Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
styk s dítětem
dobrý den, mám dotaz. V mládí jsem uvěřil holce, že dítě co čeká jemoje,tak jsem souhlasil s otcovstvím.S matkou dítěte ani dítětem se nestýkám,synovi je 9let.Již 3roky se snažím o testy DNA, protože mi všichni říkají, že platím alimenty na cizí.já mám ten pocit taky, ale matka s tím nesouhlasí.Žije v nové rodině a syn o mně nemá ani potuchy, říká tati někomu jinému, což chápu. Ale zajímá mně, můžu syna vídávat?Když teda platím,matka tvrdí, že je můj, tak ať ho teda poznám a uvidíme co dál.Nechci si ho zatím brávat na víkendy, to by musel dovolit návštěvní dny soud,ale když ho potkám, zda s ním můžu mluvit?
ota
Nevíte jak to je s dědictvím, když jsem tedy „papírově“ otcem, který platí výživné a dítě říká tati někomu jinému. Předpokládám, že by po mě bude dědit i tento spratek. V případě, že ano, jak ho můžu nejjednodušeji vydědit?
Lucian Krutomluv
jano, v Brně, když si vezmeš psa z útulku tak ho můžeš do roka vrátit, je podle tebe 12 měsíců málo nebo hodně?
Lubik
třeba chce ty testy proto,že kdyby se KONEČNĚ změnil zákon a lhuta k popření otcovství byla neomezená casem,tak aby na ně nestál frontu.já se mu vůbec nedivím,přítel to má stejně.a doplácím na to já a näše děti.
tak at si ho ten nový tatínek osvojí a nebudes platit nic.
jana
Naprostý souhlas s Lubíkem – co se týče testů DNA, ty jsou myslím zbytečné, protože lhůta k popření otcovství vám stejně už uplynula a popřít otcovství k dítěti byste nemohl.
Protože jste po právní stránce otcem dítěte, máte i právo se s ním stýkat – záleží na vaší domluvě s matkou, pokud vám to neumožní dobrovolně, můžete se obrátit na soud.
Jen mě zaráží, že chcete syna poznat až nyní – jesltiže neví, že jste jeho otec a považuje za otce někoho jiného, zdá se mi to vůči němu trochu bezohledné.
Chcete-li se synem stýkat (proč tak pozdě?) domluvte si to s jeho matkou, když se nedomluvíte můžete požádat o úpravu styku soud. Nevím, na co by vám byl test DNA, otcovství můžete popřít do půl roku. Jak napsal klasik: „lépe v bláhové naději žíti, než strašlivou poznat jistotu“.
Lubik