzpomínat, jak se od tebe nehnul na krok.
Přijde mi to přirozené, prospěšné a vhodné. Každé dítě je jiné. Moje starší dcera jezdila třeba za babičkou na celý týden od 4 let, bez problémů. Od 2 let jezdila na víkend. Mladší dcerce jsou tři roky pryč a já ještě sama nikde nebyla. Je stále se mnou, max. když jedu na chvíli do města apod.
Lenko,
měli jsme to taky tak. Ale v tomto věku to tak má většina dětí. U nás to trvalo mnohem dýl, než to bylo bez pláče.
Už jsem chodila do práce, když starší syn měl 5 roků. Hlídala ho večer babička. Brečel několik měsíců. Utěšovala ho nejen babička, ale i mladší (2a půl letý) bráška! :o)
Každé dítko to má jinak. Užívej si jeho blízkosti, jednou budeš vzpomínat, s nostalgií, jak byl na tobě citově fixovaný…