Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Imaginarni kamaradi
Dobry vecer, je to asi tyden nebo 14 dnu co si nase Ema (2a1/2) zacala povidat se svou sestrenici Katou (2a3/4) a hrat si s ni jako by u nas byla. Dokonce se na ni dokaze rozlobit, kdybych ji nevidela, ale jen slysela, rekla bych, ze tu ta nase Kata musi nekde byt. Nekdy me to desi, ale asi je to normalni,ne? Myslite, ze ma malo kontaktu s detickama nebo (jak rika manzel), ze potrebuje sourozence?
Naše Verča si chodí povídat s kamarádkou do zrcadla, hlavně když jí vyhubuji, tak si jde postěžovat. Jinak od malička si vymýšlí různé hračky a zvířátka, která nám střídavě dává a bere a hladí a krmí. Imaginární Kinder vajíčka s překvapení u nás asi zatím vedou. Ona je jakoby nakoupí, musíme je rozbalit, sníst čokoládu a pak ta radost z té hračky – řekla bych že jí daleko víc září oči než u skutečné hračky.
Holky, to je tak krásně srandovní:-)))) Naše Sára od jednoho roku chodila a říkala BABAGI, a dodnes (už jsou jí dva) jsem z ní dostala akorát to, že je BABAGI úplně všude:-) Asi nějaká čertovina a ne kamarádka, protože vždy,když něco provede, řekne BABAGI, za vším stojí babagi:-) Je to strašně roztomilé, co ty dětičky mají v hlavě,že???
Darča
TaHhad, to je přesné – když Lucinka zlobila, sváděla to na bušku. Taky se stávalo, že jí Lucinka za to zlobení vynadala a zlobila se na ni, že je neposlušná:-)
Moje malá neteřinka si taky vymyslela kámošku. Při vystupování z tramvaje dokonce čekala, až vystoupí Endamanda. Na výletě se zastaví a říká: „Endamanda už nemůže, musíme na ní počkat, viď Endomando“ Doma s ní uklízela, většinou udělala ten nepořádek hlavně Endamanda
Tak tady je ten článek:
Dětem prospívají imaginární kamarádi.
http://www.novinky.cz/zena/deti/detem-prospivaji-imaginarni-kamaradi_118609_1qfl8.html
Je to opravdu naprosto normální. Moje dcera má také takovou “ kamarádku „.
Četla jsem o tom pěkný článek. Myslím, že byl zde na VD, ale nemůžu ho v archivu najít.
Psycholog zde vysvětloval, že to patří k přirozenému vývoji dítěte a naopak to značí jeho kreativitu, představivost. Což je velmi dobře. Vůbec to neznamená, že má dítě nedostatek kamarádů, jak to často špatně chápou rodiče.
Dítě by se jeho imaginarní kamarád měl nechat, tak jak je. To znamená nezasahovat do jejich rozhovorů, neptat se. Jen pokud chce dítě samo zapojit i rodiče. Ale jinak na to nijak neupozorňovat. Stejně si prý děti většinou takto hrají bez rodičů a nechtějí je do této své hry zatahovat.
Pro psychický rozvoj dítěte, je tato “ hra “ prospěšná!
Já si myslím, že je to normální. Naše Lucinka měla taky kamarádku, ale úplně imaginární, říkala jí „buška“. O bušce začala mluvit už když jí bylo 1a3/4 roku a vlastně nikdy jsme se nedozvěděli, jak buška vypadá, kde bydlí a tak. Jednou byla malá, jindy velká, jednou zlobila, podruhé byla hodná. Jezdila do Prahy nakupovat a taky jsme na ni občas museli počkat než jsme zavřeli dveře od auta, aby stihla nastoupit:-)
Pak z našeho života buška postupně zmizela, asi zůstala v té Praze:-)